Naše těla fungují jako v pravěku. Co s tím v moderní době?

Fakt, že si mnohem raději dáme kousek pizzy, ze které odkapává tuk, než syrovou mrkev nebo papriku, je vědci mnohokrát potvrzený.

„Reagujeme silněji na velmi sladká, tučná a slaná jídla. Z nich získáváme nejvíce energie, a tudíž jsou výhodná pro přežití. Máme zakódováno, že proto je dobré vybrat si takové jídlo i příště,“ vysvětluje Karolína Hlavatá, dietoložka z OB Kliniky v Praze a odborná garantka iniciativy Vím, co jím a piju.

Fascinující je, že tento „program“ na rozlišování potravin se pravděpodobně vyvinul v průběhu evoluce v našem mozku jako jakási zkratka, abychom byli schopni rychle rozeznávat, co je a není jedlé. A zároveň co má pro tělo větší výživovou hodnotu.

Prakticky po celou dobu lidské existence totiž sloužilo jídlo primárně k přežití. A nohy k chození. V moderní době na nás lákavá potrava doslova útočí ze všech stran a k tomu, abychom si ji ulovili nebo našli, nám stačí sedět za stolem. A z hlediska evoluce to trvá doslova jen mžik. Za tu chvilinku se lidský organismus prostě nestihl změnit.

Nejčerstvější výzkumy to potvrzují. Podle nedávno zveřejněného objevu vědců z amerického Massachusettského technologického institutu máme v mozkové kůře speciální skupinu neuronů, jejichž aktivita se spouští konkrétně při pohledu na jídlo. Odborníky navíc podle webu Neurosciencenews.com velmi překvapilo několik faktů.

Tyto neurony silně reagovaly přímo na obrázky potravin, které vědci ukazovali dobrovolníkům, i když byl jejich vzhled velmi rozdílný. „Jablko, kukuřice a těstoviny jsou vizuálně tak odlišné, přesto objevená skupina neuronů reaguje podobně na jídlo všech nejrůznějších druhů,“ popsala jedna z autorek studie Meenakshi Khoslaová.

Vědce udivilo také to, že se náš mozek nenechá ošálit podobností tvaru nebo barvy a přesně určí, co se dá sníst. Žlutý banán si náš mozek prostě nesplete se srpkem měsíce, i když se tvarem i barvou k sobě blíží. Dokonce se potvrdilo, že k tomu, aby „jídelní“ neurony poznaly potravu, nepotřebují ani barevné fotografie. Na černobílé dobrovolníci reagovali úplně stejně.

A nejpřekvapivější zjištění – vědci potvrdili, že v případě vařeného teplého a kalorického jídla (např. zmíněný plátek pizzy) byla odezva v mozku silnější než při zobrazení třeba jablka či jiné syrové potraviny.

Problém tzv. západního světa je, že kontrolka v mozku, která nás nabádá: „Vidím kalorické jídlo, sněz ho“, svítí téměř pořád. „Žijeme v toxickém prostředí, kdy je jídlo všude dostupné a ke všemu přistupuje tvrdý byznys. Pokrmy typu junk food jsou vyloženě určené k přejídání. Útočí na naše smysly a dokážeme jim podlehnout i v okamžiku, kdy nemáme hlad,“ popisuje Hlavatá.

Zejména lidé, kteří disponují tzv. úsporným genem, bojují v současnosti s nadváhou. „Byli naprogramováni k tomu, aby ochotněji ukládali tuk a hůř ho odbourávali, což jim umožňovalo přežít v době hladomorů. Pokud se však vědomě nedrží zpátky, stávají se z nich snadno silně obézní jedinci,“ tvrdí dietoložka.

Podle statistik trpí v současnosti obezitou v České republice skoro každý pátý obyvatel. A s děsivým údajem spojují odborníci závažná onemocnění, jako jsou cukrovka, nemoci srdce, artróza nosných kloubů nebo tuková choroba jater.

Tloustnutí populace a z něj vyplývající nemoci jsou pouze jedna část velmi komplexního problému, jehož důsledkem jsou stále větší psychické a fyzické obtíže, jimž lidé zejména v bohatých západních zemích čelí.

Žijeme ve městech, téměř odtrženi od přírody. Zatímco dříve lidé pracovali převážně venku na denním světle, my trávíme dny v budovách, pod celodenně rozsvícenými zářivkami. Dlouhé hodiny se hrbíme vsedě za stoly a ničíme si páteř.

Trpíme poruchami spánku, protože neuleháme se setměním, ale zábava a práce nás nutí bdít hluboko do noci často ve společnosti monitorů zářících jasným modrým světlem, a tím rušíme produkci spánkového hormonu melatoninu. To vše se negativně odráží na fungování celého našeho organismu, dokonce i jednotlivých orgánů.

Fatální nedostatek pohybu je dalším důležitým faktorem, který přispívá k tomu, že je náš současný způsob života neslučitelný s naším pravěkým naprogramováním. Cestu do práce, pracovní dobu i následný odpočinek trávíme většinou vsedě. Důsledkem je, že zanedbáváme i tak přirozenou věc, jako je prostá chůze.

Pokud máme dlouhodobě málo pohybu, dochází v našem těle ke změnám. „Mění se nastavení svalů, šlach, fascií, může docházet i ke strukturálním změnám na páteři. Svaly vyřazené při sezení z činnosti začnou bolet, když je zatížíme. Zkracují se nám svaly hlavně na nohách,“ popisuje Jana Štveráková, primářka Oddělení léčebné rehabilitace Nemocnice AGEL Ostrava-Vítkovice.

Při častém a dlouhodobém sezení se také zpomaluje krevní a lymfatický odtok z dolních končetin, což bývá příčinou otoků. K tomu se vytváří velký tlak na bederní páteř, to proto nás bolí záda v dolní třetině. Bolesti v oblasti krční páteře pak pocházejí ze špatného postavení krku při sledování monitoru.

Plíživé problémy může podle odbornice přinést i permanentní stlačování břišních orgánů a jejich horší zásobení kyslíkem – protože dlouhodobě nejsme schopni sedět vzpřímeně. Objevit se mohou i zažívací potíže. Většina lidí navíc vsedě hůře dýchá, což negativně ovlivňuje celý organismus.

Podle rehabilitační specialistky dřív samozřejmě nebylo všechno ideální. „Díky pravidelnému pohybu byli naši předkové určitě silnější a vytrvalejší. Nicméně protože život tehdy obnášel spoustu fyzické dřiny, měli obtíže hlavně z přetěžování.“

To ostatně hrozí i dnes, když se lidé hromadně vrhají na náročná cvičení. Nejlepší je začít s obyčejnou chůzí. „Je to nejpřirozenější pohyb těla v prostoru. Je dokonalý v tom, že zapojuje celé tělo, nejen dolní, ale také horní končetiny a trup.

Další dokonalostí je i to, že při pohybu trupu dochází k jemným pohybům i vnitřních orgánů, což zlepšuje funkci trávicího traktu, oběhového i všech ostatních systémů v těle,“ uvádí Štveráková.

Chůze je dynamická aktivita, proto se zvyšuje naše tepová frekvence, prohlubuje dýchání, tím se krev rychleji pohybuje do všech částí těla, zlepšuje se prokrvení a okysličení tkání, zrychluje se také detoxikace těla.

Protože se každým krokem spotřebovává energie, jsme díky chození schopni snižovat váhu a posilovat svaly. A v neposlední řadě se i při obyčejné rychlejší procházce uvolňují tzv. hormony štěstí. Pokud se k tomu vědomě kontrolujeme i v jídle, jde o univerzální recept na dobrou kondici a zdraví.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Rehabilitace, Dietologické poradny