Článek
„Prvními komplikacemi, které se objevily, byly gynekologické obtíže, na které mi po vyšetření dal lékař antibiotika. Po krátkém čase se ale objevily problémy s konečníkem, diagnostikované jako domnělé hemoroidy a stejně tak od stolu zaléčené. Přesto, že jsem sestru informovala o výskytu rakoviny tlustého střeva v rodině s tím, že dědeček na ni zemřel. Když jsem našla ve stolici krev, ani mě to nepřekvapilo,“ popsala diagnostikování a první lékařský přešlap paní Věra Fina, která s manželem a dětmi žije Týništi nad Orlicí.
Byl srpen 2014 a Věře se s pomocí manžela a jeho známých konečně dostalo potřebného vyšetření.
„Všechna vyšetření jsem prošla během tří dnů. Jinak by trvala tři týdny. Verdikt byl ovšem krutý – karcinom konečníku agresivního typu. Byla jsem už v druhém stadiu nemoci. Z nemocnice jsem odjížděla s příslibem lékařky, že se mi druhý den ozvou. Ale to se nestalo. Ani v následujících dnech. A tak si zhoubný nádor žil svým aktivním životem dál,“ svěřila se redakci bývalá onkologická pacientka s tím, že příčinu své nemoci vidí ve stresu.
Musím si už navždy odpustit intimní věci, které považují lidé za běžné. Ale žiju!
„Nekouřím, nepiju, ale vždy jsem se hodně stresovala. V práci, kde jsem dělala sekretářku ve společnosti Škoda Auto, i v soukromí, kde jsem si problémy ostatních vždy hrozně brala.“
Věra je ale bojovnicí a rozhodla se vydobýt si za každou cenu šanci na léčbu a přežití.
„Zadala jsem do vyhledávače na internetu ‚přední český onkolog‘. Na prvním místě se mi objevil odkaz na Jiřího Vorlíčka z Masarykova onkologického ústavu. A už ani nevím jak, ale našla jsem i jeho číslo na mobil,“ popisuje svou bitvu Věra.
„Kupodivu telefon ihned vzal, uprostřed přednášky, a slíbil, že se ozve zpět. I když jsem nevěřila, za dvě hodiny mi zvonil telefon. Vyžádal si zaslání informací o diagnóze e-mailem, řekl mi, co mě čeká a nemine, a za dva dny jsem byla přijata do jeho péče,“ vzpomíná Věra.
Žiju. A jsem onkologům neskutečně vděčná
Podle ní v ten okamžik, kdy onkolog jí zvedl při přednášce telefon, při ní stál celý regiment andělů.
„Zachránil mi život. Jinak se to říct nedá. I když už bylo hodně pozdě. Chemoterapii jsem absolvovala současně s ozařováním. Dostala jsem třiatřicet dávek. Pak následovala amputace konečníku. Mám následky, vývod z boku, radioterapie mi spekla ženské orgány, musím si už navždy odpustit intimní věci, které považují lidé za běžné. Ale žiju. A jsem onkologům neskutečně vděčná,“ svěřila se redakci Věra, která je spisovatelkou.
Napsala knihu Velká máma
Její první knihu Máma vydal manžel Věry v době, kdy onemocněla. „Tehdy jsem slíbila, že jestli se z toho vylížu, napíšu druhou knihu. A to jsem dodržela. Jmenuje se Velká máma, protože to, že tu teď jsem, považuju za něco velkého,“ směje se autorka, která napsala svůj příběh jako naději pro ostatní pacienty.
„Není to nijak dramatická, ale naopak pozitivní a radostná kniha. Já v ní našel i svůj život,“ komentoval obsah kmotr knihy, zpěvák Láďa Kerndl.
Věra sama musela bojovat, aby se jí dostalo odpovídající léčby. To je podle lékařů stále alfou a omegou uzdravení onkologického pacienta.
„I přes nemalé schopnosti dnešní medicíny je zdraví především zodpovědností každého jedince,“ připomíná Luboš Petruželka, přednosta Onkologické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice. Jeho slova se týkají více než 80 tisíc Čechů, u kterých ročně lékaři objeví nádorové onemocnění.
