Na Šumpersku hledají dobrovolníky, kteří pomůžou pacientům od osamělosti

„Hledáme dobrovolníky, které baví práce s lidmi, mají chuť pomáhat a chtějí smysluplně vyplnit svůj volný čas i získat nové zkušenosti. Hlavní náplní jejich činnosti je zpříjemnit volný čas pacientů, být s nimi. Mohou si s nimi povídat, číst knihy, realizovat různé aktivity, hrát stolní hry nebo je doprovázet na procházky,“ říká nemocniční kaplanka a koordinátorka dobrovolnického programu nemocnice Pavlína Pospíšilová.

Dobrovolníci podle ní mohou přijít i sami s vlastním nápadem, jak zpestřit čas pacientům. Právě ti dlouhodobě hospitalizovaní nejvíc ocení, když si s nimi přijdou jen tak popovídat nebo je vyslechnout. „Vyslechnout si je, to je věc, která nepotřebuje zvláštního vzdělání či schopností. Když to zjednoduším, jejich hlavním úkolem je, aby si pacienti trochu odpočinuli od své nemoci. Dobrovolníci tím často obohatí nejen život nemocných, ale i ten svůj, a to možná více, než jak by se mohlo na první pohled zdát,“ tvrdí Pospíšilová.

Stálou dobrovolnicí, která pravidelně dochází na Internu Zábřeh, je například Markéta Vernerová. „Vykonávání dobrovolnické činnosti mi přináší pocit potřebnosti a užitečnosti. S klienty interny jsem se setkávala již dříve v rámci svého zaměstnání, chodila jsem tam ověřovat podpisy. A často se mi stalo, že mě tam především klientky žádaly, ať ještě chvíli zůstanu a povídám si s nimi. Ať jim řeknu, co je nového. Bylo zřejmé, že kontakt s vnějším světem je jim vzácný. Takže když jsem objevila inzerát, že šumperská nemocnice hledá na zábřežskou internu dobrovolníky, s odpovědí jsem neváhala. Věděla jsem, do čeho jdu, v jakém prostředí a s jakými lidmi budu pracovat. To byla velká výhoda,“ vysvětluje.

Ve většině případů jsou podle ní reakce klientů pozitivní. To, že přijde, obvykle vědí předem. Mohou se tak na její návštěvu psychicky připravit. „K tomu, abyste se stali dobrovolníkem, je třeba především otevřená mysl. Je nutné si uvědomit, že klienti jsou lidé se zdravotními problémy, často osamělí, smutní, mohou mít různé nálady. A návštěva dobrovolníka nemusí nutně znamenat, že budou reagovat s velkým nadšením. Naučila jsem se při svém příchodu na konkrétní pokoj vždy zeptat, jestli můžu k nim na návštěvu, jestli mají náladu na to, abych si s nimi chvíli povídala, co by ode mě ten den potřebovali,“ popsala Vernerová.

Podle kaplanky Pospíšilové na věku dobrovolníků nezáleží. Může se jím stát v podstatě kdokoliv, komu je víc než osmnáct let a chce ze své dobré vůle a bez nároku na finanční odměnu pomáhat druhým. A zatímco dříve pomáhali v nemocnicích spíše studenti, dnes se stále častěji objevují mezi dobrovolníky i senioři, kteří díky svým životním zkušenostem bývají velmi šikovnými společníky hospitalizovaných. Zájemci o dobrovolnictví se mohou hlásit na telefonu 606 044 869 nebo na e-mailu pavlina.pospisilova@nemocnicesumperk.cz.