Článek
V době dospívání vidíme mnoho věcí růžově, vše máme před sebou, konec života je v nedohlednu. S přibývajícím věkem pak máme tendenci hodnotit, co bychom chtěli ještě dokázat, co je podstatné, potřebné.
A čím více se blíží produktivní věk své vrcholné hranici, o to více litujeme, že jsme nedokázali vše, co jsme chtěli či mohli. Ve chvílích, kdy čelíme nevyhnutelnému, pak vše hodnotíme jako celek.
Bronnie Wareová, která se živila jako písničkářka, pracovala v bankovním sektoru a následně svou cestu nasměrovala k paliativní péči o nevyléčitelně nemocné lidi, se s mnoha lítostmi umírajících setkala na vlastní kůži.
Denisa Grimmová: Smrt do našich životů patří, ač se ji snažíme odstřihnout, odmítat ji
Své zkušenosti začala sepisovat nejprve do blogu, díky jeho popularitě pak vydala i knihu s názvem Čeho před smrtí nejvíce litujeme, která se stala celosvětovým hitem a byla přeložena do mnoha jazyků.
Čeho tedy před smrtí nejvíce litujeme?
Kéž bych měl/a odvahu žít život podle sebe, ne podle druhých
„Toto se projevilo jako nejčastější lítost umírajících lidí. Je to něco, co by si měl vzít k srdci každý rodič, protože jsou to právě oni, kvůli kterým mnozí lidé žijí jiný život, než by sami chtěli,“ tvrdí Wareová pro server Yourtango.
Každé dítě má své vlastní sny a naděje a hlavní rolí rodičů by mělo být je v tom podporovat. Neventilovat si přes děti své vlastní nesplněné sny a přání.
„Proto každému radím, pokud o to stojí - žijte svůj život podle sebe, pokud a dokud to jde. Budete tak inspirovat i své děti a další lidi, aby žili podle svých představ,“ dodává.
Kéž bych nepracoval/a tak tvrdě
Jak uvádí nejen ve své knize Bronnie Wareová, je dobré si co nejdříve uvědomit, že peníze jsou sice důležité, ale ne nejdůležitější. Ano, je hezké si moci dovolit někam vyjet na dovolenou, moci si koupit něco hezkého. Jenže to nejdůležitější je moci trávit co nejvíce času se svými blízkými. O to více s dětmi, které rostou jako z vody. A když rodič během jejich dětství dá přednost práci, ztracený společný čas později už jen těžko nahradí.
Lidé si dokážou uvědomit vlastní smrt, tvrdí vědci
Kdybych tak měl/a odvahu vyjádřit všechny své pocity
Pocity jsou skutečné věci a jejich potlačování škodí tělu i duši. Umožněte svým dětem a dalším členům rodiny, ale i přátelům, aby vás viděli takové, jací ve skutečnosti jste. Podělte se s nimi o vše, co vám dělá radost, ale i způsobuje smutek.
„Hlavně z pohledu dětí je takový přístup důležitý. Naučíte je, že je normální procházet různými emocemi, ukážete jim, jak je zvládat. Nikdy nikomu neříkejte, že jsou některé emoce špatné. A hlavně, říkejte svým blízkým a dětem, že je máte rádi,“ nabádá Wareová.
Dušičky mohou být způsob, jak se vyrovnat se smrtí a uctít památku zemřelých
Přál/a bych si, abych zůstal/a v kontaktu s přáteli
To, že je přátelství v životě důležité, víme všichni. Jenže s povinnostmi, které se objevují v dospělosti, na to často zapomínáme. Tím, že se ale vzdáme vlastních koníčků, zálib a potěšení, často na úkor rodiny nebo práce, neprospějeme sobě ani druhým.
Jak si udržet přátele
Škoda, že jsem si nedovolil/a být šťastnější
„Štěstí je volba, kterou můžete udělat jen vy sami. Buďte vzorem pro své děti i ostatní a přineste štěstí do všeho, co děláte. Neodkládejte své šance na šťastný život na dobu, až budete vydělávat víc peněz, děti budou dospělé nebo cokoli dalšího. Usmějte se na štěstí jako první a ono se usměje na vás,“ dodává Wareová.