Na pokraji vyčerpání a vyhoření aneb Když tělu dojde dech

V naší výkonem řízené společnosti se psychická onemocnění často bagatelizují. Není divu: kdo by u sebe příznaky jako apatie, extrémní únava, vyčerpání nebo vysílení bral opravdu vážně, když ho čekají další důležité povinnosti?

Mnozí tak tiše trpí a s vnucenými krédy jako „zůstaň v klidu“ nebo „vždyť se mi vlastně nevede vůbec tak špatně“ se vystavují dalšímu tlaku.

Dostávají se tak do nebezpečného začarovaného kruhu. Tělo pak začne na dlouhotrvající stav reagovat vyčerpáním, problémy s koncentrací a duševními potížemi.

Jakmile je vnitřní rovnováha narušena, netrvá dlouho a ozvou se i zdravotní potíže, jako je bolest zad, hlavy či poruchy spánku apod. Pokud dotyčný navíc nezačne okamžitě řešit příčinu potíží, mohou tyto problémy přerůst v chronickou nemoc.

Vyčerpání samo o sobě není žádným onemocněním, nýbrž symptomem. Vyčerpaný může být i člověk po náročné sportovní aktivitě, stresujícím pracovním dni nebo po propité noci. Kritickým se ale vyčerpání stává ve chvíli, kdy se apatie a pocity vysílení promění v trvalý stav.

Při vyčerpání dochází ke snížené fyzické síle a odolnosti. To může pokračovat únavou provázenou pocity vysílení, vnitřní prázdnotou a zvýšenou podrážděností, což může vést až k úplnému vyčerpání.

Vyčerpání může způsobovat:

Vedle těchto tělesných příčin mohou ale extrémní vyčerpání zavinit i psychické nemoci. Vyčerpání je totiž častým doprovodným jevem depresí, posttraumatické stresové poruchy nebo syndromu vyhoření.

Neschopnost říct ne, nízká hranice tolerance a potřeba být stále na příjmu, i to jsou příčiny, proč u lidí dochází k přetížení a syndromu vyhoření.

Vyhořelí jedinci se cítí přehlceni enormním stresem a tlakem na výkon, a zároveň si připadají nedocenění šéfem či kolegy.

Symptomy psychického vyhoření obvykle doprovází tělesné potíže jako chronická únava, poruchy spánku a zažívací problémy. Časem se všechny tyto věci mohou odrazit i na chování.

Jedinci jsou cyničtí, vznětliví a mohou se stahovat do ústraní, tak aby v očích svých kolegů, přátel a rodiny neklesli.

Prvním příznakům vyčerpání jako extrémní únavě nebo apatii může člověk zamezit celkem snadno.

1. Dělejte si přestávky a klidové fáze. Nejen o víkendech, ale i během týdne by se měl člověk umět opravdu uvolnit – i kdyby jen nakrátko, například zacvičit si po ránu jógu nebo se krátce projít o obědové pauze.

2. Nepodceňujte spánek. Kdo si dopřeje dostatek nočního klidu, lépe vykročí do nového dne.

3. Pryč se smartphony a tablety – raději večer v posteli zase sáhněte po nějaké dobré knize.

4. Hýbejte se, a to víc než jednou do měsíce. Nemusí to být hned vrcholový sport. Dostatek pohybu zajistí více energie, sníží míru stresu a zpříjemní vám večerní potopení do peřin.

5. Naučte se uvolnit – meditace, dechová cvičení, jóga, taj-či a podobné aktivity, které pomohou tělu i hlavě s uvolněním.

6. Jste to, co jíte – kdo se neustále krmí fast foody a hotovkami, se ve svém těle dlouhodobě necítí dobře – a psychika tím často trpí.

7. Buďte realističtí – den má jen 24 hodin a dá se toho zkrátka zařídit jen tolik, kolik čas umožní. Proto je lepší větší úkoly raději rozdělit do celého týdne a všechny aktivity naplánovat v předstihu.

8. Naučte se říkat „ne” – a to bez špatného svědomí, ať už šéfovi, matce či nejlepší kamarádce.

9. Mluvte o tom – když je všeho moc, pomáhá otevřeně si o tom promluvit s rodinou nebo dobrými přáteli. A přijmout pomoc.

Pokud vyčerpání pokročilo už dále, hrozí nebezpečí, že se z tohoto stavu stane chronický problém. V takový okamžik odhoďte falešnou hrdost a požádejte o pomoc odborníka. Se svými problémy se obraťte na praktického lékaře či přímo psychologa či psychiatra. Podcenění symptomů se opravdu nemusí vyplatit.