Myšlenky, které ztěžují hubnutí

Každý z nás občas uvízne v kolotoči negativních myšlenek. Záleží však, do jaké míry dopustíme, aby nás pesimisticky zabarvené vnitřní dialogy ovlivňovaly.

„Mnohem snáze se jimi nechají strhnout lidé, kteří mají nižší sebevědomí, jsou zranitelnější, trpí úzkostmi, depresemi, případně jejich pohled na svět je celkově negativnější,“ vysvětluje psycholožka Tereza Jirotka Beníčková, která se specializuje na poradenství při hubnutí.

U klientů se v rámci skupinových lekcí v organizaci STOB i ve své soukromé praxi zajímá, zda se podceňování sebe sama týká všech oblastí života, nebo jen některé konkrétní. „Setkávám se s oběma případy, častější ale je, že o sobě žena řekne, že je dobrá máma, úspěšná v práci, ale selhává v tom, jak vypadá.“

Společenský tlak na vzhled žen je velké téma. Chtě nechtě ovlivňuje už holčičky ve školce. Zásadní roli hraje i rodinné zázemí. Máte problémy s postavou či váhou? Vzpomeňte si, zda během vašeho dětství nebyly pro vaše rodiče nebo jiné lidi kolem vás kilogramy zásadním tématem. Pátrejte také po dalších odpovědích. Měli jídlo pod kontrolou? Držely se u vás doma diety? Nebo byli kritizováni za to, jakou mají postavu? Či konkrétně vy? To vše může v dospělosti ztěžovat vaši cestu za (pro vás) dokonalým vzhledem. Pojďme nyní společně poodkrýt největší pomyslné klacky, které vám brání dojít úspěšně do cíle.

V hlavě nám denně proběhnou tisíce myšlenek. Zkuste zachytit jednu z nich, konkrétně právě tu negativní. Nesnažte se s ní ale tentokrát automaticky souhlasit, naopak buďte zvídaví. Má váš vnitřní soudce dostatek důkazů, jež potvrzují domněnku, že nikdy nezvládnete zhubnout? Nebo existují důkazy o opaku? Vraťte se k fotografiím z minulosti, které oživí vzpomínky na úspěchy.

Vnitřním poodstoupením a zhodnocením reálné situace si můžete vytvořit nový náhled, zmírnit sebepodceňování a začít se chovat tak, abyste si neškodila. Odstup vám také pomůže zvládnout chvíle, kdy se během procesu hubnutí ručička na váze nebo ubývající počet naměřených centimetrů zastaví, případně mírně zvedne.

„Podpořte se i při sestavování nového jídelníčku. Neměla by v něm chybět jídla, která vám chutnají, i když jsou třeba energeticky vydatnější. Dopřejte si je jednou za čas a toto vybočení si užijte absolutně bez výčitek,“ doporučuje psycholožka.

Častá výmluva, mnohdy však i reálný faktor. Proto je tak důležité o novém přístupu k jídlu a pohybu neuvažovat jen jako o chvilkovém vybočení, ale jako o životním rozhodnutí. Důležité je i správné načasování.

Jirotka Beníčková totiž připomíná, že existují různé fáze našeho přesvědčení: „Zjistěte, kde se právě nacházíte… Pokud jde o fázi tzv. prekompletace, pak sice o potřebě změny víte, ale reálně o ní neuvažujete. Poté nastává kompletace, kdy se již rozhodnete, ale ještě neděláte potřebné kroky. Aktivní myšlenky, kdy už plánujete konkrétní kroky, jak začít, přicházejí s fází přípravy. Nakonec se dostavuje akce, kdy konkrétní kroky skutečně uskutečníte.“

V hlavě vám proběhne argument: „Neustojím, až partner zase nad mým nápadem zakroutí jen nevěřícně hlavou a pubertální dcera se mi bude smát.“ Tato silná myšlenka nepodpory nás často vede k rozhodnutí, že bude nejlepší, když o změně životního stylu radši nebudeme nikomu neříkat. Vnitřně nás v úvahách ještě podporují předchozí negativní zkušenosti. A tak řada žen (i mužů) od svého rozhodnutí ustoupí nebo se vydají na cestu změny „na tajňačku“ a chtějí okolí po čase překvapit novým vzhledem.

„Respektuji tento přístup, ale zároveň se snažím klientky inspirovat k tomu, aby si alespoň jednoho spojence našly. Má to své praktické důvody. S větším klidem ustojíte případnou nedůvěru okolí. Navíc když najdete fanouška v manželovi nebo dítěti a ocitnete se na rodinné oslavě, podpoří vaše rozhodnutí jít se projít nebo odmítnout příliš kalorické jídlo. Kamarádka zase přichystá zdravější pohoštění nebo se s vámi vydá na novou lekci cvičení.“

Také se rádi díváte na pořady o shazování nadbytečných kil? Na první pohled může být příběh jiných dobrou motivací k vykročení k osobní proměně. Jenže tendence porovnávat se s ostatními má několik „ale“. Tím největším je popírání svých, byť malých úspěchů. Myšlenky se upnou k vidině zázraku („Ona zhubla 30 kilo!“) a cokoli menšího nestojí za řeč. „Vážím o tři kila míň. Nic moc,“ pomyslíte si. Jenže vy rozhodně máte důvod slavit! Skutečnost, že někdo ve velice krátké době zhubne extrémní počet kilogramů, ještě není zárukou dlouhodobého vítězství.

„Potěžkejte si pro představu kilogram brambor a pak si představte, že vaše tělo by jich mělo v krátké době odhodit desítky. Pro organismus je hubnutí náročné a potřebuje na něj dostatek času,“ upozorňuje psycholožka.

Organismus navíc v důsledku změny v podobě menšího příjmu kalorií začne tzv. šetřit síly na horší časy a pouštění kil je tak velmi pozvolné.

Při dlouhodobém hubnutí je dobré si zapamatovat základní pravidlo, že zdravý úbytek kil je zhruba kolem 0,5 až 1 kg za týden. Důležitou roli hraje také historie vašeho příběhu s dietami. Pokud byly velmi striktní, tělo se stává vůči dalším pokusům mnohem odolnější. Nebo se naučíte jíst tak málo, že na další snížení už organismus nereaguje a negativní myšlenky opět mají důvod slavit.

„V tu chvíli je třeba jídelníček přetvořit takovým způsobem, aby obsahoval dostatek živin, také zařadit vhodnou pohybovou aktivitu a dopřát prostřednictvím změn tělu komfortnější podmínky, aby se cítilo dosycené a adekvátně aktivní,“ radí Jirotka Beníčková.

Ručička na váze nám dává informace o určitém čísle, ale je s ní spojena řada proměnných, a tak si nezaslouží tolik pozornosti, kolik jí většina lidí přisuzuje. U žen například kolísá v souvislosti s menstruačním cyklem a se zadržováním vody v těle. Berte proto zdraví jako tu největší hybnou motivaci a ukazatel. „Když si po pár týdnech změny životního stylu najednou všimnete, že se vám lépe spí, máte více energie a do schodů se už tolik nezadýcháváte, oceňte se,“ doporučuje odbornice.

Jirotka Beníčková kroutí hlavou nad tolik rozšířenou odměnou v podobě jídla a alkoholu, která je v západní společnosti velmi silná. Spíše radí obrátit se zpět k vašim myšlenkám a v souvislosti s nimi vnést do života více prostoru pro radost a sebeocenění. Dejte si prostor pro vnitřní monolog, tentokrát v pozitivním směru.

Existují věty, které jsou synonymem laskavosti. Zbytečně nevyvíjejí tlak, naopak v cestě za vysněnou postavou dodají dostatek síly i v náročných chvílích: „Máš na to!“, „Věřím ti, že to zvládneš.“, „Chápu, že prožíváš náročné chvíle, ale jdi dál a dosáhneš všeho, co si přeješ.“, „Podívej se za sebe. Udělala jsi už spoustu pozitivních změn. Můžeš být na sebe pyšná!“

Může se vám hodit na Firmy.cz: Psychologické poradny