Článek
Ikita Holly Muntová z anglického Essexu si před půl rokem začala stěžovat na bolavé nohy. Původně si myslela, že je vše způsobeno cvičením.
„Bolest se ale zhoršovala, navíc jsem začala chodit, jako bych byla pod vlivem alkoholu a při sprchování ve studené vodě mě pálila chodidla. Rozhodla jsem se proto vyhledat lékařskou pomoc,“ vysvětluje pro agenturu AP Muntová.
Na diagnózu si musela počkat čtyři dny, během kterých se její celkový stav mnohonásobně zhoršil. Bolest nohou vystřídalo ochrnutí končetin i obličeje.
„Ty čtyři dny byly nejhorší v mém životě. Cítila jsem, jako by moje tělo zasahovaly neustálé přívaly elektrického proudu. Můj mozek byl v pořádku, ale tělo mě neposlouchalo. Nemohla jsem mluvit, hýbat obličejem, dokonce ani polykat a pořádně dýchat.“
I s polovinou těla žije běžný život. Bez speciálního vozíku ale může zemřít
Výsledky testů ukázaly, že trpí vzácným Guillainovým–Barrého syndromem (GBS). Jedná se o závažné autoimunitní onemocnění, postihující periferní nervovou soustavu, obvykle vyvolané akutním zánětem. Nemoc se projevuje vzestupnou paralýzou, začínající slabostí v nohou, která se šíří do horních končetin a obličeje.
Ikita nakonec v nemocnici strávila pět týdnů a musela se znovu učit chodit a mluvit. Nyní po čtyřech měsících intenzivní rehabilitace se opět postavila na nohy a pomocí chodítka začíná chodit. Pomalu se tak vrací do běžného života.
„Nikdy jsem si nemyslela, že by mě tohle mohlo potkat. Na rehabilitacích jsem se seznámila s osmdesátiletým pánem, který byl v lepší kondici než já. Uvědomila jsem si, že to jediné, co mohu opravdu ovládat, jsou myšlenky, a proto se už zbytečně nestresuji. Už nikdy nebudu brát oblékání a vaření jako samozřejmost,“ dodává.
