Článek
V Římské říši se zpočátku o nemocné starali muži a ženy společně, ale po vzniku vojenských nemocnic přešla péče o pacienty výhradně do mužské kompetence. „Zlatou érou“ mužů ošetřovatelů se stalo období Byzantské říše, kdy rostl počet nemocnic, a ošetřovatelství se stalo specializovaným povoláním, které vykonávali převážně muži.
Vše se změnilo až počátkem 16. století, kdy bylo do nemocnic investováno málo peněz. Ještě víc se stav mužů ošetřovatelů změnil v 19. století, kdy byly schváleny radikální reformy průkopnice moderního ošetřovatelství Florence Nightingaleové. Tehdy začaly vznikat ošetřovatelské školy určené pouze ženám.
Zlepšení nastalo paradoxně v době, kdy se svět zmítal ve válce. Na bojová pole měly totiž ženy vstup zakázán, a počet mužů pečujících o zraněné tak začal opět stoupat. Ale už nikdy neměli muži v ošetřovatelské profesi takovou sílu a převahu, jako tomu bylo před reformami.
Jaká je současnost?
V současné době pracuje v českých zdravotnických zařízeních přibližně 1858 mužů na pozici všeobecných sester, což tvoří asi 2 % z celkového počtu sester.
„Nedostatek mužů - všeobecných sester - může být částečně výsledkem genderových rolí a stereotypů. I v Čechách panuje názor, že všeobecná sestra je ryze ženské povolání. Ve srovnání s mužem vnímá společnost ženu jako více empatickou, s pečovatelskými sklony a vyšší mírou altruismu. Naopak mužům jsou přisuzovány vlastnosti jako bojovnost, agresivita apod. Je potřeba tyto nastavené předsudky odbourávat,“ upozorňuje Martina Šochmanová, prezidentka České asociace sester (ČAS).
Problém je ale také v ohodnocení zdravotních sester. Pro muže je mnohem těžší přijmout výši mzdy. Což potvrzuje i Tomáš Komínek, všeobecná sestra a předseda Přípravného výboru komory nelékařských zdravotnických pracovníků.
„Nedostatečné finanční ohodnocení, psychická náročnost naší práce, velká zodpovědnost, přesčasy a práce na směny, která člověku naruší přirozený biorytmus, to všechno muže od této práce odrazuje.”
Na druhou stranu jde mnohdy o fyzicky velmi náročné povolání, při němž je zapotřebí velká síla, např. při manipulaci s pacienty. Své uplatnění v oboru proto muži určitě naleznou. Navíc se dnes i rozšířily kompetence a činnosti, které mohou vykonávat.
„Práce všeobecné sestry již není pouze o ošetřování imobilního pacienta, ale jedná se o mnohem kvalifikovanější práci, mnohdy s moderní přístrojovou technikou. A v neposlední řadě je povolání všeobecné sestry posláním, jakkoli to může znít jako klišé. Faktem zůstává, že prozatím v českém zdravotnictví stále pracují lidé, které tato práce baví a naplňuje. Otázkou je, jak dlouho ještě,“ dodává Tomáš Komínek.