Muže vrátila do života darovaná ledvina od tchyně

„Po špatně léčené viróze mi zánět v těle spustil chronické selhávání ledvin. Zůstávala ve mně voda, takže jsem měl velké otoky a cítil jsem velkou únavu,“ vzpomíná na těžké období mladý muž, kterému doktoři následně diagnostikovali nejpokročilejší stadium selhání ledvin.

Aby se Jakubův zdravotní stav nezhoršoval, byla zahájena biologická léčba, kterou ale lékaři vyhodnotili jako neúčinnou. Jediným řešením byla buď dialýza, nebo transplantace ledvin.

„Bral jsem to jako fakt, měl jsem dobré rodinné zázemí a neměl jsem strach o sebe. Měl jsem spíš strach, co bude, jak to budeme celá rodina zvládat, protože jsme měli závazky jako dům, měl jsem rok a půl starého syna, manželku,“ dodává Jakub.

Nejdříve třikrát týdně docházel do nemocnice na dialýzu. Současně musel dodržovat přísnou dietu, protože má alergii na lepek, a za den nesměl přijmout více než litr tekutin. Jeho život byl tak velmi omezený.

Pro mnoho pacientů je transplantace ledvin lepší volbou než dialýza, která přístrojově nahrazuje funkci ledvin. Nejvíce ledvin pochází od zemřelých dárců, ale jejich kvalita je nižší než u ledvin od žijících dárců. Ty mohou fungovat až 25 let.

Jakubovi se rozhodli věnovat svůj orgán hned čtyři lidé - oba rodiče a i tchyně s tchánem. Po důkladných vyšetřeních vyšla jako nejlepší dárkyně právě tchyně.

„Vlastně jsem uvažovala, že Kubovi daruji ledvinu, ještě než se to začalo řešit. Věděla jsem, že být odkázaný na dialýzu není žádný med,“ říká Jakubova tchyně Monika.

Tu k dárcovství motivoval článek o člověku, který svému kamarádovi daroval ledvinu, dárci totiž nemusí být s příjemci příbuzní, protože mezi nimi není vyžadována absolutní shoda.

„To, že můžu žít jen s jednou ledvinou, jsem věděla. Vůbec jsem se o sebe nebála, naopak mi přišlo, že to bude osvobozující situace pro všechny,“ říká žena s tím, že k lékařskému týmu v IKEMu, kde operace proběhla, měla absolutní důvěru. Podle ní jsou to naprostí profesionálové.

Jakubovo tělo ledvinu přijalo dobře. Postupně probíhala rekonvalescence, po dvou měsících od transplantace se mohl opět věnovat práci i rodině.

„Díky transplantaci se můj stav zásadně zlepšil a můj současný život je nesrovnatelně lepší než ten na dialýze,“ vysvětluje Jakub, který aktuálně dochází každé dva měsíce do IKEM na biologickou léčbu.

S tchyní žertují, že se nemůže nikdy rozvést. „Ráda v žertu říkám, že kdyby se to stalo, bude mi muset ledvinu hezky vrátit,“ směje se Monika, podle které by lidé neměli podceňovat své zdraví a nezapomínat na pravidelné preventivní prohlídky.

Jakub by chtěl především povzbudit lidi k darování ledviny svým příbuzným nebo kamarádům. „Všem, kdo zvažují, zda darovat ledvinu někomu z blízkých, bych chtěl vzkázat: určitě do toho jděte. Je to obrovská šance do dalšího života. Já za ni Monice moc děkuji, jsem jí obrovsky vděčný,“ dodává.