Článek
Vlastní zkušenost má i paní Věra Zajíčková (37), kterou cévní mozková příhoda postihla před 14 lety. Tehdy pracovala jako učitelka v mateřské školce, vedla aktivní život, hodně sportovala, ráno chodila plavat, cvičila aerobik. Ačkoliv si všímala problémů, neřešila je, přikládala je totiž přílišné zátěži při sportu.
„Občas mě neposlouchala jedna noha - říkala jsem si, že jsem to přetáhla a skočila o něco dřív do šatny - už nyní vím, že to byl první signál. Potom jsem měla stavy, já jsem si je pojmenovala "stav skříplé plíce", kdy jsem se nemohla nadechnout, aniž bych šla do bolestivých křečí, vždy jsem se na pár minut schoulila a dýchala do bolesti. Až jednou mě to chytilo doma nějak silněji a otec chtěl zavolat záchranku - protože se mu to nezdálo. Ale já ho zastavila s tím, že se k zaraženým větrům sanitka nevolá – to byl druhý varovný signál. No a do třetice se přidaly úporné bolesti hlavy, jedla jsem několik prášků na bolest denně - třetí a poslední signál,“ svěřila se paní Věra.
Plnohodnotný život
Říká také, že na vině možná byla i její nevědomost o nemoci. Kdyby se podle ní o nemoci více mluvilo, vysílalo v rádiu, kdyby existovaly poučné články či spoty v médiích, možná by nemoc rozpoznala dřív, než by bylo pozdě.
Po záchvatu nechodila, nemluvila, nemohla ani psát. Dva roky trvalo, než byla schopna přijmout fakt, že život nebude takový, jako byl dřív. I přesto ale porodila dvě děti, dceru a syna, o které se stará sama.
Věru Zajíčkovou postihla mrtvice ve 23 letech.
Dodnes má občas potíže s pohybem, problém s řečí na ní není skoro poznat – pokud jak říká, není ve stresu. Na základě své zkušenosti s nemocí společně s Janem Dohnálkem, jehož příběh byl velmi podobný, založili pacientskou organizaci Ictus s cílem pomáhat podobně postiženým lidem.
Příznaky zaměňujeme s únavou
„Není pochyb o tom, že péče o pacienty s cévní mozkovou příhodou má u nás skvělou úroveň. Stále je však nutné, aby se veřejnost naučila příznaky mozkové mrtvice rozeznat. Jen tak mohou lékaři začít s léčbou včas,“ upozorňuje MUDr. Aleš Tomek, Ph.D., primář Neurologické kliniky UK 2. LF a FN Motol v Praze a předseda Cerebrovaskulární sekce České neurologické společnosti ČLS JEP.
Mezi typické příznaky mrtvice patří náhlý vznik poruchy hybnosti nebo citlivosti na polovině těla (například pokleslý koutek, problém s hybností končetin), porucha řeči, závratě, nevolnosti, velké bolesti hlavy. Bohužel tyto jasné příznaky mrtvice mnoho lidí přisuzuje nevyspání a únavě, anebo je zkrátka ignorují. Pokud tyto jevy zpozorujete na sobě, nebo na člověku ve vašem okolí, je nutné okamžitě volat záchrannou službu. A to i v případě, že většina symptomů náhle odezní.
Cévní mozková příhoda je z 80 až 85 % způsobena ucpáním mozkové tepny krevní sraženinou. Ve zbylých 10 až 20 % krvácením do mozku, mozkových plen, komor, nebo více částí lebeční dutiny.
„V České republice dochází každý rok k přibližně 400 příhodám na 100 000 obyvatel a jde o třetí nejčastější příčinu smrti a o první nejčastější příčinu dlouhodobé invalidity,“ konstatuje přednosta specializovaného cerebrovaskulárního centra a primář neurologie pražské Nemocnice Na Homolce MUDr. Miroslav Kalina.
Preventivní prohlídky (opět) zachraňují životy
Problémem a příčinou mrtvice může být porucha srdečního rytmu, která se každoročně týká přes 40 tisíc Čechů, většině z nich dokonce způsobí trvalé následky. Zachránit život člověku může zcela obvyklá, lidmi ale často zanedbávaná věc: preventivní prohlídka. Fibrilace síní je nejčastější poruchou srdečního rytmu, postihuje asi 2 % dospělých a lékaři se obávají, že vzhledem ke stárnutí populace bude výskytu tohoto onemocnění stále přibývat.
„Při fibrilaci síní dochází k poruše čerpací schopnosti srdce. Krev teče pomaleji, zůstává déle v srdci, kde může vzniknout sraženina. Ta se může uvolnit do krevního oběhu a doputovat až do mozkových tepen, ucpat je, a způsobit tak mrtvici. Krátce řečeno, pokud máte fibrilaci síní, je riziko vzniku mrtvice až pětinásobné,“ upozorňuje Michal Vrablík, předseda České společnosti pro aterosklerózu.
Jak tento problém odhalit? Někdy jej může vypozorovat pacient sám, například zrychlováním tepu, nebo oslabováním výkonnosti. Bohužel může probíhat i bez příznaků a diagnostiku určí až lékař po prodělání cévní mozkové příhody.
Předseda společnosti Mladých praktiků, doktor Norbert Král, smutně dodává, že předejít mrtvici může člověk v mnoha případech především tím, že se bude o své zdraví starat.
„Jednou za dva roky je pravidelná preventivní prohlídka plně hrazena zdravotní pojišťovnou. Lékař při ní zkontroluje tep a natočí EKG, případný problém tak odhalí i u zdánlivě zdravého člověka včas, než dojde k fatálním následkům,“ dodává.
Mrtvice může přijít znenadání
Své o tom ví i pan Petr Kačer (70), který mrtvici způsobenou fibrilací síní prodělal před osmi lety. Způsobila ji krevní sraženina, která ze srdce doputovala do mozku. Sám uznává, že preventivní prohlídky zanedbával, a kdyby o své nemoci věděl dřív, bral by preventivně léky na ředění krve, které mohly mozkové příhodě zabránit.
Existují ale i případy, kdy se mrtvice objeví znenadání, bez jakýchkoliv průvodních příznaků či upozornění.
Zuzana Slavíčková vedla aktivní život, i tak prodělala cévní mozkovou příhodu už v pětadvaceti letech. Byla zrovna v práci, když zjistila, že nemůže pohnout levou částí těla a zatmělo se jí před očima. Měla štěstí. Její zaměstnavatel neváhal a okamžitě zavolal odbornou pomoc, což je v tomto případě klíčové. Zuzana Slavíčková se od prodělání příhody velmi rychle dostala do rukou lékařů.
Mrtvice zastihla mladou, aktivně žijící Zuzanu Slavíčkou. Ačkoliv bude mít zdravotní omezení po celý zbytek života, velice rychle se zotavila a dva roky po příhodě se jí a manželovi narodila dcera.
Bohužel ani lékaři nedokázali mladé ženě pomoci k úplnému zotavení. Na levou část zorného pole zůstane doživotně slepá, chodit by podle lékařů měla zhruba do dvou let. Navzdory nepříznivým prognózám, ale díky velké touze chodit a pravidelným rehabilitacím, vstala z invalidního vozíku už za měsíc. Dva roky od příhody, i navzdory rizikům, otěhotněla.
Těhotenství jí ale lékaři kvůli velkému riziku trombózy rozmlouvali, to ale nakonec vyřešily injekce na ředění krve, které si Zuzana píchala celé těhotenství, které jinak proběhlo zcela bez problémů.
Prvních pár měsíců jí s dcerou pomáhal manžel i rodina. Zuzana Slavíčková dodnes rehabilituje, přesto lze ale říci, že díky svému životnímu optimismu se mohla zcela vrátit do normálního, plnohodnotného života.