Článek
Biologové popsali zhruba 50 000 druhů řas. Počínaje těmi miniaturními o velikosti kolem 10 mikrometrů až po ty obrovské, které dorůstají délky až šedesáti metrů. Byly vůbec prvními organismy na planetě, které byly schopny fotosyntézy. I dnes produkují víc než 50 % veškerého kyslíku na Zemi. Jejich pěstování má řadu výhod. Na rozdíl od rostlin pěstovaných v moderním intenzivním zemědělství nevyčerpávají prostředí, v němž rostou. Nemusí se hnojit, zavlažovat ani jinak ošetřovat.
Skvělé na hubnutí i jako zdroj minerálů
Výhodou mořských řas je to, že mají velmi málo kalorií, a přesto člověka dokáží slušně zasytit. Obsahují totiž hodně vlákniny, zejména té rozpustné, která působí na zažívací trakt šetrněji. Ta navíc často obsahuje bioaktivní složky s výbornými antioxidačními účinky proti agresívním kyslíkovým radikálům, které vznikají jako důsledek metabolických a dalších tělesných procesů.
V mořských řasách najdeme také hodně proteinů, tedy bílkovin, a prakticky všechny minerály, navíc často ve vysokém obsahu. To se týká například vápníku a fosforu, ale i hořčíku, sodíku, železa, zinku, mědi a samozřejmě jódu.
Pro ženy v přechodu, kterým hrozí osteoporóza, tedy řídnutí kostí, bude možná zajímavý fakt, že mořské řasy obsahují až 10 x víc vápníku než mléko. Výhodná je i kombinace s fosforem, který je nutný pro jeho vstřebávání.
Jaká mají úskalí
Řasy ovšem nemohou jíst všichni úplně bezstarostně. Nejsou vhodnou potravinou pro lidi, kteří si léčí štítnou žlázu a musí si hlídat množství jódu ve stravě. Podobné je to i s pacienty, kterým komplikuje život vysoký krevní tlak. Ti si zase musí hlídat množství sodíku. Pro častější konzumaci si mohou vybrat typy řas, kde ho je méně, nebo si častěji tlak měřit a sledovat, do jaké míry ho u nich ovlivňují. Ale možná postačí jíst je mírou.