Mluvíte často sami se sebou? Proč je to podle odborníků prospěšné

Nabídnout možné řešení, pochválit, poradit, nebo třeba pokárat sám sebe za neuvážené rozhodnutí. Je na tom něco divného? I v současnosti je určitou skupinou obyvatel vnímáno mluvení se sebou jako faktor určitého podivínství. Odborníci s tím ale nesouhlasí a naopak dokládají, že lidé, kteří se nebojí nahlas mluvit sami se sebou, vykazují vyšší inteligenci.

Existuje pro to řada důvodů. Jak uvádí webMD, mnohým to pomáhá řešit problémy, stejně jako vnímat svět okolo, pro některé je to rovněž motivující.

Vše ovšem závisí na typu „samomluvy“. Pomineme-li variantu jako příznak vážných duševních potíží, například schizofrenie, není rozhodně prospěšná jakákoli forma, kterou uráží člověk sám sebe, třeba i opakovaně. Cokoli povzbuzujícího ale může naopak přinést pozitivní výsledky.

Když člověk mluví nahlas sám se sebou, co to značí? Vědci mají jasno, rozhodně prý vyšší inteligenci. Jako příklad uvádějí světoznámého teoretického fyzika Alberta Einsteina. Ten si prý také mluvil nahlas sám pro sebe, opakoval si různé věty, aby zůstal soustředěný a věnoval pozornost nějakému úkolu.

A kdo nevěří teorii o Albertu Einsteinovi, toho možná přesvědčí studie provedená na Bangorské univerzitě ve Spojeném království. Výzkum, který provedli Daniel Swigley a Gary Lupyan, zahrnoval experiment, který měl účastníkům pomoci s vyhledávacími funkcemi.

Dvaceti lidem ukázali několik předmětů, které lze najít v běžném supermarketu, s tím, že si je mají zapamatovat. Polovina dobrovolníků si pak směla nahlas přeříkávat jejich seznam, zatímco druhá ne.

Na konci experimentu výsledky ukázaly, že sebeřízená mluva lidem skutečně pomohla při následném reálném vyhledání předmětů, našli je o dost rychleji. Je to sice malá studie, ale i tak naznačila, že verbální vodítka, i když jsou jen pro „soukromou“ potřebu, mohou významně pomáhat.

Existují ale i další vědecké důkazy o tom, že lidé, kteří mluví sami se sebou či pro sebe, jsou inteligentnější. Odborníci představili pět z nich.

Když mluvíte sami se sebou, pomáhá vám to soustředit se na daný úkol a zlepšuje to vaše vnímání, jak prokázal výše uvedený výzkum.

Hlasité mluvení si sám pro sebe podle odborníků rovněž napomáhá lepšímu „přechodu“ slov do dlouhodobé paměti, uvádí výzkum univerzity v kanadském Waterloo.

„Tato studie potvrzuje, že učení a paměť těží z aktivního zapojení. Když pak ke slovu přidáte i aktivní takt nebo jiný prvek, v dlouhodobé paměti se tak stane zřetelnější, tedy i zapamatovatelnější,“ tvrdí předseda katedry psychologie na zmíněné univerzitě Colin M. MacLeod.

„Pokud vás čeká náročnější pohovor nebo prezentace, rozhovor se sebou samým vám může pomoci utřídit myšlenky, pomoci procvičit to, co chcete říct,“ uvádějí odborníci.

Pokud budete cokoli cvičit nahlas, půjde vám to později, „naostro“, mnohem snáz. Správná příprava navíc zmírňuje stres a nervozitu spojované s jakýmkoli důležitým vystoupením.

Bylo zjištěno, že samomluva je o to efektivnější, pokud při ní používáte druhou osobu. Raději tak upřednostňujte výraz „ty“ před „já“. „Ty to dokážeš“ funguje z psychologického hlediska lépe než „Já to dokážu“.

Podobné účinky prokázala například studie z roku 2014, při které dostali účastníci za úkol zapsat si rady sami pro sebe předtím, než budou řešit anagramové hádanky. Ti, kteří si je zapisovali ve druhé osobě, měli z výsledného úkolu více pozitivní pocit i lepší výsledky.

„Vnímání a rady udávané ve druhé osobě navíc umožňují lidem přijmout širší perspektivu,“ uvedla k výsledkům studie její spoluautorka Sanda Dolcosová.

Čím více se budete chválit a povzbuzovat, tím více podpoříte vlastní sebevědomí. Mluvte sami se sebou, jako byste mluvili s nejlepším přítelem. Snížíte tím pocity úzkosti, bezmoci, navíc se díky tomu můžete zlepšit i ve sportu, jak naznačuje studie uveřejněná v Psychology of Sport and Exercise.

Takže se nebojte a promluvte si s nejdůležitější osobou ve vašem životě – s vámi samotnými.