Mladá žena vyhrála nad anorexií a splnila si velký sen

Vše začalo v Sophiiných dvanácti letech, kdy si vážně poranila záda. Zranění ji tehdy na měsíc upoutalo na lůžko, a protože měla strach, že z nedostatku pohybu začne přibírat, a nebude se moci vrátit k milované gymnastice, začala si odpírat jídlo. Její váha začala dramaticky klesat.

I kvůli tomu musela mladá Švédka přerušit školu a v roce 2013 nastoupit na léčení, kde jí byla diagnostikována mentální anorexie. V té době jí už trpěla několik let.

„Chtěla jsem být nejlepší ve všem, co jsem dělala. Srovnávala jsem se úplně s každým, chtěla jsem se jim vyrovnat. Možná i proto jsem některé věci úplně přestala jíst. Byla jsem ve stresu, plná úzkosti, neustále jsem přemýšlela o své váze, vzhledu, trénování a jídle,“ řekla pro Daily Mail mladá žena.

Přiznala také, že jejím hlavním záměrem bylo co nejvíce shodit na váze. Bála se, že když nebude trénovat, přibere, a už se nebude moci vrátit ke gymnastice. „Bohužel jsem se přepočítala a začala jsem velmi dramaticky hubnout.“

Dodala, že hubnutí mělo negativní vliv i na hojení ran. Tělo bylo zesláblé a tak se její rekonvalescence stále prodlužovala. Záda se nakonec zahojila, ale Sophia byla tak slabá, že s trénováním začít nemohla.

„Vsugerovala jsem si, že je to tím, že jsem tlustá, a začala jsem se trestat tím, že jsem přestala úplně jíst,“ vykládá dívka dramatický zvrat nemoci.

Léčba trvala několik dalších let a začala se lepšit i díky snu, který si Sophia moc přála splnit. Rozhodla se totiž ze Švédska přestěhovat do Austrálie. Na to se ale potřebovala zcela vyléčit, a tak spěšně přesvědčila rodinu i známé o tom, že je anorexii konec. Rozhodnuta jít vstříc svému snu se tedy na druhý konec světa odstěhovala. Jenomže netrvalo dlouho a nemoc byla zpět.

Démoni minulosti ji dostihli i na cizím kontinentu a opět skončila na několik měsíců v nemocnici ve Švédsku, tentokrát pod přísným dohledem. Sama to popisuje jako „nejhorší a zároveň i nejlepší měsíce“ svého života.

„Byla to ta nejtěžší věc v mém životě. Křičela jsem, plakala, dokonce jsem se pokusila i utéci. Myslela jsem, že se zblázním, nesměla jsem se dokonce ani pořádně hýbat. Ne tedy více, než bylo nezbytně nutné. Celou tu dobu, kdy jsem si myslela, že jsem vyléčená, mí démoni číhali skrytě, potichu. Byli příliš silní, anorexii bych sama neporazila,“ uznává mladá žena, která prý dokonce i pomýšlela na sebevraždu.

S pomocí lékařů byla ale léčba úspěšná. Zaměřili se nejen na její psychiku, ale krok po kroku ji naučili, jak si znovu vybudovat vztah sama k sobě i k jídlu. „Moje duševní i fyzické zdraví se zlepšilo, a tak jsem odjela za kamarádkou do Ameriky.“

Po návratu z USA začala znovu. Na léto roku 2014 vzpomíná ráda, byla tehdy po letech znovu opět plnohodnotně šťastná. A opět se rozhodla odjet do Austrálie.

„Žiju teď svůj život na 110 % a dělám vše, co jsem si kdy přála. Je tolik míst, která bych chtěla navštívit, tolik pracovních příležitostí. Už nikdy nedovolím anorexii, aby převzala vládu nad mým životem,“ uzavírá Sophia.