Článek
Jak vypadá a kde je přesně umístěný, můžeme dobře vidět na obrázku vpravo. Tyto dva půlměsíce z chrupavčité hmoty vytvářejí v kolenním kloubu jakýsi tenký polštář, který dobře tlumí nárazy, rozkládá hmotnost těla a brání opotřebení chrupavky na kloubech.
Nejčastěji si ho poraníme při sportech, při kterých dochází k prudkým změnám pohybu a k rotacím. Jako třeba při fotbale, tenisu, squashi, volejbale, na lyžích apod. Větší riziko samozřejmě hrozí lidem s mnoha nadbytečnými kily.
Stačí i obyčejný dřep
Někdy se však tento úraz přihodí i jedincům štíhlým, jak mě upozornil MUDr. Jiří Neumann, chirurg, který se zabývá sportovní medicínou. Třeba při relativně poklidné józe, když udělají hluboký podřep. Ale nemusí k němu dojít jen při cvičení a sportování. Může nás potkat i ve všedních, skoro až banálních situacích, jako je například chůze do schodů nebo vystupování z auta.
To má svoji logiku. Při chůzi do schodů zatěžujeme kolena silou třiapůlkrát větší, než pro ně představuje zatížení našeho těla v klidu. Při hlubokém podřepu bývá zátěž skoro osminásobná. Ještě větší přetížení musejí kolena zvládat při prudkých změnách pohybu.
Čekáte s návštěvou u lékaře? Zbytečně riskujete!
Řada lidí nejde s poraněným meniskem k lékaři. Zvlášť když je koleno normálně nebolí a ozývá se jen při větší zátěži: při běhu, v dřepu, při kopnutí do míče a podobně. Bolest se u nich nejčastěji projevuje na vnitřní straně kloubu, v místě kloubní štěrbiny. Ale jinak mají klid. Proto se utěšují tím, že se poranění zahojí.
Meniskus si nemusíme poranit jen při sportu, ale i při obyčejné chůzi do schodů nebo při nastupování či vystupování z autobusu a tramvaje.
Je to samozřejmě hloupost. Úraz se může při určitém pohybu nebo zátěži snadno obnovit a stav zasažených tkání zhoršit. „Navíc poranění menisku, které dlouhou dobu zanedbáváme a neléčíme, dokáže velmi rychle poškodit kloubní chrupavku i příslušné části kloubu,“ říká doktor Neumann. Úplně zbytečně si tak můžeme rozjet nebo zhoršit artrózu. Proto je rozumné zajít s tímhle problémem co nejdřív k ortopedovi, případně k lékaři, který se zabývá sportovní medicínou.
Je mnoho způsobů, jak úraz řešit
Lékař musí přesně zjistit, co se vlastně stalo. Od toho se odvíjí léčba, která může být velmi různá. Někdy doktor navrhne klid a ortézu, aby se drobné poranění zhojilo, jindy je nutná operace, šití, lepení tkání, v krajním případě i transplantace.
Roli totiž hraje: typ zranění, jeho rozsah, ale také to, jaké místo jsme si poškodili.
Chce to zkušeného lékaře, protože u menisku nemusí problém pacienta přesně zachytit ani jinak spolehlivá magnetická rezonance nebo počítačová tomografie.
Po úraze navíc postižené místo často oteče, někdy se udělá i podlitina. „Spolu s meniskem si totiž většinou poraníme i vazy,“ vysvětluje MUDr. Neuman. „Vnitřní postranní vaz a přední zkřížený. Lékař musí vyšetřit a případně léčit i je.“
Díky sondám vidí přímo do kolene
Prasklý meniskus se dnes neodstraňuje celý, jako se to dělalo kdysi, ale jen jeho utržená část. Je totiž zbytečné zbavovat se tohoto pružného polštáře, který tlumí některé pohyby a jiné zase podporuje. Tímto zákrokem se navíc zrychlilo opotřebení chrupavek kloubů a následně i rozvoj artrózy.
Jaký způsob léčby lékař zvolí, ovlivňuje rovněž to, jestli jde o běžného člověka nebo výkonnostního sportovce, který klouby a meniskus zatěžuje mimořádně. U něj totiž hrozí větší riziko toho, že se jeho potíže znovu zopakují. Navíc bývá i pod větším tlakem času, aby se rychle uzdravil.
U běžných pacientů s menším poraněním je možné koleno zafixovat pomocí ortézy, která navíc nohu odlehčí. Enzymy zmírní otoky a zlepší výživu tkání.
Malé a drobné trhliny v menisku se obvykle bez problémů zahojí. U větších poranění sahají ortopedové obvykle k artroskopii, tedy k využití speciálních sond, díky kterým se dostanou do kolene ze dvou malých řezů. Jak to vypadá uvnitř a co se tam vlastně stalo, to vidí na obrazovce monitoru díky optickému zařízení v sondách. Tento přístup je mnohem šetrnější než celkové otevření kolene. Pacient může jít díky miniinvazivnímu postupu během jednoho až dvou dnů domů. Operované místo se navíc rychleji hojí.
„Nejčastější chyba, které se klienti dopouštějí, je ta, že nedodržují klid a riskují obnovu zranění nebo komplikace při hojení,“ říká MUDr. Neumann.
Pohyb zlepšuje výživu tkání
Když se meniskus zahojí, je dobré s lékařem probrat to, jaký druh sportu a jaká míra fyzické zátěže jsou pro nás vhodné. Pohyb bývá důležitý, protože přispívá k lepší výživě a stavu chrupavčitých tkání. Jejich kondici mohou podpořit také injekce s kyselinou hyaluronovou. Doplňují kloubní tekutinu, podporují promazávaní kloubů a zlepšují tlumení nárazů. Ale hlavně zpomalují přirozené opotřebování chrupavčitých tkání.
Podstatné je také udržovat rozumnou váhu. „Každé kilo navíc zvyšuje při pohybu zátěž kloubů hned o několik kilogramů,“ upozorňuje doktor Neumann. „Závisí to na rychlosti pohybu.“
Pomáhá i strava
Vedle pohybu přispívají k dobrému stavu chrupavčitých tkání také vitamíny. Ukázaly to klinické studie s vitamíny E, D, C a K.
Dobrým zdrojem éčka jsou například mandle, semena slunečnice i olej z nich, arašídy a lískové ořechy.
Relativně hodně déčka je v tučných mořských rybách: v lososovi, makrele, tuňákovi apod.
Na céčko je bohatý šípek, černý rybíz, paprika, růžičková kapusta, brokolice a zelí.
Vysoký obsah vitamínu K bývá v listové zelenině: špenátu, kapustě, brokolici a tuřínu.
Podrobnější informace o zmíněných studiích najdete na www.synviscone. cz, proklikněte rubriky Co mohu udělat pro svá kolena a Potraviny pro zdravá kolena.
Rozumné je rovněž navštívit fyzioterapeuta a nechat si od něj zkontrolovat postavení nohou i kloubů. Pokud není dobré, měl by ho zkorigovat, obvykle pomocí tvarovatelných vložek a zdravé obuvi. Podobně důležité bývá i odstranění případné nerovnováhy svalů, které zbytečně přispívají k nerovnoměrnému zatížení, a tedy také k opotřebení menisku i kloubních chrupavek. I s tím by si měl fyzioterapeut poradit.
