Článek
Vědci dnes znají 13 skupin meningokoků. V České republice převažují skupiny B a C, kdy B nejčastěji postihuje malé děti a skupina C starší děti a adolescenty. Nad 30 let se většinou již toto onemocnění nevyskytuje.
Meningokok se nachází v horních cestách dýchacích asi u desetiny obyvatel ČR, aniž by jim způsobil jakékoli potíže. Člověk může být pouze nosič a o propuknutí onemocnění rozhodují obranné mechanismy jedince i síla meningokoka vyvolat onemocnění.
Paní Zuzana doposud neví, jak k bakterii Neisserii meningitis, způsobující toto onemocnění, přišla. V každém případě průběh onemocnění byl velmi agresivní.
Paní Zuzana před onemocněním.
"Začalo to večer bolestí v nohou, jako kdybych měla svalovici z přílišného chození anebo cvičení. Ráno se tyto bolesti stupňovaly a začalo mi být zle od žaludku, nesnesla jsem světlo a celý svět se se mnou točil. Lékařka mě zběžně vyšetřila, změřila teplotu, která byla v její ambulanci už 39 stupňů. Podezření na zápal mozkových blan ale lékařka neměla, protože jsem do poslední chvíle hýbala šíjí a hlava mě vůbec nebolela. Dostala jsem od ní recept na prášky na žaludek a doporučení, abych v malých dávkách popíjela Coca Colu."
"Nikdy mi tak zle nebylo, nemohla jsem se zhluboka nadechnout a místy jsem lapala po dechu. Nohy mě vůbec neposlouchaly a ruce jsem měla ledové. Mrzly mi prsty i na nohách a bolely mě, jako kdyby mi měly odpadnout. Doma jsem dlouho spala a probudila jsem se až večer, to mi už bylo opravdu příšerně. Přivolaná Rychlá záchranná služba zkonstatovala pouze to, co moje lékařka - viróza," vzpomíná paní Zuzana.
"Po hodině, co záchranka odešla, jsem si všimla na levé ruce modřiny. Na druhé bylo více modročervených skvrn. Nohy jsem měla mramorové a nepřestávaly mě ani na sekundu bolet. Můj přítel volal záchranku znovu. Ta mě už vzala na Bulovku, kde mi lékařka oznámila, že mi selhaly ledviny a krvácím do plic."
"Byla jsem několik týdnů v umělém spánku a probuzení do reality nepřeju nikomu. Ten pohled na moje nohy a ruce. Nechápala jsem. Vypadalo to, jako kdyby mě někdo polil žíravinou," (pozn. redakce fotografie z tohoto období nešlo publikovat, byly velmi drastické).
"V konečném důsledku jsem měla nekrózy měkkých tkání a kůže na téměř 30 % těla, přišla jsem o Achillovy šlachy na obou nohách. Na levé noze byly defekty tak rozsáhlé, že se s tím nedalo nic dělat, takže mi museli udělat amputaci v bérci. Stejně jako na levé noze mám mapy po rozsáhlých autotransplantacích kůže, tak na pravé taky. Chodidlo skoro vůbec necítím, ale po intenzivní rehabilitaci v Kladrubech jsem se zlepšila a dnes už dokážu chodit po bytě i bez berlí," popisuje pětadvacetiletá žena.
Zuzana B.
"Když se mě někdo ptá, co se stalo a já jim povím, že 'meningokok', téměř tři čtvrtiny lidí neví, o co se jedná. Ani já jsem nevěděla. Dnes už sama navrhuji maminkám, aby svoje děti dávaly očkovat. Já své děti, až budu jednou nějaké mít, určitě očkovat dám a nebudu váhat ani minutu. Viděla jsem na svých rodičích, jak se trápili a bojovali se mnou. Modlili se, abych nebyla hluchá, slepá, nebo dementní, a aby mi začaly fungovat ledviny a já mohla zase žít," dokončuje svůj příběh paní Zuzana.
