Měla nafouklé břicho a častěji říhala, ultrazvuk odhalil rakovinu vaječníků

Ještě před rokem bylo u dnes osmačtyřicetileté Kateřiny Havlové z Prahy všechno v pořádku. Pracovala jako učitelka v mateřské škole a s manželem se starala o tři děti. Žila aktivním životem, ráda sportovala, tancovala a cítila se fit.

„Vůbec by mě nenapadlo, že by mě někdy něco závažného mohlo potkat. Poctivě chodím na preventivní prohlídky, a když jsem byla loni v únoru na poslední gynekologické prohlídce, tak bylo všechno v pořádku,“ začíná své vyprávění.

„Na konci jara jsem si ale všimla, že mám trochu přifouklé břicho, a malinko jsem měla dyspeptické potíže, víc jsem říhala.“ A to i přesto, že svůj životní styl ani jídelníček nijak neměnila.

„Svěřila jsem se se svým problémem manželovi, který je chirurg, a ten mě poslal na sonografické vyšetření,“ pokračuje ve vyprávění.

V trávicím traktu lékaři žádný problém neobjevili. Zašla tak za gynekologem, který určil problém s vaječníky. A odborníci v nemocnici u Apolináře pak mámě tří dětí oznámili nečekanou diagnózu – karcinom ovaria neboli zhoubný nádor vaječníků.

„Tahle situace samozřejmě člověka zaskočí, překvapí. Obrátí se vám život naruby. Prožívala to se mnou celá moje rodina, všechny nás to srazilo na kolena,“ svěřuje se s tehdejšími pocity.

Z plánované letní rodinné dovolené sešlo, vydaly se na ni jen děti, Kateřina zůstala doma a začala se fyzicky i psychicky připravovat na chirurgický zákrok.

„Na začátku prázdnin jsem podstoupila rozsáhlou operaci, kdy mi byly odstraněny všechny gynekologické orgány. Operoval mě pan profesor Cibula,“ zmiňuje pacientka, která si tamní péči nemůže vynachválit.

„Myslím, že díky tomu, že jsem se na operaci dobře nachystala, jsem v rekordním čase, už pátý den po operaci, mohla být propuštěna do domácího ošetření, a pečovala o mě celá moje rodina. Je to bezvadné, když můžete být mezi blízkými,“ věří.

Problémům ale nebyl konec, po pouhém měsíci rekonvalescence ji začal zlobit jiný orgán.

„Měla jsem ileus tenkého střeva, to znamená zauzlení a bohužel jsem musela podstoupit další břišní operaci. Samozřejmě mi pak nebylo do skoku, protože vaše tělo je po prvním zákroku vyčerpané a potřebuje se zotavovat. Takže jsem sebrala své poslední síly, zabojovala a naštěstí všechno dobře dopadlo,“ popisuje nám.

Na operačním sále byl tehdy přítomen i její manžel-chirurg, byť se do práce týmu aktivně nezapojoval. „Chtěl si mě pohlídat,“ vtipkuje manželka.

Na řadu pak mohla konečně přijít chemoterapie. „Nechtěla jsem dál čekat. Dostala jsem šest dávek onkologické léčby po třech týdnech. Vždycky mi vykapala infuze během jednoho dopoledne a mohla jsem jít domů,“ přibližuje, jak to chodí.

„Pochopitelně jsem měla obavy, jenže se zakládaly vesměs na informacích, které se ke mně dostaly z doslechu.“ A tak se rozhodla dát na lékařská doporučení a zakázala si vyhledávat dodatečné informace na internetu. „A stejně jako kdykoli jindy ve svém životě jsem jednoduše poslouchala vlastní tělo.“

Jak sama s pousmáním říká, doufala tehdy, že bude jedním z mála pacientů, kterému po chemoterapii zůstanou vlasy a ochlupení. „Samozřejmě jsem o vlasy přišla. Je to nepříjemné a každá ženská to nějakým způsobem řeší. Ale udělala jsem si z toho nakonec takovou přednost,“ vzpomíná Kateřina.

„Volila jsem mezi dvěma způsoby – buď si pořídit paruku, anebo turbany. Těm jsem dala přednost, protože mi to s nimi přišlo takové kreativnější a vzdušnější.“ Brože na jejich ozdobu pak dostávala dárkem od svých přátel a mohla se i díky nim cítit opět jako hezká žena.

Co ale její onemocnění vlastně způsobilo? Žila zdravým životním stylem, sportovala, nekouřila… Jak poté zjistila, mohla za to dědičnost.

„U mě bylo potvrzeno zatížení genetikou, byla jsem testovaná pozitivně na mutaci genu BRCA 1,“ vysvětluje nám u ní doma v bytě na pražské Letné.

Geny BRCA 1 a 2 jsou v našich buňkách zodpovědné za opravu genetické informace. Pokud ale nefungují správě, hromadí se v buňkách „chyby“, které mohou nakonec vést až ke vzniku rakoviny. Lékaři připisují vrozeným mutacím těchto genů každý desátý nádor vaječníků.

V rodině Kateřiny později testy odhalily pozitivitu i u její matky, které bude brzy 70 let, a také u staršího, čtyřiadvacetiletého syna.

„U maminky bylo následně doporučeno odstranění vaječníků,“ dodává. A syn se bude muset v budoucnu více hlídat.

„Pokud se u vás v rodině vyskytuje nějaké onkologické onemocnění, tak to skutečně nepodceňte. Věnujte se sami sobě, choďte na pravidelné prohlídky, komunikujte s lékaři. A rozhodně bych chtěla apelovat na všechny ženy, aby nepodceňovaly své potíže, byť minimální, a aby navštěvovaly pravidelně gynekologa,“ vzkazuje čtenářkám Kateřina.

Zatím stále zůstává doma, brzy by se ale chtěla vrátit do práce ve školce v Praze 7 a za kolegyněmi, které ji prý při léčbě velmi podporovaly.

„Zaplať pánbůh, všechny testy značí, že je všechno na dobré cestě, že se moje tělo uzdravuje. Mám možnost užívat biologickou léčbu v podobě tablet, které bych měla brát zhruba dva a více roků, záleží na výsledcích. Biologická léčba má být takový ochranitel pro můj organismus, aby v něm nově nevznikaly rakovinotvorné buňky,“ vysvětluje nám.

„Mám obrovské štěstí, že mám rodinu, která je postavená na pevných základech, bezvadného manžela, děti a maminku, a chtěla bych jim poděkovat, že stáli při mně v těch nejhorších chvílích. Všechno tohle jsem zvládla i díky nim,“ svěřuje se.

Pomocnou ruku v případě potřeby hledala také v pacientské organizaci Veronica.

Sama si prý nikdy nekladla otázku „proč právě já“, jak to někteří dělají. Nemá podle svých slov tendence se litovat, byla přesvědčená, že je silná a zvládne to. Velkou motivací pro ni byly také děti, pro které chce být na světě tak dlouho, jak nejdéle to bude možné.

Úplně oddychnout od lékařských zákroků si však ještě nemůže. „Bylo mi doporučeno odstranění prsních žláz a následná rekonstrukce prsou. Až se moje tělo dá dohromady, plánuju tuhle další rozsáhlou operaci,“ zmiňuje na závěr usměvavá žena. A věří, že to opět zvládne.