Málo známá rizika populární bezbolestné liposukce

Jeho princip se zdá být prostý. Ošetřující přiloží na kůži sondu, ze které vychází ultrazvuk. Ten má určitou frekvenci a charakteristiku. Vytlačí z tukových buněk tuk podobně, jako když vymáčknete vodu z houby. Lékaři se domnívali, že tento tuk se odplaví lymfatickým systémem do jater, kde se bez problémů metabolizuje.

Vědci z Wellmanovy laboratoře Harvardovy univerzity v Bostonu však zjistili, že takhle skončí jen jeho malá část. Většina se ho uloží v dutině břišní nebo v játrech. Tento tzv. viscerální tuk zvyšuje riziko kardiovaskulárních potíží, včetně infarktu, ale třeba také vzniku cukrovky.

U zdravého člověka bez nadbytečných kil asi nepůjde o nic dramatického. Jiné to může být u žen, kterým hrozí vysoké nebezpečí problémů s krevním oběhem, třeba proto, že ho mají ve špatném stavu nebo u nich snáz vzniknou krevní sraženiny atd.

„Není tuk jako tuk,“ říká doc. MUDr. Roman Šmucler, CSc., z pražské kliniky Asklepion. „Může nám škodit nebo naopak produkovat potřebné hormony. Záleží na tom, kde je uložený. To je případ tukových polštářů, které mají ženy například na bocích a na zadečku. Poslední výzkumy amerických vědců ukazují, že je pomáhají chránit před kardiovaskulárními problémy. Proto by zejména ženy s vyšším sklonem k potížím krevního oběhu měly zvážit, jestli jim sukně o jedno až dvě čísla menší stojí za větší kardiovaskulární riziko.“

„U kavitace je velmi podstatné to, aby ji dělal lékař nebo aby probíhala pod jeho dohledem,“ říká dermatoložka MUDr. Kateřina Klauzová, MBA, z dermatologické kliniky Fakultní nemocnice na Královských Vinohradech v Praze.

„To není samozřejmost. Dnes s ní v ČR častěji pracují lidé bez medicínského vzdělání. Třeba v centrech zaměřených na kosmetiku nebo na wellness, případně na zdravý životní styl. S tím ale roste nebezpečí možných komplikací. Ani u metody tak relativně bezpečné, jako je kavitace, jich není úplně málo.“

Ve výčtu menších i větších rizik bychom mohli ještě pokračovat. Důležitá je jiná věc.

Lékař se klientky nejprve zeptá na prodělané choroby a zdravotní potíže. Dokáže navíc zhodnotit jejich závažnost a vůbec posoudit celkový stav pacienta.

Například žena středního věku, která užívá léky a má díky nim cholesterol v normě, bude asi méně riziková než pacientka s vysokým a špatně léčeným cholesterolem. Zvlášť pokud ji trápí i lajdácky kompenzovaná cukrovka.

Jak velký může být rozdíl mezi přístupem lékaře a vyškoleného laika, o tom napovídá řada statistik. Dělá je profesor dermatologie Christian Raulin z německého Karlsruhe.

Shromažďuje údaje o komplikacích způsobených především lasery a pomůckami využívajícími intenzívního světla. Tedy přístroji, které využívají jak lékaři, tak laici v kosmetických salónech, podobně jako to je u kavitace.

Pokud s nimi pracuje lékař, zůstanou pacientům po zákroku jizvy méně než v jednom procentu případů. U kosmetiček a tatérů je toto riziko desetkrát vyšší. A u některých přístrojů dokonce až dvacetkrát.

Kamarádku, která kavitaci podstoupila v jednom kosmetickém studiu, bezbolestná liposukce, jak se kavitaci nepřesně říká, docela bolela. Navíc jí po ní zůstaly na nohou modřiny. Naštěstí se ztratily. Na jedné noze zhubla o 1 cm, na druhé o 0,5 cm.

Kosmetická studia často nemají odborně zdatný personál, a nejednou si kupují i méně výkonné přístroje různé kvality. Kvůli jejich snazšímu splácení a kvůli nižším cenám pro zákaznice.

Efekt na kvalitním a výkonném přístroji bývá větší než 1 cm. Když se žena změří v ošetřované oblasti před zákrokem a po něm, dělá obvykle rozdíl 2–3 cm. V některých případech může být až 6 cm. Ale to je spíš výjimka daná hlavně individuální reakcí konkrétní klientky. Zákrok je možné po 10 až 14 dnech zopakovat.

S výsledným efektem se však nezvyšují pouze poplatky za kavitaci (ze stokorunových částek se vyšplhají na tisícikorunové). Stoupají zároveň možná zdravotní rizika. Tím spíš je potřeba, aby na ošetření klientky dohlížel lékař, který dokáže posoudit, co je pro ženu rozumné i bezpečné, a co už zbytečně riskantní. Seriózní kliniky navíc kavitaci nenabízejí jako prostředek na hubnutí, ale spíš na formování postavy. Na těchto klinikách se brání dosahování rekordů. Postupují opatrně a postupně. Kavitaci navíc kombinují s dalšími metodami (radiofrekvenčními a elektromagnetickými, případně kryolipolýzou, tedy odstraňováním tuku chladem).

„Výběr záleží hlavně na tom, co nejlépe vyřeší potíže klientky,“ říká MUDr. Roman Šmucler. „Ta by měla být i pod dohledem internisty, který ohlídá hladinu tuků v krvi a jejich ukládání na riziková místa.“

Efekty kavitace podporuje lymfodrenáž, tedy masáž lymfatického systému, který odvádí tuk vytlačený z buněk. Proškolená specialistka ji dělá po kavitačním zákroku, většinou pomocí speciálního přístroje. Výsledek dosažený prostřednictvím kavitace zlepšuje také vydatné pití vhodných tekutin, kvůli lepšímu odplavení metabolitů. A rovněž cvičení nebo aktivní pohyb.

Stručně shrnuto. Spousta laiků vidí v kavitaci metodu, jak snadno a rychle zhubnout. Na dobrých klinikách ji doporučují pouze jako jednu z užitečných metod při tvarování postavy nebo nastartování hubnutí.

Zdůrazňují tam klientům, že pro efektivní a dlouhodobé shození nadbytečných kil je nutné, aby se věnovali pravidelnému cvičení nebo nějakému pohybu. A většinou se musí zamyslet i nad svým jídelníčkem. Proto jim nabízejí konzultace s nutriční terapeutkou nebo odborníkem na výživu.