Lupénka může zkrátit život až o pět let

„Lupénka až u 34 procent pacientů může vést k poškození jakéhokoli kloubu v těle a z průzkumů víme, že až 10 procent pacientů s tímto onemocněním někdy v životě uvažovalo o sebevraždě, protože nevzhledná červeně stříbřitá ložiska na kůži odpuzují okolí a mnohdy vyřazují postiženého pacienta z kolektivu,“ řekl Právu profesor Petr Arenberger, přednosta dermatovenerologické kliniky 3. lékařské fakulty UK a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady v Praze.

Pouze pětina nemocných s vážnou formou nemoci je však léčena odpovídající systémovou léčbou. První projevy lupénky se objevují nejčastěji mezi 15. až 35. rokem života, v zásadě ale onemocnění může propuknout v jakémkoli věku.

„Lupénka není infekční, to znamená, že ve styku s ní se okolí nakazit nemůže. Je však bolestivá a na nemoc neexistuje léčba ve smyslu trvalého vyléčení. Můžeme ji však velmi úspěšně léčit. Bohužel mnoho pacientů s psoriázou zbytečně dlouho strádá, protože nemají přístup ke správné a účinné léčbě,“ říká prof. MUDr. Petr Arenberger.

Včasná diagnostika a zahájení správné léčby jsou pro průběh nemoci a následně i kvalitu života pacienta stěžejní. Základem je lokální léčba spočívající v aplikaci mastí či krémů na postižená místa.

Další obvyklou léčebnou metodou je fototerapie UV zářením. U pacientů se středně těžkou až těžkou formou lupénky, kteří nereagují na lokální léčbu a fototerapii, se přistupuje k tzv. systémové léčbě. Ta může mít podobu systémové konvenční léčby, spočívající v podávání klasických léků, které neselektivně a široce potlačují činnost imunitního systému.

Konvenční systémová terapie má v léčbě lupénky poměrně dobré výsledky, přesto je jí léčeno pouze 22 procent pacientů. Pro léčbu pacientů, kteří na tuto konvenční léčbu dostatečně nereagují, je dostupná biologická léčba.

Biologická léčba cíleně zasahuje do mechanismů imunitního systému, kde působí v konkrétním místě a tlumí zánět hned v časné fázi. Tato selektivita také znamená vyšší bezpečnost a účinnost ve srovnání s léky klasickými.

„Správně léčený pacient s psoriázou je téměř bez příznaků, nevyskytují se u něj žádné přidružené choroby, případně je jejich výskyt minimální, a má výrazně kvalitnější život s pravděpodobností dožití se dlouhého věku. Proti tomu neléčený či špatně léčený pacient má ložiska na většině povrchu těla, častěji ho postihují související onemocnění a kvalita života je nesrovnatelně horší,“ vysvětluje prof. Arenberger.

U těžkých případů je při nedostatečné léčbě prokázáno zkrácení života u mužů o 3,5 roku, u žen o 4,4 roku.

Nejvíce přidružených zdravotních problémů se vyskytuje u pacientů se středně těžkou a těžkou neléčenou psoriázou. Přibližně u 34 procent pacientů se může vyvinout psoriatická artritida, vedoucí v některých případech k nevratnému poškození kloubů.

Mezi související nemoci patří také střevní záněty, kardiovaskulární onemocnění, obezita, diabetes a metabolický syndrom zahrnující vysoký krevní tlak, zvýšené tuky v krvi či zvýšenou rezistenci na inzulin.

K tomu se přidává riziko rozvoje psychiatrických nemocí jako deprese, psychické strádání a zvýšený sklon k sebevraždám. Mimo to má psoriáza dopad na vztahy v soukromí, ve škole a na pracovišti, kde nemocní nejčastěji zažívají pocity studu, nízké atraktivity, samoty a frustrace.

„Kvalita života v kůži pacienta s lupénkou je srovnatelná s kvalitou života onkologických pacientů,“ soudí profesor Arenberger.