Článek
Lupénka se u Honzy objevila po dvacátém roce života. Později se k tomu ještě přidala závažná psoriatická artritida známá také jako kloubní lupénka, která časem negativně ovlivnila celý jeho život.
„Dodnes si vybavuji dny, kdy jsem ani nedokázal stisknout ruku v pěst a v bolestech se doslova šoural o berlích,“ vzpomíná dnes usměvavý sportovec.
Přes to všechno se ale Honza nechtěl vzdát svých snů. Od mala ho totiž lákaly velehory, a když mu lékaři nabídli vyzkoušet tehdy novinku v podobě biologické léčby, neváhal.
„Měl jsem štěstí, že jsem dostal možnost vyzkoušet biologickou léčbu. Ta na mě zafungovala prakticky okamžitě a po letech bolestí jsem se najednou zase mohl bez problémů postavit a začít sportovat,“ popisuje Honza.
Lupénka nemusí být jen kožní problém
Moderní medicína ho sice lupénky ani kloubní lupénky zcela nezbavila, protože se stále jedná o nevyléčitelné nemoci, ale daří se u něj potlačit všechny jejich nepříjemné projevy, a to natolik efektivně, že Honza může podnikat své expedice do velehor.
Již se svou první biologickou léčbou v podobě injekcí tak absolvoval výstup na jednu z nejvyšších hor. Tehdy musel injekce uchovávat v termosce, aby se neznehodnotily kvůli obrovské zimě v noci a naopak velkému horku přes den. Málokdo si totiž umí představit, jak moc rychle se v Nepálu teploty mění. Během hodiny to může být až o 70 stupňů.
Zatímco v noci se teploty pohybují kolem minus 40, jakmile vysvitne sluníčko, mohou být i čtyřicetistupňová horka.
Díky své pevné vůli, optimismu a touze plnit si sny tak slezl i s léčenou lupénkou už pět osmitisícových vrcholů včetně druhé nejvyšší hory světa – K2. Jak sám říká, to, že vše zvládl, ale není jen o fyzičce, ale především o hlavě a psychickém rozpoložení.
Nezastavila ho ani rakovina
Když lezl na obávaný vrchol K2, už mu v močovém měchýři zřejmě bujel zhoubný nádor, který ale odhalil až o 4 roky později. Tehdy na sebe nemoc upozornila tak, že začal čůrat sraženou krev. Následné vyšetření potvrdilo útvar. Ačkoliv diagnóza rakoviny u něj vzbudila řadu pochybností, rozhodl se i s touto nemocí rvát.
Podstoupil pět náročných operací, protože nádor se neustále vracel. Snažil se tak zvolnit a žít jen tak, aby byl šťastný. I přes náročnou léčbu, včetně chemoterapií, se ale nikdy nevzdal své lásky – lezení, a tak i v té době absolvoval výstup na Manáslu, který se sice nakonec zcela nezdařil, ale ne kvůli jeho zdraví, ale špatnému počasí. Samozřejmě všechny své aktivity neustále konzultoval s lékaři.
Urologické nádory bývají velice nenápadné
O zdolávání vlastních fyzických i psychických limitů souvisejících s himálajskými velikány, léčbou lupénky, a navíc i rakovinou močového měchýře Honza rád a bez okolků mluví se všemi, kteří o to mají zájem.
„Snažím se tím lidi motivovat. Život v horách mě naučil, že sedmdesát procent úspěchu je o tom, že opravdu chcete dosáhnout svého cíle a jste připraveni vytrpět si kvůli tomu i nějakou tu nepohodu. S nemocemi je to stejné,“ uzavírá Honza Trávníček.