Článek
Autoři studie prý zjistili, že mozek a jeho okruhy jsou po letech evoluce naprogramovány tak, že zažíváme mnohem více touhy než uspokojení a chtění a libost jsou oddělená nutkání, která jsou řízena různými mozkovými centry. Mohou se ale objevit zároveň a vliv na mozek je pak obrovský. Přesto náš mozek dokáže mnohem víc chtít, než si užít.
Na odmítnutí a krocení chtění je přitom založena teorie buddhismu, neboť neustálá přemíra chtění, která je neuspokojována, je zdrojem velkého rozčarování a pocitu nespokojenosti.
Za vše může evoluce
Neurologové z USA přitom míní, že za vše může evoluce. Primitivní lidé totiž museli ulovit mnohem více, než mohli zkonzumovat, protože potraviny nedokázali uchovávat. Proto jejich mozek vyžadoval neustále více, aby si zajistil dostatek zdrojů energie. To samé platilo o rozmnožování, aby se druh udržel, těly prvních lidí musel zmítat obrovský sexuální chtíč, který při krátkém trvání života a vysoké úmrtnosti zajistil dostatek potomků.
Problém nastal v moderní době, kdy je najednou stimulů nadbytek, ale původní mozkové okruhy zůstaly neměnné. A tak nás mozek stále nutí chtít a konzumovat (potravu, sex, zábavu) více a více, ačkoli je toho nadbytek. Podle autorů studie také biologická podstata mozku založená na chtění a tužbě vysvětluje vznik závislostí.
Navíc tato teorie vysvětluje, proč chceme stále víc, i když se nám dostává hodně. Mozek si totiž nedokáže všechno plně užít. Naplněná touha neznamená, že dokážeme prožít uspokojení.
Vědomí tohoto faktu podle autorů studie může lidem v boji s nevýhodnou biologickou podstatou mozku pomoci.
