Článek
"Po celá desetiletí profesionální sportovci zacházejí za hranice svých možností a to není dobře," vysvětluje pro Die Welt Valentin Z. Markser z Německého svazu psychiatrie a psychoterapie (DGPPN).
Specialisté zabývající se sportovní psychiatrií ve své studii dokládají, kolik fyzické zátěže je zdravé, a ve kterém okamžiku již představuje ohrožení duševního zdraví člověka.
"Hranice mezi výkonnostními sporty a hromadnými sporty se stírají," říká Markser. Fitness studia otevřená čtyřiadvacet hodin sedm dní v týdnu nebo maratóny pořádané mnoha velkými městy jsou výzvou pro ty, kdo si až příliš všímají vlastních těl, anebo od nich až příliš mnoho očekávají.
Za svalovou slabostí stojí často deprese
"V tu chvíli už nejde o to cítit se dobře nebo zdravě. Začne jít o lámání rekordů a zvyšování výkonu," soudí Markser. Neprofesionální sportovci mají tendenci přeceňovat vlastní odolnost a nedávají svým tělům dostatek času na odpočinek. V některých případech cvičí a posilují tři a více hodin pětkrát až sedmkrát týdně, dokud jejich tělo nezačne protestovat. Pak jdou k lékaři, aby jim pomohl s bolestí, kterou popisují jako "svalovou slabost".
Ovšem v pozadí této bolesti může ve skutečnosti být deprese, zvláště pokud lidé připustí, že se cítí smutní, anebo mají méně energie než obvykle. V takovém případě začne klesat jejich výkonnost navzdory obvyklé dávce cvičení a posilování, a klesá také jejich touha cvičit.
"V takovém případě by měli lidé navštívit sportovního lékaře, jelikož pro ostatní lékaře bude obtížné stanovit správnou diagnózu," dodává Markser. Podle něj jsou těmi nejlepšími odborníky sportovní psychiatři. Ne náhodou už osm fakultních nemocnic v Německu otevřelo sportovní psychiatrická oddělení pro ty, kdo se jednoduše "přecvičili".
