Článek
Z hlediska evoluce se ospalost po jídle dá vysvětlit tak, že tělo říká, že když už jsme si jídlo obstarali a snědli, měli bychom si odpočinout, aby se energie mohla dobře uložit. Vedoucí výzkumu Denis Burdakov z univerzity v Manchesteru tvrdí, že vědci doposud přesně nechápali, jaké signály vysílané mozkem za únavou po jídle stojí. Jeho tým zkoumal skupinu neuronů v hypotalamu, které produkují bílkoviny jménem orexiny. Tyto bílkoviny jsou u lidí nezbytné pro udržení bdělosti. Neurony produkující orexiny jsou méně aktivní v noci. U lidí trpících narkolepsií je jejich funkce snížená trvale. Takto nemocní pacienti potom nejsou schopni se udržet ve stavu bdělosti a trpí záchvaty krátkého spánku.
Již dříve bylo známo, že činnost neuronů produkujících orexiny může být potlačena glukózou, ale nebylo známo, jak citlivé neurony jsou. Burdakovův tým vystavoval neurony vytvářející orexiny takovým změnám hladiny glukózy, jaké se objevují v krvi během denního cyklu sytosti a hladu, a měřil jejich reakce.
"Zjistili jsme, že aktivita těchto neuronů může být zrušena zvýšením hladiny glukózy spojeným s normálním jídlem," říká Burdakov. Myslí si, že to vysvětluje, proč se nám po jídle chce spát. Naopak když jsme hladoví, je hladina glukózy nižší, a neurony tudíž aktivnější. Proto se lidem s prázdným žaludkem hůře usíná. Vědci si myslí, že neurony produkující orexiny zajišťují, že člověk je ve střehu, když má hlad, a nutí ho tak k vyhledávání potravy.
Burdakov zároveň upozorňuje, že změny citlivosti těchto neuronů vůči glukóze mohou vést k obezitě.