Léčivá síla hudby. Dokáže zvednout náladu i přivést na cestu k uzdravení

„Hudba je univerzální řeč lidstva,“ prohlásil americký básník Henry Wadsworth Longfellow. A když se ohlédneme do historie i jakékoli etapy našeho života, nelze s ním než souhlasit. Ať už milujeme jakýkoli styl, pokud jsme to hudbě dovolili (zastavili se a zaposlouchali), poznali jsme, že nás díky svým tónům dokáže provést snad všemi emocemi.

„Obecně nás vzrušuje složitá a v rychlém tempu, naopak uklidňuje jednodušší, pomalejší a tišší. Složitá ale v tomto případě vůbec neznamená intelektově náročná. Pouze při jejím poslechu musí mozek zpracovávat velké množství informací,“ vysvětluje ve své knize Emoční síla krásných zvuků John Powell, skladatel filmové hudby například ke snímkům Pan a paní Smithovi, Shrek nebo Bournův mýtus.

Hudba na nás má opravdu velký vliv. Až do té míry, že hitům z mládí zůstáváme věrní celý život. Ale vraťme se ještě o kousek dál… Je prokázáno, že lidský plod reaguje na zvuky už téměř dva měsíce před narozením. Svižná skladba jeho srdeční tep zrychlí a pomalá zklidní. S tímto faktem pracuje řada lékařů a odborníků a využívá ho i během procesu léčení. S muzikoterapií, což je terapeutický obor, jenž využívá hudby či hudebních prvků k dosažení nehudebních cílů, se můžete setkat v oborech pediatrie, neurologie, psychiatrie, rehabilitace či geriatrie.

Ještě před dvaceti lety podléhala většina těhotných Češek přísné sebecenzuře a nabídka možnosti, že by si u porodu pustily oblíbené songy, byla pro velkou část z nich naprosto zcestná. Dnes se již v mnoha nemocnicích stává běžnou součástí procesu narození dítěte myšlenka francouzského porodníka Michela Odenta, který kladl důraz na vytvoření co nejlepších podmínek pro přirozený porod. Ty zahrnují kromě nároku na soukromí i vůně, přítmí a právě hudbu.

„Během porodu je důležité uvolnění a oddání se celému procesu. Jenže žena, která je obklopena světlem a neznámými zvuky, bývá stažená a pořád ve střehu. Mnohdy si nedovolí ani vlastní zvuky. Proto klientkám už během příprav doporučuji připravit si svůj hudební žebříček,“ říká dula a laktační poradkyně Majka Staňková.

Většina si prý vybírá relaxační skladby (dříve vedla Enya, dnes hudba beze slov či s afirmacemi). „Po osmnácti letech praxe radím mít dva playlisty, jeden klidný a druhý povzbuzující. Nikdy totiž nevíte, co budete v daný moment potřebovat.“

Zkušená dula již mnohokrát zažila, jak se díky hudbě podařilo zklidnit i doprovázející osoby včetně zdravotního personálu. Ticho se podle ní dostává do popředí v případě komplikací a pak bezprostředně po porodu: „Ve chvíli, kdy dostane žena dítě poprvé na hruď, bych ticho nařídila povinně. Dochází k jejich prvnímu fyzickému kontaktu, který je velmi intenzivní. Bohužel žena bývá zasypána otázkami, protože prvním pláčem pro okolí porod skončil.“

K nezaplacení je podle Majky Staňkové ticho i první měsíce po narození. Pomáhá novopečené mámě být víc sama sebou i se sebou. Nehledě na to, že pro miminko jsou tou nejvíc uklidňující hudbou hlasy mámy a táty, které je pocitově vracejí do dělohy. Důležitou roli sehrávají ale i ukolébavky – novorozence výrazně uklidňují a uspávají.

Vědci z Harvardovy univerzity dokonce zjistili, že fungují, i když nejsou zpívány v mateřském jazyce. Dovést do říše snů nás dokáže hudba i v dospělosti. Konkrétně ta relaxační snižuje hladinu stresového hormonu noradrenalinu. Díky tomu dochází k utlumení bdělosti i dráždivosti a zlepšuje se kvalita spánku. „Při poslechu je přitom nesmírně důležité najít si správnou hlasitost, protože příliš tichá irituje a u moc hlasité se nedá uvolnit,“ upozorňuje John Powell.

Vraťme se ale ještě k ukolébavkám – v roce 2000 se doktorka Jayne Standleyová zaměřila na předčasně narozené děti. Ty mají problémy s přirozeným příjmem potravy. Musí se však brzy naučit sát, aby nedošlo ke krmení sondou. Lékařka vymyslela systém Pacifier-Activated Lullaby (dudlíkem aktivovaná ukolébavka), zkráceně PAL. Když kojenec cumlá dudlík, PAL hraje ukolébavku, jakmile přestane, hudba ustane. Ukázalo se, že se miminkům evidentně líbí, neboť se díky systému po pár minutách naučí, jak ji sáním udržet.

A když už jsme u udržení motivace… Možná jste si všimli, kolik sportovců trénuje se sluchátky na uších. Ať už jde o běžce, veslaře, nebo cyklisty, vědí, že správně zvolená hudba jim pomůže udržet si ideální tempo a dosáhnout lepšího výkonu. Jak? Vychází se z rytmu srdce a řada playlistů je rozdělena podle bpm neboli beats per minute (počet dob za minutu). Na rozcvičení volí songy v tempu klidného tlukotu. Pro maximální výkon naopak rychlejší.

Obklopit se tóny, které lahodí našim uším, vede i k mnoha dalším benefitům. Mimo jiné při nich lze zapomenout na nesnáze. Potvrdila to jedna ze studií účinků preferované hudby. Dobrovolníci byli během ní požádáni, aby nechali co nejdéle ruce ponořené v ledové vodě. Závěr mluvil za vše. Ti, kteří si písničky sami vybrali, vydrželi mít ruce ponořené déle než ti, kteří poslouchali bílý šum nebo neurčitou relaxační skladbu.

Ve fyzioterapii pomáhá již delší dobu hudba ke zlepšování koordinace pohybu, zapojení konkrétních svalových skupin i kultivování celého motorického projevu. Důraz se klade především na využití rytmických cvičení, ale i jiných muzikoterapeutických technik. Významnou roli dokáže sehrát ale i zapnuté rádio. Toto zjištění potvrzuje fyzioterapeut Michael Dermansky: „Všiml jsem si během let praxe, že když je během terapie ticho, vnímají klienti cvičení jako tvrdou práci. To, co by jinak udělali během chvilky, jim trvá déle.“ Naopak hudba je vede. Nesmí však jít o pomalé nebo tvrdé songy. Nejlepší odezvu mají populární a veselé.

I u pacientů s Parkinsonovou nemocí se ukazuje, že správně zvolené tóny mohou velmi významně přispět ke snazšímu pohybu i lepší kvalitě života celkově. Vychází se z přesvědčení některých odborníků, že muzika spouští činnost konkrétních neuronů, které převádějí rytmus do organizovaného pohybu.

„Hudba zcela samozřejmě aktivuje motorický systém, ovšem jen po dobu, kdy ji slyšíme. Díky ní mohou osoby s Parkinsonovou nemocí chodit, hýbat se či obstarávat domácnost. Když ale přestane, problémy spojené s nemocí se vrátí,“ upozorňuje Markéta Gerlichová, která se muzikoterapii věnuje od roku 1996 na Klinice rehabilitačního lékařství 1. lékařské fakulty UK v Praze.

I tak má smysl se touto cestou vydat, protože dochází k usnadnění denních aktivit a celkově ke zlepšení paměti i nálady. Prvním krokem je najít pro každého pacienta správný rytmus a typ hudby. Společně s muzikoterapeutem jim hledání zabere dost času a vyžaduje trpělivost. „Poté je třeba repetitivně trénovat, aby se pacientovi skladba vžila a takzvaně zapsala do mozku,“ dodává Markéta Gerlichová.

A upozorňuje na zajímavost, že chůzi nemocným mnohdy usnadňuje rytmus ťukání trekingových holí či oblíbený pochod přehrávaný ve sluchátkách.

I omezení řečových schopností se odborníci snaží řešit pomocí muzikoterapie. Logopedové tak navazují na přesvědčení mnoha odborníků, kteří vidí souvislost mezi rozvojem řeči a hudebností. Díky zpěvu lze trénovat verbální plynulost řeči či maximální sílu hlasu. Konkrétně u dětí s opožděným vývojem řeči pomáhají říkadla, zpěv i rozvoj rytmiky. U koktavosti zase rytmizace slov, zpěv a nácvik relaxace.

Pozitivní zkušenosti se ukazují také u některých pacientů, kteří prodělali cévní mozkovou příhodu nebo jiné poškození mozku a trpí následně poruchou řeči. Britský neurolog a popularizátor medicíny Oliver Sacks ve své knize Musicophilia vypráví příběh Samuela, který po mrtvici přestal mluvit, přesto stále rozuměl, co říkají jiní. Jednoho dne muzikoterapeut zaslechl, jak si pobrukuje kousek písně. Začal mu dávat pravidelně lekce zpěvu a Samuel zanedlouho dokázal zazpívat spoustu písniček, které se naučil v mladším věku. „Zpěv pomohl jeho mozku najít cestu, jak přimět hlasové orgány k tvorbě slov a částečně začít i mluvit,“ upozorňuje neurolog.

Pozitivní zkušenosti s muzikoterapií mají i v pražském Domově pro seniory Sue Ryder, kde se snaží, aby hudba zůstala přirozenou součástí života jejich klientů. „Naši senioři mají radost z každé hudební aktivity. Jednou týdně probíhá skupinové zpívání s dobrovolníkem Honzou, který hraje na kytaru. Pořádáme také mnoho koncertů různých žánrů a skvělou odezvu měla i taneční terapie. Necháváme však na každém, ať si vybere, v jaké míře a formě dá muzikoterapii prostor,“ popisuje Lenka Kepková, koordinátorka aktivizace.

V domově přitom vnímají pozitivní dopady hudby denně, a to především na duševní zdraví, kdy známá písnička dokáže vyvolat spoustu vzpomínek a emocí. Správně vybraná pak umí stimulovat, uklidnit, dokonce snížit vnímání bolesti či úzkosti. „Samotné zpívání navíc podporuje komunikaci, kognitivní funkce a dává člověku prostor pro sebevyjádření. Hudbu obecně můžeme dobře využít u seniorů, kteří ztrácejí zrak, kdy je aktivizujeme formou auditivní stimulace,“ vyjmenovává Lenka Kepková.

Senioři, kteří se z nějakého důvodu nemohou zúčastnit skupinového zpívání, se pak každé pondělí potkávají s dobrovolnicí Danielou. Ta jim formou individuální muzikoterapie zpívá přímo na pokojích. Je na nich, zda se přidají. „Z oblíbených písniček je těžké vybrat jednu, ale rozhodně by byla lidová… Nejspíš Kdyby byl Bavorov nebo Čerešničky, čerešničky.“

A kdy naposledy jste si zazpívali nebo si pustili oblíbenou skladbu vy? Najděte si chvilku. Třeba jen proto, abyste zjistili, zda náhodou nepatříte mezi hrstku lidí na světě, která trpí muzikální anhedonií – neurologickým stavem způsobujícím nulovou radost z hudby.

Četné studie prokázaly, že hudba skutečně způsobuje změny v našem organismu. Ovlivňuje srdeční tep, krevní tlak, hladinu stresových hormonů, rytmus dechu, a dokonce i hladinu bolesti.

Nejčastěji se používá v těchto oblastech: