Článek
Podle zprávy Aliance žen s rakovinou prsu je prokázáno, že psychická pohoda skutečně ovlivňuje výsledky léčby nádorových onemocnění. Až 75 procent nemocných trpících rakovinou, kteří se rozhodli se svou nemocí bojovat, žilo o nejméně o deset let déle než ti, kteří rezignovali a propadli trvalé depresi.
„Onkologický pacient nepotřebuje pouze kompetentní medicínskou péči, ale také psychologickou podporu v průběhu všech fází nemoci, a to nejen pro sebe, ale i pro rodinné příslušníky. Ti by se měli dokázat přizpůsobit mnoha fyzickým i emočním stresům, vyskytujícím se v průběhu léčby nemoci,“ říká PhDr. Martin Kořán, CSc., z Neurochirurgického oddělení Nemocnice Na Homolce v Praze.
Pro úspěšnou léčbu rakoviny je podle odborníků zcela zásadní, aby měl pacient vůli s nemocí bojovat, nevzdával se a nepotlačoval projevy vlastních emocí. Důležitá je podle nich také samostatnost a kontrola nad vlastním životem, otevřenost vůči budoucnosti a ochota učit se, která umožňuje adaptaci. K tomu všemu by měli nemocného pobízet hlavně jeho blízcí.
Vliv rodiny a blízkých je zcela zásadní
Depresivní stavy a výkyvy nálad nemocného však příbuzní a blízcí často špatně snášejí a podvědomě se časem začnou komunikaci, kterou vnímají jako matoucí a bolestnou, vyhýbat. Tím ale dělají velkou chybu. Nemocný se pak cítí osaměle a jeho špatný psychický stav se ještě prohloubí.
Pro nemocného člověka je komunikace s blízkými ale také s ošetřujícím lékařem velmi důležitá. Potřebuje totiž vědět, že mu někdo naslouchá a má o něj někdo zájem. Naslouchání je podle odborníků pro pacienta více důležité než potřeba znát odpovědi na otázky týkající se jeho nemoci.
"Žal je normální reakce a rodina by se to měla snažit pochopit. Pacient se cítí být jiný a ostatní se ho kvůli jeho nemoci straní. Je normální, že nemocný bude častěji plakat. Potlačení emocí a vnější nevzrušenost naproti tomu nejsou známky statečnosti," tvrdí odborníci z Aliance žen s rakovinou prsu.
Rady odborníků partnerům a blízkým nemocných
- Povzbuzujte pacientovu schopnost starat se o sebe a vyjadřujte mu obdiv za to, jak je silný.
- Dejte nemocnému najevo, že jste si všimli, že vypadá lépe (vyjádřete radost z toho, že jste zaznamenali známky zlepšení)
- Věnujte se společně i činnostem, které s nemocí nesouvisí. Onkologický pacient se nemusí přestat bavit, naopak, čím radostnějším životem žije, tím větší má zájem na tom, aby zůstal naživu.
- Je potřeba snažit se s pacientem trávit co nejvíce času, i když se uzdravuje, protože podpora a pozornost pouze v době nemoci, znamenají de facto odměnu za to, že je nemocný.
Pomoc psychologa je důležitá
Nepostradatelná je u pacientů s rakovinou pomoc psychologa, který pomáhá nemocnému nejen v napjatém období před operací, ale také povzbuzuje, dodává odvahu a může poskytnou krizovou intervenci. V odůvodněných případech využívá i metod hypnózy.
Fakta o rakovině prsu
Rakovina prsu je souhrnné označení pro nádorové onemocnění prsních žláz. Jedná se o nejrozšířenější formu rakoviny u žen a druhou nejčastější příčinu úmrtí na nádorové onemocnění žen. Přestože jsou karcinomem prsu ohroženy převážně právě ženy, nevyhýbá se ani mužům. U nich se však onemocnění vyskytuje poměrně vzácně.
Podle odhadů rakovinou prsu každoročně onemocní asi milión žen na celém světě. V České republice je onemocnění každý rok nově zjištěno u více než šesti tisíc žen a jejich počet se v posledních letech zvyšuje. Nejčastěji karcinom prsu postihuje pacientky starší 50 let, výjimkou však nejsou ani mladé dívky ve věku 20 let.
Na následky karcinomu prsu zemře v České republice každý rok přibližně dva tisíce žen. Ačkoli stoupá počet nově diagnostikovaných případů, díky zavedení pravidelných mamografických prohlídek a moderní léčbě se v současné době odborníkům daří zcela vyléčit přibližně dvě třetiny všech pacientek.
Zdroj: Aliace žen s rakovinou prsu
Rakovina narušuje nejen osobní vztahy ale také sexuální život nemocného. Nemocní se obávají, že se v průběhu chemoterapie změní jejich sexuální cítění a postoje vlivem stresu z diagnózy a léčby či tělesných změn po operaci (odstranění prsu, ztráta vlasů apod.). O tomto tématu by se mělo s pacientem podle odborníků hovořit už na počátku léčby.
