Článek
Labrador Willy nejenže dokáže nahradit řadu klasických terapeutických pomůcek, ale v mnoha případech je účinností předčí. Karolína prodělala tři týdny po narození zánět mozku způsobený herpetickým virem a to je příčinou její naprosté a trvalé závislosti na pomoci rodičů. Tatínek má zaměstnání vyžadující hodně času, takže nesmírně náročná práce spočívá především na mamince. Willy je pro paní Hájkovou nejen terapeutickým pomocníkem, ale i psychickou vzpruhou, neboť se přes den necítí v péči o dcerku osamělá.
Poprvé se setkala se psem využívaným k terapii na logopedické klinice magistry Ivy Bajtlerové, když Karolínce bylo jeden a půl roku. Během dalších šesti měsíců se stále více přesvědčovala o přednostech využívání čtyřnohého pomocníka při terapiích, až se s manželem rozhodli pořídit si podobného psa domů.
Zvířecí stimulace
„Dlouho jsem všechno zvažovala. Ke stimulaci spastických končetin jsou sice doporučovány různé masáže a technické prostředky pro zahřívání, jako elektrické dečky, gumové lahve s teplou vodou a další pomůcky, brzy jsem se však přesvědčila, že mnohé dokáže lépe pes,“ tvrdí paní Kateřina a dokládá to na jednom z řady příkladů.
Je-li potřeba, labrador přináší a odnáší pomůcky.
„Karolínka má nevyvinuté svaly v ústech a na obličeji, což jí neumožňuje správnou konzumaci stravy. Třeba oběd jí trval hodinu. Proto jsme u magistry Bajtlerové prováděli orofaciální stimulaci, což znamená tlačit na určitá místa kolem pusy a na obličeji, čímž se stimulují a postupně přivádějí k činnosti svaly potřebné ke zpracování a posunu jídla v ústech. Je to zdlouhavé a v tomto směru nám pomáhá i pes masáží, chcete-li olizováním určité obličejové části dítěte. Po dvou letech kombinované orofaciální stimulace už nám stačí na oběd pouhá čtvrthodinka.“
Laik neuvěří
Paní Kateřina je zvyklá na nedůvěřivé reakce lidí, kteří slyší o masáži psím jazykem poprvé. „Každé nezasvěcené osobě se líbí terapeutické úkony se psem, ale jakmile uslyší nebo uvidí olizování dětského obličeje psím jazykem, mají pochybnosti o hygienické, možná i etické stránce takového úkonu. Já ovšem vím své, a nikdy bych nedělala nic, co by Karolínce neprospívalo. A o hygienické záležitosti se starám sama. To mimo jiné znamená, že Willy musí být naprosto zdravý a během procházek ho hlídám, aby nepřišel do kontaktu s něčím nežádoucím,“ vysvětluje žena.
Po dvou letech se Kateřina Hájková mohla s Karolínkou radovat ze svého šikovného společníka.
Terapeutických úkonů dokáže labrador celou řadu a mezi ty nejčastěji prováděné patří takzvané polohování. To jsou situace, při kterých pes leží na gauči a dítě má položené končetiny na jeho těle, jindy podstrčené pod ním nebo psa objímá a podobně. „Na rozdíl od technických prostředků k zahřívání ztuhlých končetin pes svým tělem dodává teplotu stabilně o dva stupně vyšší a navíc svým dýcháním působí uklidňujícím dojmem. Rozhodně nepřeceňuji význam canisterapie, ale přesto se musím zmínit o něčem dalším, co vnímám a co je těžko popsatelné. Zvíře má v sobě energii, kterou předává lidskému protějšku,“ dodává paní Hájková.
Těžko vysvětlitelné
Kdo má pochybnosti o hygienické stránce masáže psím jazykem, ten ještě obtížněji uvěří skutečnosti, že Karolínce téměř vymizel lišej, který měla kolem úst vlivem samovolného úniku slin z úst, a to právě od doby, kdy se Willy podílel na orofaciální stimulaci. Labrador zkrátka plní svou úlohu nad očekávání manželů Hájkových. Na žádost rodiny ho zdarma vycvičila podle potřeb malé pacientky obecně prospěšná společnost Pomocné tlapky (www.pomocnetlapky.cz).
Nejdříve museli manželé absolvovat osobní pohovory s jejími pracovníky, aby byl vybrán vhodný pes, pak sledovali průběh výcviku a nakonec se učili správně ovládat a využívat již vycvičeného labradora.
U magistry Ivy Bajtlerové (vlevo) se maminka Karolínky přesvědčila o účinnosti terapie pomocí psů.
„Náš Willy není jen canisterapeutický pes, má také výcvik asistenčního pomocníka. Protože však není ovládaný handicapovanou osobou, ale rodiči postiženého dítěte, jde o kategorii psů, kterým se říká šikovný společník,“ vysvětluje maminka. A tak Willy nepomáhá jen při terapiích. Když maminka veze Karolínku na vozíčku třeba do koupelny, jde vpředu a otevírá a pak zase zavírá dveře, sbírá a podává spadlé hračky nebo přináší a odnáší určité předměty a podobně.
Může se Vám hodit na službě Firmy.cz:
Tenhle chlupatý společník toho zkrátka umí hodně, neméně důležité je i jeho působení na psychiku dítěte. „Práce a hry se psem Karolínku baví, často se směje, a dokonce se tak emotivně raduje, že kope nožičkama jako při žádné jiné činnosti,“ uzavírá vyprávění paní Kateřina Hájková.
