Krevní výduť mozkové cévy postihuje častěji ženy, většina z nich o problému neví

Za vzniklou cévní výduť může často dědičnost. Kolem 20 procent nemocných má toto onemocnění v rodině. Viníkem ale může být i špatný životní styl, a tedy kouření, málo pohybu, obezita a s ní spjatý vysoký krevní tlak.

Pokud nemocní neměli aneuryzma v rodině, pak často na nemoc přijdou až v okamžiku jeho prasknutí. Výjimečně je problém odhalen pomocí počítačové tomografie (CT) a magnetické rezonance, a to většinou náhodně, když lékaři pomocí těchto přístrojů vyšetřují jiný zdravotní problém.

U výdutí menších než pět milimetrů nehrozí podle neurochirurga Jana Klenera z pražské Nemocnice Na Homolce vysoké riziko prasknutí, větší aneuryzmata se pak musí operovat.

Pokud céva praskne, lékaři musí jednat velmi rychle. Operace by měla proběhnout co nejdříve, zvlášť jedná-li se o masivnější krvácení.

„V okamžiku, kdy céva praskne, se do okolí mozku začne rozlévat krev. Prasklá céva se projevuje velmi silnou bolestí hlavy, může dojít ke ztrátě vědomí, strnutí šíje nebo k nesnášenlivosti světla a hluku či ke zvracení. Důležité je, aby se pacienti do doby operace zcela vyhnuli psychické i fyzické zátěži, kýchání, smrkání a v podstatě všem situacím, při nichž se může zvýšit tlak v hlavě,“ upozorňuje klinický psycholog a spoluzakladatel České společnosti pro neurokognitivní rehabilitaci Petr Nilius.

Polovina lidí na mozkové aneuryzma zemře, další 1/4 se dokáže zcela uzdravit, zbytek se zpravidla potýká s trvalými následky v podobě špatné chůze, poruch vidění, výpadků paměti nebo psychických problémů.

U trvalých následků vždy záleží, jak časně byl problém operován, rozsah krvácení, na věku, ale i na dalších faktorech.

„Následky mozkového aneuryzmatu se mohou projevit v oblasti fyzické, psychické i kognitivní. Častěji než fyzické handicapy se mohou u pacientů objevit psychické obtíže, jako například emoční nestabilita, dráždivost nebo bolestivost, a kognitivní problémy, jakými jsou nepozornost nebo poruchy paměti. Právě tyto obtíže jsou nejčastější příčinou ztráty zaměstnání a invalidizace,“ vysvětluje Petr Nilius.

Nemocný po operaci absolvuje klasickou pohybovou rehabilitaci, tak i tu kognitivní, kdy dochází ke cvičení paměti, pozornosti, vizuoprostorových složek a rovněž symbolických funkcí, jako je řeč a jazyk, včetně schopností číst, psát a počítat.

„Významnou roli hraje psychologická a psychoterapeutická podpora. Zásadní je udržení rehabilitačního režimu minimálně prvního půl roku od vzniku postižení, kdy je mozek nejcitlivější na změny,“ doporučuje psycholog.

Novinkou, která by mohla pomoci pacientům po prodělaném mozkovém aneuryzmatu k rychlejšímu návratu do běžného života, je i tzv. neurorehabilitační kufřík, jehož základ tvoří šest kostek s vyměnitelnými destičkami, díky nimž lze přizpůsobit úkoly a práci s nimi pro potřebu rehabilitace konkrétního pacienta.