Článek
Proti klíšťové encefalitidě je možné se bránit očkováním. Od začátku letošního roku se už nechalo očkovat více lidí než za celý loňský rok. Horší je to u Lymeské borreliózy a dalších klíšťaty přenosných chorob, u nichž očkování zatím neexistuje. Proto je velmi důležité se bránit. V tom může pomoci užívání vitamínu skupiny B – mnoho lidí užívá např. B-komplex, jenž při vylučování z těla vydává specifický odér, který klíšťata mate a odpuzuje.
„B-komplex ovlivňuje vlhkost kůže, člověk se méně potí a stane se pro klíště méně atraktivním. Klíště cítí krev a přisává se na kůži tam, kde je vlhká a tenčí," uvedla v minulosti pro média Dagmar Hulínská, odbornice na Lymeskou borreliózu z Centra epidemiologie a mikrobiologie Státního zdravotního ústavu v Praze.
Klíšťata „mají ráda“ vlhko a teplo, nikoli horko. Nejvíce tedy napadají lidi na jaře a na podzim. Obecně lze říci, že se vyskytují všude, kde je neupravená tráva vyšší než 20 cm. Proto je dobré chránit se v těchto obdobích a lokalitách vhodným oblečením. Tj. brát si pevné boty, dlouhé kalhoty, ideálně s gumičkou na konci, či je dočasně zastrčit do ponožek. Po hladkém materiálu oblečení se zase klíšťatům hůře leze a světlé oblečení je sice neodradí, ale snáze je na něm zpozorujete.
I když se ale budeme chránit, můžeme si přisáté klíště z venku přinést. Je tedy důležité vědět, jak s ním zacházet. Co jsou tedy mýty a co fakta?
1. mýtus – klíšťata jsou jen v zarostlých oblastech nebo na nás mohou skočit z listnatého stromu
Fakta: Klíšťata nejčastěji žijí v trávě a keřích, které jsou vysoké mezi 20 a 60 cm od země. Nemusíte na tohoto tvora narazit, jenom pokud se právě prodíráte houštím v lese, můžete se s ním setkat i na běžné procházce v parku nebo při práci na zahradě. V žádném případě na vás klíště neskočí ze stromu, jak se často traduje, není to žádný parašutista – raději číhá ukryté na porostu. Tajemství útoku tkví v přípravě před uchycením – přední pár nohou vztyčí jako lapače, aby se mohlo ve vhodné chvilce přichytit na svého hostitele.
2. mýtus – nebezpečná klíšťata se nacházejí jen v některých oblastech ČR
Fakta: Česko patří v rámci EU mezi země s nejvyšším výskytem klíšťat infikovaných klíšťovou encefalitidou, až 25 % ze všech případů klíšťové encefalitidy hlášených na území EU za posledních 40 let bylo evidováno v ČR. V roce 2013 bylo v ČR hlášeno 625 případů tohoto onemocnění. Pravdou je, že nejvíce případů bylo zaznamenáno v jižních a západních Čechách, setkat se s nimi ale můžete na území celé republiky. Aktivitu klíšťat můžete sledovat i na webu ministerstva zdravotnictví nebo Českého hydrometeorologického ústavu.
3. mýtus – pokud najdeme přisáté klíště, musíme ho nejdříve utopit a tělo i s kusadly nejlépe odstraníme točením proti směru hodinových ručiček, samotné klíště zlikvidujeme tak, že ho rozmáčkneme nebo spálíme
Fakta: To je asi nejrozšířenější mýtus. Klíště není potřeba točit, tím se spíš oddělí hlava s kusadly od zbytku těla a jejich odstranění bude více komplikované. Správný postup je zakápnout klíště dezinfekčním roztokem a pomocí pinzety (v lepším případě speciálními kleštičkami) klíště jemně uchopit a kývavým pohybem je pomalu vytáhnout a místo poté vydezinfikovat. Pro přesnější vysvětlení mrkněte na video Jak vyndat klíště na Stream.cz.
Vyjmuté klíště je pak dobré spláchnout do toalety. Pokud ho totiž rozmáčknete (a ještě k tomu mezi prsty), můžete jen rozšířit infekci. Také se nabízí možnost klíště jednoduše vyhodit do odpadkového koše, ale na první pohled mrtvé klíště se může vydat na průzkum po vaší domácnosti. Spálení klíštěte by se mohlo zdát také jako dobrý způsob likvidace, ale riskujete, že popálíte sebe, někoho kolem sebe nebo zapálíte něco ve vašem okolí.
4. mýtus – proti repelentu nemá klíště šanci
Fakta: Repelent představuje určitou míru ochrany proti hmyzu, bohužel se na něj nelze stoprocentně spolehnout. Repelenty musí být velmi pečlivě naneseny na každý kousek povrchu těla, protože klíště rádo hledá skulinky, kudy se k vám dostat. Jejich ochrana ale není stoprocentní ani při dostatečném množství nanášeného přípravku, účinná látka časem vyprchá a aplikaci je nutné v pravidelných intervalech opakovat.
5. mýtus – klíštěti se lze vyhnout dobře zvolenou barvou oblečení
Fakta: Bohužel klíště nemá vyvinutý zrak na to, abyste ho mohli odradit světlým, tmavým či jiným vybraným modelem ze svého šatníku. Barva oblečení zde tedy nehraje roli.
6. mýtus – po odstranění klíštěte se na kůži nevytvořil žádný flek, jsem tedy v bezpečí
Fakta: Zčervenáním pokožky se často projevuje Lymeská borrelióza, kterou vás klíště může nakazit. Klíšťová encefalitida se ale projevuje příznaky podobnými chřipce, a to až několik týdnů poté, co jste klíště naposledy viděli. Takže flek na kůži není vždy 100% indikátorem. Proto je důležité navštívit lékaře a upozornit ho, že jste v nedávné době měli přichycené klíště. Po provedení krevních testů pomůže rychle nasazená léčba předejít závažným následkům.
7. mýtus – k přenosu nemoci dochází prostřednictvím kusadel
Fakta: Kusadla klíštěti slouží pouze k zakotvení na kůži hostitele, k přenosu klíšťové encefalitidy a dalším nemocem dochází při sání krve pomocí sosáku. Jestliže vám tedy zůstala po odstranění klíštěte jeho kusadla v těle, nezvyšuje se tím riziko nákazy ani nemusíte bezprostředně vyhledat lékaře. Tělo si s kusadly ve většině případů poradí samo, stejně jako třeba s třískou.
8. mýtus – očkování proti klíšťové encefalitidě probíhá jen v zimě, tedy před tzv. sezónou
Fakta: Očkovat se můžete nechat kdykoli během roku, jen musíte být opatrní v období, než si tělo vytvoří protilátky. Očkování probíhá ve třech fázích a běžně nezpůsobuje žádné vedlejší účinky, a proto je určeno pro děti už od jednoho roku. Na očkování proti klíšťové encefalitidě přispívají zdravotní pojišťovny. Očkování je potřeba pravidelně opakovat, jeho účinnost je časově omezena – ochrana trvá zhruba tři roky.
