Když se do života vplíží spánková prokrastinace

Dnes musím jít rozhodně spát dřív. Tak tahle věta, ať už zazněla nahlas, nebo jen v hlavě, je povědomá nejednomu z nás. Nakonec se to ale ne vždy povede. A důvodů k tomu je celá řada.

Pomineme-li závažnější příčiny, jako dodělávání pracovních či domácích povinností, jsou i mnohé další, v kterých se najde snad každý. U někoho je to „už jen jedna další epizoda oblíbeného seriálu“, u jiného nekonečné sledování sociálních sítí a příspěvků, nebo jen relax u vtipných videí.

V podobné smyčce je velmi snadné uvíznout, nedostatek spánku si tak dříve či později začne vybírat svou daň – minimálně v podobě únavy přes den. A tak nastane čas s tím něco dělat. Jenže to se snáz řekne, než udělá.

Spánková prokrastinace – tedy odkládání spánku, místo kterého děláme cokoli jiného – je velmi běžná. A rozhodně to nespočívá jen v nedostatku disciplíny.

Spánková terapeutka Tracy Hanniganová věří, že ačkoli důvodů pro to je více, spadají prokrastinující lidé do dvou základních kategorií.

„Jsou lidé, kteří mají potřebu něco ovládnout. To jim nabízí právě oddalování spánku v noci, kdy po nich nikdo jiný nic nepožaduje. A pak jsou to lidé, kteří během dne nevyšetří žádný volný čas jen sami pro sebe. A tak je večer jediná možnost dělat to, co je baví,“ vysvětluje Hanniganová pro Independent.

Právě druhý způsob chování vídá často u svých klientů i psychoterapeutka a specialistka na spánek Heather Darwall-Smithová. „Jde převážně o lidi, kteří pracují přes den velmi dlouho. Jsou přesvědčeni, že nechtějí v životě jen pracovat a spát. A tak dělají místo spaní to, co je jim příjemné.“

A rozhodně podle ní nejde jen o profesionály na vysokých pozicích. Podobné chování je viditelné třeba i u pečovatelů, a samozřejmě také rodičů.

Dalším faktorem takového chování může být i nízké sebevědomí, kdy upřednostňujeme potřeby jiných před našimi vlastními. Pak je logické, že hledáme úlevu tam, kde je to pro nás nejjednodušší. „A když zjistíme, že najednou něco ovládáme, dostaví se pocit uspokojení.“

A co když metoda prokrastinace zahrnuje sledování obrazovky mobilu či počítače z jakéhokoli důvodu?

„Stojíme proti technologiím, které navrhli géniové ve snaze nás zaujmout. V noci, když jsme unavení, je silně ovlivněna i naše schopnost seberegulace. To, že se ze sledování jednoho videa nebo dílu seriálu stanou čtyři či více tak není jen na základě nedostatku sebekontroly. Jde o mix technologií, únavy, zahlcení informacemi a opět snahy získat nad něčím kontrolu a moc, alespoň na chvíli,“ tvrdí Darwall-Smithová.

Společně s kolegyní pak obě věří, že poznání a hlavně uznání uvedených faktorů je velmi podstatné. Jedině tak pochopíme, že i když jde vlastně o jistou formu „sebepéče“ či odměny, nelze ji provádět na úkor spánku, zdraví a všeho kolem.

Hanniganová věří, že i tyto návykové vzorce lze změnit, pokrok ale nebude nejspíš tak rychlý a dokonalý, jak bychom chtěli. Nejde o to ale jen dané aktivity utnout, je potřeba vědět, proč je třeba to udělat.

V tomto případě nejde jen o samotný spánek, ale hlavně o zdravotní neduhy, které se ve spojitosti s jeho nedostatkem dostavují. I proto různé terapeutické postupy zaměřené na léčbu spánkové prokrastinace řeší ne spánek samotný, ale spíše základy lidského chování a organizaci času během dne, zvládání stresu, priorit a stanovení hranic.

Má to totiž celou řadu výhod. Uspořádáním denních aktivit i myšlenek si dokážete snáze vytvořit čas sami pro sebe, který vás ale nebude připravovat o potřebný spánek. Ať už jde třeba o dvacet minut ráno na cvičení, nebo čtení při dojíždění do práce. Podobné kroky pomáhají zvládat stres efektivněji a zároveň ho snižovat, což vede ve výsledku k pocitu větší kontroly nad životem.