Když antibiotika přestávají účinkovat

V přírodě existuje mnoho druhů bakterií. Některé jsou součástí normální flóry lidského těla a jsou člověku přínosem. Jiné mohou vyvolat celou řadu onemocnění, např.: angínu, zánět plic, zánět mozkových blan, záškrt, tetanus, tyfus, tuberkulózu, černý kašel, spálu, salmonelózu, syfilis, kapavku, meningitidu, infekce močových cest či pohlavních orgánů, některé kožní infekce a infekce spojené s operačními zákroky.

K léčbě onemocnění způsobených bakteriemi lze využít antibiotika, která zlepší zdravotní stav pacienta. Infekce zde nevzniká pouze tím, že se lidské tělo s původci nemoci setká. O tom, zda člověk onemocní nebo ne, rozhoduje také jeho zdravotní stav, aktuální situace i agresivnost bakterie. Zároveň je nepříjemným faktem, že stejné bakterie mohou u různých pacientů vyvolat odlišně závažná onemocnění.

Před nasazením antibiotik je proto vždy nutné zjistit, zda je daná bakterie skutečně původcem infekce či onemocnění, jak se chová a reaguje. Teprve na základě těchto informací může lékař doporučit nejvhodnější možné antibiotikum s nejvyšší pravděpodobností úspěšné léčby.

Užívání antibiotik k léčbě a prevenci onemocnění je samo o sobě velmi komplikovanou záležitostí, kterou mnozí lidé podceňují. Navíc s sebou nese jeden závažný a nevyhnutelný fakt – čím častěji jsou tyto léky užívány, tím více si na ně bakterie zvykají a vytvářejí si proti nim odolnost.

Pokud jsou původci infekce vůči podávaným lékům rezistentní, účinnost léčby se snižuje nebo léčba zcela přestává fungovat. Tehdy hovoříme o tzv. antibiotické rezistenci. Ta je nebezpečná nejen pro samotného pacienta, ale i jeho okolí, do kterého se rezistentní bakterie okamžitě začínají šířit.

„K léčbě bakteriálních infekcí se užívá přibližně 70 látek s antibiotickým účinkem, nejčastěji jsou podávány peniciliny a cefalosporiny. Pokud se bakterie proti některé z nich stane rezistentní, musí lékař předepsat jiný přípravek. Tím se prodlužuje nejen léčba či hospitalizace pacienta, ale především dochází ke zhoršení pacientových obtíží,” doplňuje MUDr. Václava Adámková, primářka Klinické mikrobiologie a Antibiotického centra VFN a 1. LF UK.

„V dnešní době bohužel existují nejenom tzv. multirezistentní bakterie, tedy takové, které jsou rezistentní k antibiotikům ze tří různých skupin, ale i bakterie panrezistentní. Ty nereagují na léčbu žádným v současné době dostupným antibiotikem. Dostáváme se tak postupně do situace, kdy některé infekce nejsme schopni léčit vůbec,“ dodává primářka.

V České republice je každý rok využito cca 15 miliónů balení, což představuje přibližně 70 tun antibiotik. V oblasti komunitních původců nemoci, tj. těch, kteří se běžně vyskytují v populaci (např. pneumokokové infekce), je rezistence spíše na nižší úrovni.

Naopak v oblasti nemocničních infekcí, které se objevují mj. po operačních zákrocích (např. multirezistentní enterobakterie), je úroveň rezistence vyšší. „Vyšší míra rezistence je způsobena především, nikoliv však výhradně, nevhodným užitím antibiotických přípravků. Podávání antibiotik pouze „pro jistotu“ či z diagnostických rozpaků je jedním z důvodů nárůstu rezistence bakterií k antibiotikům,“ vysvětluje MUDr. Václava Adámková.