Článek
Mnoho let zavádíte nové postupy nejenom v Česku, ale i v celosvětovém měřítku. Je to běžné i na jiných pracovištích ve světě?
Ambicí každého vynikajícího světového pracoviště je se vědeckého procesu účastnit a výzkum a vývoj jsou nepopiratelné základní součásti takového prestižního pracoviště.
Pokud tento kredit získáte, a věřte mi, že to není vůbec jednoduché se do této pomyslné „první ligy“ dostat, pak se na vás obrací nejenom lidé z průmyslu, kolegové z ostatních pracovišť, zdravotní pojišťovny, ale především získáváte obrovský potenciál v rozhodování o další léčbě nemocných. Pacient z tohoto procesu tedy výrazně profituje.
Tradici má vaše pracoviště zejména v léčbě srdečních arytmií.
Ano. V tomto souboru kardiologie máme možná největší zkušenosti. Zavedli jsme jako druhé pracoviště v tehdejším Československu v roce 1992 implantabilní defibrilátor v rámci léčby komorových arytmií nemocných ve vysokém riziku náhlé srdeční smrti.
Na smysluplné inovace rezignovat nesmíme.
V rámci tzv. nefarmakologické, tedy přístrojové léčby poruch srdečního rytmu bylo posledních dvacet let velmi dynamických a doufám, že nějakou dobu ještě bude. Zároveň s implantacemi kardiostimulátorů a defibrilátorů jsme zahájili program katetrizačních ablací srdečních arytmií. Tato léčba byla ještě před dvaceti lety prakticky neznámou metodou. Dnes patří k jedněm z nejúčinnějších nástrojů, jak pomoci nemocným se srdečními arytmiemi, a to tak, že je odstraníme jednou provždy, tedy i bez následného podávání léků.
V červnu před deseti lety jste jako první v Česku zavedli dálkově navigovanou katetrizační ablaci. Je úspěšná?
Tento revoluční způsob léčby umožnuje ošetřit nemocné, u kterých běžná léčba srdečních arytmií selhává. Dosud jsme systémem magnetické navigace Niobe provedli celkem 1651 zákroků a efektivita, v závislosti na složitosti arytmie, se pohybuje od 70 do 99,5 procenta.
V Česku využívá robotizační systém Niobe Epoch™ kromě Nemocnice Na Homolce jenom Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně. Podstatné také je, že mimo vlastní pořizovací ceny přístroje tato špičková metoda nezvýšila náklady na katetrizační ablace.
Jak na inovace v medicíně reagují pojišťovny?
Na smysluplné inovace rezignovat nesmíme. A mohl bych dodat: ať to stojí, co to stojí, hlavně když to pomáhá pacientům. Nicméně zavádění inovativních postupů je vždy závislé na penězích a při jednání s pojišťovnami o placení zákroků jde vždy o kompromis.
My jako Česká kardiologická společnost se snažíme dojít konsenzu v uplatnění inovativní léčby se všemi zdravotními pojišťovnami. Za nadstandardní a velmi přínosnou lze označit komunikaci se Všeobecnou zdravotní pojišťovnou, pojišťovnou ministerstva vnitra, ale samozřejmě i s dalšími plátci zdravotního pojištění. Proto se i zavádějí pilotní programy pro inovace, které se po dvou až třech letech vyhodnotí, a na základě reálných českých poměrů se pak může rozhodnout, zda je nová metoda skutečně tak podstatná pro české pacienty.
Je to nekonečný proces, nicméně na konci této cesty by měl být vždy a jen pacient a zdraví jako fenomén platný pro celou společnost.
Změnil se nějak vztah lékaře a pacienta za dobu vašeho působení v medicíně?
Na našem pracovišti se snažím o velmi aktivní přístup k pacientům. Pacient musí více nést odpovědnost za své rozhodnutí, my jako zdravotnický personál musíme umět pacientovi daný výkon vysvětlit tak dobře, aby on mohl rozhodovat na základě našich informací. Řada z nich už totiž přichází na výkon informačně připravena, protože studuje informace na internetu. Někdy je to na škodu, protože čerpají ze zdrojů neověřených. Je pak složité jim vysvětlit pravou podstatu zákroku a další léčby.
Právě proto, že hodně využíváme nových metod nebo se zaměřujeme na výzkumné projekty, naši lékaři a zdravotní sestry více mluví nejenom s pacientem, ale i jeho rodinnými příslušníky. Věřím, že 99 procent nemocných u nás dostane kvalitní a správnou informaci o svojí léčbě.
Když trošku zhodnotíte váš osobní přínos pro pacienty, čeho si nejvíce ceníte?
To sám nemůžu hodnotit. Nicméně právě určitá forma průkopnictví, snaha bourat bariéry a snažit se vždy najít cestu, jak pacientovi pomoci, je to, co mě osobně žene vpřed. Je to samozřejmě spojeno s touhou poznávat.
Pokud si vezmu výčet technologií, které jsme v Nemocnici Na Homolce za posledních patnáct let zavedli, tak se není vůbec za co stydět, u řady z nich máme světové nebo české prvenství. Ale neděláme to pro to. Hlavní je hřejivý pocit, kdy víte, že můžete pacientovi, kterého znáte několik let, říci, že konečně máte léčbu, která by mu mohla pomoct.