Článek
Dávní předchůdci člověka se ovšem joggingu nevěnovali pro zábavu. Mít hbité nohy pro ně bylo otázkou přežití. Jedině díky nim mohli totiž pronásledovat kořist tak dlouho, dokud vyčerpáním nepadla, a zajistit si tak potravu bohatou na živočišné bílkoviny. "Jejich pravidelný přísun pak umožnil lidskému mozku, aby se dále rozvíjel," konstatují vědci.
Jak však zlomyslně dodávají odpůrci této představy, kapacita mozku postupně vzrostla natolik, až pračlověka napadlo, že pohodlnější než antilopu pronásledovat a uštvat, je omráčit ji přesně vrženým kamenem a místo běhu se konečně věnovat lenošení. Bez ohledu na podobně uštěpačné poznámky si však autoři nové evoluční teorie stojí na svém.
"Schopnost běhat odstartovala vývoj člověka přinejmenším z anatomického hlediska," zdůrazňuje antropolog Dennis Bramble z utažské univerzity v Salt Lake City, neboť až dosud schopnost běhat pokládali vědci za vedlejší produkt vzpřímeného držení těla.