Jedu na autopilota, o klidných svátcích s rodinou si mohu nechat zdát, říká lékařka

„Telefony i e-maily mi umožní komunikovat s více lidmi. Bohužel není reálné ošetřit každý den sto pacientů fyzicky v ordinaci. V čekárně bychom nezvládli oddělit infekční a neinfekční pacienty,“ vysvětluje lékařka.

Rozhodně to ale neznamená, že léčí pouze virtuálně. Každý nachlazený přijde do ordinace, otestuje se a domů odchází s informací, že s lékařkou bude v kontaktu a v nutném případě jej opakovaně vyšetří.

Ať už testování, léčba nebo očkování proti koronaviru zaberou polovinu její pracovní doby. Ve zbylém čase musí ošetřit pacienty, kteří trpí jinými nemocemi, a také zvládnout spoustu papírování.

„Ráno obvykle očkujeme a vyšetřujeme objednané neinfekční pacienty. Současně vyřizuji telefony i e-maily, dělám předoperační vyšetření, vypisuji různé žádanky apod. V druhé půli dne přichází pacienti s respiračními nemocemi, přibližně polovina z nich je covid pozitivní. Zveme si je na kontroly, když jsou vysoce rizikoví, domlouváme aplikaci monoklonálních protilátek,“ popisuje svou denní rutinu lékařka.

Její pracovní doba nekončí souběžně s ordinačními hodinami, často ani dlouho po nich. Doma na ni přitom čekají třináctiletý syn a manžel, který pracuje jako policista.

„Samozřejmě je mi líto, že synovi nemůžu věnovat tolik času, kolik bych chtěla, nebo že nemám napečené cukroví. Ztracený čas vám nikdo nevrátí. Svou práci mám ale stále velmi ráda a věřím, že má smysl. Stejně to vnímá většina mých kolegů. Aktuálně se s covidem potýká přibližně 290 tisíc lidí a 95 % z nich je v péči pěti tisíc praktiků napříč republikou,“ vypráví lékařka, která je smířená s tím, že stejně jako loni ani letošní Vánoce nebudou ve znamení klidu a rodinné pohody.

Pravidelně cvičí a dbá na zdravý životní styl. I jí ale postupně docházejí síly a přiznává, že jede na autopilota.

„Když se mě můj ‚puberťák‘ zeptá, jak by mi mohl s prací pomoci, dojde mi, že tahle situace není dobrá. To já bych tu měla být pro něj a pomáhat jemu, ne on mně,“ říká.

Podpora rodiny i blízkých ji ale v práci motivuje. „Mám obrovské štěstí na lidi kolem sebe. Třeba na obětavé zdravotní sestry, které by možná dávno změnily práci, ale nechtějí mě v tom nechat. Já chci zase podpořit ostatní kolegy v ordinacích a nemocnicích. Myslím, že celý systém stojí na vzájemné kolegialitě,“ popisuje lékařka.

Váží si také všech ohleduplných pacientů, kteří chápou náročnou situaci a změny v ordinaci. Ne každý ale bere současnou pandemickou situaci zodpovědně.

„Před pár dny jsem otestovala jednoho pacienta jako pozitivního na koronavirus a nařídila jsem mu standardní čtrnáctidenní izolaci. Odpoledne ho ale sestřička potkala nakupovat v supermarketu plném lidí. V takových chvílích cítíte obrovský pocit zmaru,“ říká unaveně.