Článek
Tým odborníků pod vedením profesora Michaela Ristowa z Universität Jena přidával části pokusných hlístic (Nematoda) do potravy glukózu. Jedinci, kteří tento jednoduchý hroznový cukr nedostávali, žili podstatně déle než ti, kterým bylo podáváno glukózy nejvíce.
V sladkostech připravovaných člověkem se používá nejčastěji sacharóza neboli cukr řepný či třtinový. Tento se však velmi rychle v těle štěpí právě na molekuly glukózy.
Podle německých vědců se u hlístic podáváním glukózy zkrátil život až o dvacet procent. U člověka by něco takového mohlo fungovat podobně. Při zvýšeném příjmu cukrů totiž intenzivněji fungují buněčné továrny na energii, mitochondrie. Ale ty zároveň produkují větší množství kyslíkových radikálů, velmi reaktivních molekul, které poškozují buňky. Tato poškození vedou k odumírání a stárnutí tkání. Někdy mohou volné radikály vyvolat nádorové bujení.
"Vysazením sladkostí můžeme svůj život prodloužit nejméně o patnáct let," věří Ristow.