Článek
Dnes už skoro sedmnáctiletý Jakub z Milovic vnímá, komunikuje, a dokonce i částečně pohne rukama. Ještě před rokem však nebylo jasné, jak moc špatně na tom po nehodě bude. První týdny strávil v kómatu, a i později měl dlouho potíže s komunikací.
Za jeho zlepšením stojí dlouhé měsíce rehabilitací, které byly náročné nejen pro něj, ale i pro jeho rodinu. Jeho maminka Kateřina musela skončit v práci a nyní se na plný úvazek věnuje svému synovi. Jak říká, život se jim změnil hodně.
„V práci jsem musela skončit, protože dennodenní prací je starost o Kubu, chodíme na rehabilitace, cvičíme. Je to změna, během chvilky je úplně vše jinak,” svěřila se paní Kateřina, která dříve pracovala jako číšnice a sem tam ještě chodí vypomáhat.
Maminka se o Jakuba stará čtyřiadvacet hodin denně.
Sám Kuba ke svému zdravotnímu stavu přistupuje s odhodláním: „Bylo to ze začátku těžké, uvědomoval jsem si, že nebudu moct dělat normální věci. Už to, že jsem rád chodil ven. Ale snažím se žít úplně stejně, jako kdybych byl zdravý, jenom jsem na vozíku.”
Vlak ho vláčel s sebou
Na vozíček Kubu upoutala vážná nehoda z konce srpna minulého roku. Kuba tehdy s kamarády a se starší sestrou oslavoval konec prázdnin a začátek nového školního roku na diskotéce ve vedlejším městě. Na vlak odcházel dřív než ostatní, domů už se však nevrátil.
„Já sám vlastně nevím, co se mi stalo, protože si ten den nepamatuji. Znám to vlastně jenom z vyprávění,“ vysvětlil s tím, že podle výpovědí průvodčích si Kuba spletl vlak a místo do Milovic se dostal do Poděbrad. Když se pak snažil přestoupit, zachytil se o vlak a ten ho vláčel několik metrů, strojvedoucí ho neviděl. Na kolejích pak zůstal s vážnými poraněními až do příjezdu prvního ranního vlaku. Záchranáři jej později resuscitovali a převezli do vinohradské nemocnice.
Doma mezitím neměli žádné tušení, že Kuba na kolejích doslova bojoval o holé přežití. „První mi volala dcera po příjezdu domů, že Kuba není doma. Tak jsme ho začali hledat, volat kamarádům,“ popsala první chvíle hrůzy Kubova maminka.
Po úraze sice mladík přežil, ale skončil na invalidním vozíku.
„Do práce za mnou dojeli z kriminálky, že Kubu našli na kolejích, že je ve vinohradské nemocnici a že tam máme okamžitě jet. Nic jiného mi neřekli, takže jsme jeli a celou cestu jsem vůbec netušila, co mu je,“ popsala hrůzné chvíle.
V nemocnici však úleva nepřišla, spíše naopak. „Doktor nás svolal do takové místnosti, že nám musí říct strašnou zprávu. Že to sice kluk přežil, ale že on sám by takhle žít nechtěl,“ dodala s tím, že nikdo netušil, jaké všechny následky si Kuba ponese.
Z kómatu se Kuba nakonec probral po několika týdnech, následovaly však dlouhé měsíce zotavování. Nejprve ho čekala léčba po tracheotomii. „Tam to bylo hrozné. Pak jsem nastoupil spinální jednotku v Motole, kde jsem se rehabilitoval dva měsíce,“ dodal. Nakonec si ho do péče vzali v Kladrubech. Díky tamním rehabilitacím může dnes alespoň částečně hýbat horními končetinami.
Sbírka na potřebný přístroj
Pokrok ve zlepšení jeho stavu však nadále ztěžují svalové křeče, kterými často trpí. „Stačí, abych se ho dotkla nohou a už má křeče,“ vysvětlila maminka. Pomoci by mu mohl motomed, pohybový přístroj poháněný motorem. „Když na tom přístroji bude pravidelně cvičit, tak se tím pohybem spasmy odbourávají, čímž má následně menší křeče a je to pro něj úleva,“ dodala.
Tento přístroj mladý muž potřebuje k rehabilitacím.
Má to však háček. Pořízení přístroje vyjde na necelých 50 tisíc korun a zdravotní pojišťovny na něj nepřispívají. Takový finanční výdaj si Kubova rodina nemůže dovolit a jeho maminka se tak s žádostí o pomoc obrátila na charitativní projekt Patron dětí, který pomáhá vybírat finance na zdravotně a sociálně znevýhodněné děti.
Sbírka běží dva měsíce a na webu projektu jej může podpořit kdokoliv. Pomoc Kubovi však putuje z více stran, prostřednictvím sbírky Konta Bariéry lidé mohou přispívat na další zdravotní pomůcky a pomoc přišla i ze sousední Lysé nad Labem ohledně bydlení.
„Tady byl problém, protože máme koupelnu a všechno nahoře, takže pro Kubu to bydlení tady není. Začala pomáhat jedna místostarostka z Lysé, která tady oslovila město, takže se po Novém roce stěhujeme do bezbariérového bytu, které nám město zprostředkovalo,” vysvětlila paní Bartošová.
Své díky lidem vyjadřuje i Kuba, který Novinkám sdělil i pár slov pro své vrstevníky: „Určitě bych chtěl říct, ať neděláte blbosti, že stačí sekunda a můžete dopadnout jako já. Ale jde žít i takto, určitě musíte mít kolem sebe lidi, co vás motivují a podporují,“ zmínil.
