Článek
Dokážete si představit, že byste se nemohli v klidu vykoupat či osprchovat, nemohli být venku při sebemenším dešti, a ani si dokonce v klidu poplakat, aniž by vás u toho něco nebolelo či nesvědělo? Přesně s tím se potýká Rachel Warwicková. V raném dětství přitom vodu milovala a potíže neměla.
„Jako dítě jsem milovala plavání. Každý týden jsem chodila do bazénu, mohla jsem tam být klidně hodiny. Když mi ale bylo 12, začala jsem si všímat různých změn,“ uvádí pro server Guardian Rachel.
Prokletí alergie aneb Když život ovládnou omezení nebo zdravotní potíže
Jak vysvětluje, když byla ve vodě, začala pociťovat zprvu jemné svědění. Zpočátku tomu nevěnovala žádnou pozornost. Když se to ale během dospívání zhoršovalo, a podrážděná pokožka po styku s vodou začínala připomínat kopřivku, doprovázenou svěděním a pálením, uznala, že by se s tím asi měla někomu svěřit.
„Když jsem ale navštívila doktora, dost mě odbyli. Řekli mi, že mám zkusit vyměnit mýdlo a že to pravděpodobně není nic vážného,“ popisuje svoje první zkušenosti.
Alergie se může objevit kdykoli v průběhu života
„Pocit pálení se ale rychle zhoršoval, a tak jsem se dostala k jinému lékaři, který naštěstí znal stav, odborně zvaný aquagenic urticaria (akvagenní kopřivka), nebo chcete-li alergie na vodu. Jde o nepřiměřenou reakci, když přijde pokožka do styku s vodou. Jde o velmi vzácný jev, v lékařské literatuře je zdokumentováno asi jen 100 případů – a já jsem jedním z nich,“ popisuje své trápení.
Sprchování jednou týdně, do deště ani krok
Vzhledem ke zhoršující se situaci lékař doporučil, aby Rachel omezila sprchování na jedenkrát týdně. I to je ale boj, neboť už po několika minutách začne pociťovat mravenčení, které postupuje v bolestivost a úporné svědění. Často se u ní dostavuje i horkost a mívá pocit, jako by jí hořela kůže.
Podle toho, jak dlouhý kontakt s vodou měla, trvá někdy i dvě dlouhé hodiny, než se vše alespoň trochu „uklidní”.
Co se děje s tělem při alergii
„Doktoři mi také řekli, že bych se měla vyhýbat dešti. Začala jsem proto nosit velké kabáty, abych pokožku co nejvíce ochránila, pokud je špatná předpověď. Jakmile pak začne pršet, musím se co nejrychleji dostat domů,“ uvádí žena, s čím vším se musí kvůli alergii potýkat.
„Problémy mi dělají dokonce i slzy. Když pláču, začne být moje pokožka na obličeji horká, svědí a otéká, takže vypadám, jako bych měla spoustu botoxu. V mých očích ale není většinou dost tekutiny, takže mi víčka spíš nabobtnají a dost svědí,“ svěřuje se žena s problémy.
Na tuto „vodní kopřivku“ neexistuje lék. Bohužel i přesto, že se její projevy dají poměrně mírnit, není jistota, co kterému pacientovi zrovna zabere.
Za zvýšený výskyt alergií si částečně můžeme sami
„Dělám, co můžu – abych se vyhnula kontaktu s vodou, dokonce i při pití, kdy mi otéká pusa, piju hodně mléka, nádobí myje manžel. Zkoušela jsem změnu teploty vody nebo sprchu bez mýdla, nic nezabralo. Brala jsem i silná antihistaminika, po těch jsem ale byla neskutečně ospalá,“ popisuje svůj nekončící boj s alergií.
Léčba v cizině se rozplynula
Jak se Rachel přiznala, jistá německá televizní společnost, která se již dříve doslechla o jejím stavu, jí zaplatila cestu do Berlína do centra pro alergiky. Mohla zde zkusit léky, které některým jiným lidem zabraly.
„Byla to ale ztráta času. Bylo to zaprvé časově omezené. Navíc, když jsem se chtěla dozvědět něco víc, nikdy jsem nedostala odpověď. Jakmile navíc přestaly kamery natáčet můj příběh, musela bych si začít platit ošetření z vlastní kapsy, což by dělalo asi 1000 liber měsíčně (necelých 30 tisíc korun). To jsem si prostě nemohla dovolit,“ vysvětluje, jak její naděje rychle vyhasla.
Alergie na roztoče může vést až k astmatu
Naštěstí, jak sama říká, její situace není život ohrožující. Zná i horší případy lidí, kteří kvůli alergii nemohli třeba dýchat. U ní je to prý „jen“ o vyčerpávající bolesti a svědění.
„Jediné, co bych si přála, je, aby ke mně byli lidé laskavější. Znám spoustu těch, kteří se mi vysmáli a tvrdili, že je to nemožné, že nemůžu být alergická na vodu. Já ale vím, že jsem,“ popisuje.
I přesto si i s alergií občas zaplave. Není to ale nic příjemného a má to svá negativa. Třeba na dovolené, když je horko a ona se začne potit, což ji svědí, řekne si, že by mohla jít i do bazénu, aby se zchladila. Jenže potom je během chvilky téměř celá pokryta červenými skvrnkami, což vypadá opravdu děsivě.
Doufá, že se brzy provede nějaký zásadní výzkum, který by konečně našel něco, jak nejen jí pomoci. A klidně by se zúčastnila i klinických zkoušek. „Jednoduše bych jednou zase ráda plavala bez bolesti,“ uzavírá Rachel.