Jak zjistíte, kolik máte shodit

Je častým jevem, že i ženy, které mají normální váhu, chtějí mít zhruba o 5 kilo méně. Nezávisle na sobě to potvrdily průzkumy odborníků z ČR, ale třeba také z Francie. Tlak filmu, médií, reklamy nebo průmyslu krásy na co nejatraktivnější vzhled je obrovský a zřejmě bude ještě větší.

Ženy, které shazují, i když to nepotřebují, navíc zbytečně riskují, že nadbytečná kila získají. To kvůli známému jojo efektu: jakmile dietu nebo hladovění vzdají, přiberou víc, než shodily, obvykle trvale. Proto by si každý, kdo chce zhubnout, měl zjistit, jak na tom s nadbytečnými kily je. Způsobů existuje hned několik. Pomáhají potom člověku i v tom, aby si při hubnutí stanovil reálné cíle.

Kromě BMI indexu je jednoduchým a dost spolehlivým ukazatelem obvod pasu. Zvýšený počet kil signalizuje u mužů obvod pasu větší než 94 cm a u žen nad 80 cm. Hodně nadbytečných kil představuje u muže obvod pasu delší než 102 cm a u ženy nad 88 cm.

Sběhlý odborník na hubnutí dokáže kombinací údajů z BMI a obvodu pasu stanovit docela přesně, jak na tom s vaší váhou jste a kolik byste potřebovali shodit.

Užitečnou pomůckou může být i tento vzoreček: vaše nejnižší váha v dospělosti v kg + před kolika to bylo roky x 0,5 kg = vaše rozumně dosažitelná hmotnost dnes. Příklad: Před dvaceti roky jste vážili 68 kg, dnes máte 89. Rozumně dosažitelná váha pro vás tedy je 68 + (20 x 0,5) = 78 kg. Těch 0,5 kg se za každý rok přičítá proto, že každému člověku s věkem přirozeně ubývá svalová hmota a přibývá tuk.

Na trhu je k mání také řada tukoměrů, tedy přístrojů, jež vám změří množství tuku v těle. Ty, které jsou určené laikům, bývají dvojího druhu. Buď se drží v ruce, nebo mají podobu váhy a stojí se na nich.

Oba typy vysílají do těla elektrický proud, který necítíme. Z toho, jakým způsobem tělem prochází, zjišťují přístroje výsledky. Bývají však jen orientační. První druh přístrojů nezměří úplně přesně tuk v dolní polovině těla a druhý druh zase v horní polovině.

Proto chytrá mašinka, se kterou pracují profesionálové, má elektrody na ruce i na nohy.

Výsledky měření ovlivňuje voda zadržená v těle. Kvůli tomu je třeba zachovat před měřením standardní podmínky. Například tři hodiny před ním nejíst ani nepít a nevyvíjet intenzivní fyzickou aktivitu. Ženy by neměly v době měření menstruovat.

Výsledkem tohoto měření může být až osm stránek různých údajů, doporučení a komentářů zdravotních rizik. Cenné při tom není jen zjištěné množství tuku, svalů, kostí a vody v našem organismu, ale i údaj o tom, jakou máme úroveň bazálního metabolismu (energie, kterou člověk vydává, když je v klidu). Podobně jako údaj o tom, kolik budeme spalovat při určitém stupni fyzické aktivity.

Toto měření nám zároveň pomůže určit, o kolik kilojoulů musíme snížit příjem energie, abychom hubli tempem, jakým chceme (například 0,5 kg za týden, což odborníci považují za horní hranici rozumného tempa).

Chytrou mašinku, která se jmenuje bodystat, mívají obezitologové, někteří dietologové a nutriční terapeuti. Jednotný systém poraden, kde by ho měli, však neexistuje. Pokud si chcete nechat vyšetření udělat, musíte zapátrat na internetu. Z poraden, které vedou lékaři, dělají toto vyšetření například v pražském Nutraditu (www.nutradit.cz) nebo v brněnské Nutrivii (www.nutrivia.cz). Ale provedou ho i v některých kurzech hubnutí. V poradnách bývá součástí širšího vyšetření. V kurzech slouží obvykle jako prostředek, jak lidi motivovat. Vyšetření většinou stojí 250 - 300 Kč.

V minulém pokračování seriálu (viz. související články) , v němž jsem se pokusil pojmenovat největší kalorické nepřátele, jsem uváděl, že člověk běžně spořádá jídlo o energetické hodnotě okolo 10 000 kJ za den. Fyzicky pracující i 10 000-12 000kJ. Pokud jíme 5-6000 kJ, začneme obvykle hubnout. Pravda je, že všechno tohle jsou tabulkové údaje, tedy jakési standardy a průměry. Měření pomocí profesionálních přístrojů na měření tuku vám nabídne čísla, která platí pro vás. To znamená, že můžete vaši snahu zhubnout zas o něco zefektivnit. Není to záruka na úspěch, jsou to jen přesnější údaje. 

Lidé, kteří se k těmto přístrojům nedostanou, nemusí věšet hlavu. To, co je na hubnutí opravdu důležité, je vedení odborníka, který jim pomůže, aby se vyvarovali obvyklých chyb. Na nich většina lidí zbytečně ztroskotá, ne na tom, že neměli údaje ze speciálního přístroje.

Někomu může připadat přehnané hubnout pod dohledem specialisty. Ale výzkumy ukazují, že změnit životní styl tak, abychom se zbavili nadbytečných kil trvale, je často podobně obtížné, jako se odnaučit kouřit. Proto lidé bývají tak často neúspěšní.

Když jsme si minule označovali největší kalorické bomby, mluvili jsme o kilojoulech (kJ). Vyjadřují obsah energie v potravinách, podobně jako kilometry v hodinách vyjadřují rychlost.

Svět sice používá kilokalorie (kcal), ale my děkujeme reformátorům z minulých let za to, že jako jedni z mála počítáme jídlo v kilojoulech (kJ).

Jedna kcal je 4,2 kJ. Pokud tedy někde narazíte na kilokalorie, obvykle stačí, když si je vynásobíte čtyřmi a máte představu, kolik je to kJ.

Předtím, než se do hubnutí pustíte, je užitečné přečíst si o něm nějakou dobrou knížku. Z těch, které jsem prošel já, mě nejvíc zaujaly Hubneme s rozumem, zdravě a natrvalo (Smart Press & Grada), Jak hubne labužník (Grada) a Francouzky netloustnou (Ikar). Dozvíte se z nich spoustu užitečných rad a fíglů. Ale hlavně budete mít dost přesnou představu o tom, co vás čeká.

Pomoci vám může také spousta praktických pomůcek. Třeba tabulky s energetickými hodnotami potravin. Jsou například na www.merrylinka.cz. Kdo nemá internet, najde je třeba v knize Zdravá výživa (Grada) spolu s dalšími praktickými informacemi.

Jako jednoduchá a užitečná pomůcka mi připadá Ledničkový tahák, který u jednotlivých potravin neudává jen počet kilojoulů, ale také obsah tuků, sacharidů, bílkovin nebo vody. A zjednodušeným semaforovým způsobem i glykemický index (GI), tedy to, jak moc nám určitá potravina zvedne hladinu krevního cukru a zasytí nás, nebo naopak u nás vyvolá záchvat hladu. V Praze ji můžete koupit v knihkupectvích zaměřená na zdravotnickou literaturu. Jinde prakticky pouze přes internet, třeba přes www.lekarna.cz. Stojí 50 Kč.

Kdo chce hubnout pod dohledem odborníka, ten musí zapátrat na webu. V Praze to bude mít jednoduché: může se poptat v Centru preventivní medicíny (www.prevence2000. cz) nebo ve zmíněném Nutraditu anebo v Centru pro poruchy metabolismu a výživy v Praze (224 238 102). Měl by se ptát na služby a na ceny. Obézní lidé pak mohou navštívit některé z obezitologických center nebo obezitologických ambulancí v republice (www.obesitas.cz, kapitola Obezitologická pracoviště).

Služby obezitologů hradí obvykle zdravotní pojišťovny.

Spousta lidí tam navštěvuje kurzy STOB, které běží téměř ve 100 městech a obcích republiky (více na www.stob.cz) a vedou je dobře proškolení instruktoři. Lidé si však kurz, který trvá tři měsíce, musí zaplatit.

Než se tedy pustíte do hubnutí, zamyslete se nad tím, jaký způsob by pro vás byl nejlepší. Někdo radši hubne sám, jinému vyhovuje hubnutí v partě lidí, kteří zápolí se stejnými potížemi a kteří ho podpoří. Další se rozhodne hubnout i bez pomoci odborníka. Může to dokázat, stejně jako se může sám naučit řídit třeba auto. Ale asi není náhoda, že většina lidí chodí do autoškoly.