Článek
Psycholožka Laura Janáčková se už léta stará o nemocné, kteří bojují s rakovinou. Pomáhá jim i jejich blízkým vyrovnat se s těžkou nemocí. A se strachem, který ji provází.
„Ve své ordinaci se setkávám s vážně nemocnými lidmi, kteří bojují o svůj život. Nemoc je většinou zasáhne v plném proudu života a oni se kromě ní musí také vypořádat se strachem. Strachem z bolesti, utrpení, ztráty lidské důstojnosti, strachem ze samoty, opuštění a konečně i se strachem ze smrti,“ řekla Novinkám.
Dodala, že „přestože se člověk někdy snaží nemyslet na nic, co by ho mohlo jen trochu přiblížit k tomu pocitu, kdy se všechno v něm jakoby stáhne, má pocit knedlíku v krku a stálého napětí, strach se pomalu vkrádá do jeho mysli, neboť úplně zapomenout na něj nemůže. Jsou chvíle, kdy je člověk ponechán sám sobě a ve svém nitru má vždy strach do určité míry přítomný. Jeho prostřednictvím se lidský organismus připravuje na situace, které by mohly přijít, hledá odpovědi na otázky, které je nutné zodpovědět.“
Podle Laury Janáčkové pomoc v boji se strachem nespočívá v jeho bagatelizování ani v pokusu o to, se sám přesvědčit, že je zbytečný či neexistuje. Naopak je třeba se naučit se svým strachem komunikovat, dostat ho pod racionální kontrolu a hlavně přijmout ho jako svou přirozenou součást.
Před strachem se neschovávat
Co pomáhá těžce nemocným lidem v boji se strachem? Je to snaha o jeho potlačení, ignorace, či naopak jeho přiznání? „Onkologickým pacientům často pomáhá, když před svými strachy přestanou utíkat, zmapují své pocity a označí to, co je trápí. V momentě, kdy svému strachu dají jméno – tzn. vysloví, že mají strach např. ze smrti, přichází první úleva,“ vysvětlila psycholožka. Podle ní je to důležité, protože v tom okamžiku nemocní vědí, proti čemu stojí a s čím bojují.
„Nenalhávají si, ani se neskrývají za pocity a nevyslovenými obavami. Pak přichází komunikace, vysvětlování, ozřejmování a spoutávání svého strachu pod vlastní kontrolu. Přichází hledání cest ke spolužití, cest, na jejichž začátku je strach obrovský a v jejichž průběhu ztrácí na intenzitě a své velikosti. Na své cestě ke zdolávání strachu člověk potřebuje jiného člověka, který mu nabídne své porozumění, svou blízkost a lásku ve smyslu laskavosti,“ řekla.
Ač si strach přiznáme a učíme se s ním žít, je vůbec možné si na něj zvyknout? „Nevím, zda se na mnoho tváří strachu spojeného s vážnou nemocí dá prostě zvyknout, ale vím, že nemocnému nezbývá než se s ním naučit žít,“ vysvětlila Laura Janáčková. A upozornila, že nejdůležitější je, aby lidé o svém strachu mluvili.
„Prostřednictvím slov totiž mohou ovlivňovat jeho intenzitu a sílu. Nebojte se tedy mluvit se svými nejbližšími, neboť i oni mají strach, strach o vás. A když budete mít pocit, že strach naplňuje vaši duši, vyhledejte odbornou pomoc, pro začátek třeba psychologa.“
Je dobré si uvědomit, že v boji s těžkou nemocí a v boji se strachem s tím souvisejícím hraje zásadní roli zázemí. „Lidé v životě každého člověka hrají jednu z nejdůležitějších rolí, jejich empatie a láska nám pomáhá žít, bojovat s nemocí i se strachem,“ uvedla psycholožka.
