Jak pracovat s emocemi, aby byly přínosem pro váš život

Začněme u teenagerů. Ti s emocemi nakládat neumějí vůbec, proto je jejich život jako jízda na horské dráze. V jediném okamžiku dokážou prožít radost, smutek, pocit beznaděje. Když se na člověka valí takový koktejl, je jasné, že o emoční vyrovnanosti nelze hovořit. I proto se teenageři častěji emocím poddávají, mají pocit, že nic nevede tam, kam by chtěli, podléhají pocitům zmaru, tomu, že nic nevede k jejich vnitřnímu štěstí.

S věkem získáváme životní zkušenosti, a tedy i vědomí, že emoce jsou součástí našeho života a že se s nimi dá fungovat. I s těmi negativními. V celku totiž pracují ve prospěch člověka.

Jistě, můžeme být někdy ztraceni ve smutku, bezmoci, sebelítosti, vždy je ale nezbytné si uvědomovat, že jde o přechodný stav, ne celoživotní nastavení. Odborníci doporučují naučit se s emocemi pracovat, vnímat je jako přechodnou záležitost – ale nebránit se jim.

Je třeba je vždy nechat odeznít vědomě, ne se před nimi zavírat. Protože právě i emoce mohou být signálem pro životní změnu.

Jak tedy na duševní pohodu a vyrovnanost? Co dělat, abyste z emocí těžili vy a emoce neničily vás?

To, že je vám právě teď smutno, neznamená, že jste depresivní. Opravdu není nezbytné, abyste celodenně cítili radost. Pokud se jedná o drobné okamžiky, kdy se necítíte dobře, je váš život v pořádku. A přesně to si opakujte vždy, když se budete cítit jakkoliv ovládáni emocí.

Odezní nejen smutek, ale také frustrace, velká radost, úzkost. Stále dokola si opakujte, že jakýkoli výkyv oproti normálu, pokud není dlouhodobého charakteru, je jen přechodnou záležitostí. Není to definice toho, jak je nastavena vaše mysl.

Nemusíte se bát toho, že by emoční smršť jakkoli rozložila vaši osobnost. Většinou se jedná o krátké záchvěvy štěstí, smutku, úžasu nebo čehokoliv dalšího – v takovém časovém rytmu, že opravdu není možné, aby změna oproti normálu napáchala jakoukoliv škodu. Laicky řešeno, proč by optimistovi nemohla ukápnout slza, i když to od něj nikdo neočekává? A proč by se týž člověk nemohl zdravě naštvat?

Spíš naopak, kdybyste svou životní cestu procházeli bez jediné slzy, úsměvu, bylo by to divné. Něco by to vypovídalo o stylu života, který žijete. Pokud byste se životem protloukali bez jakéhokoliv emočního vypětí, byli byste případem pro psychiatra. Umíte se smát, ale také plakat, vzteky křičet nebo soucitně konejšit? To vše je důkazem, že žijete. Tak si to nezakazujte.

Neptejte se jaký, ale vaše rozpoložení má zkrátka smysl. Emoce byly, jsou a budou. Přijdou v nějaké formě a zase odezní.

Popište si problém, který vás k projevu emoce vede, a snažte se ho vyřešit. Nehledejte příčiny, nepřehrabujte se v minulosti, neplánujte pod tíhou emocí budoucnost. Emoce jsou doprovodným příznakem života a konání během něj. A mohou být také signálem toho, že si v životě nakládáte příliš. Například přepracovaní lidé jsou emočně labilnější než ti, kteří se toho nesnaží stihnout tolik.

Jsou inspirací, že byste se svým životem mohli něco udělat. Kdybyste chtěli. S odstupem ale možná zjistíte, že vaše emoce v určité situaci nebyly adekvátní, proto je dobré analyzovat až s odstupem. Třeba po hlubokém nádechu. Nikdy nedejte na vnitřní hlas, který vás nutí jednat pod tlakem emocí. Může to být efektní, ale rozhodně to není efektivní.

Stalo se vám někdy, že jste se radostí z úspěchu rozplakali? Pamatujete si na dobu, kdy jste porazili prvního soupeře, poprvé povýšili v práci? Přesně tyhle emoce si vybavujte, když vám nebude lehko. Navedou vás tam, kde chcete být a jak se chcete cítit. Jednoduše řečeno – esenci štěstí si snažte uvědomit i v období smutku. Uleví se vám.

Pracovat s emocemi není jednoduchá disciplína. Hodně lidí ji podle odborníků vzdává proto, že nemají sílu ve vnitřním boji pokračovat, nechtějí se hlídat, vysvětlovat si to či ono. Vždy ale mějte na paměti, že emoce jsou jen prchavým pocitem, pod jehož vlivem byste neměli konat. Pocitem, který vás může poznamenat, ale hlubší stopy zanechat neumí.