Jak na hubnutí s ohledem na geny

Využívá totiž poznatků nutrigenomiky. To je nový vědní obor, který zkoumá například reakce konkrétního člověka na určité potraviny a bere přitom v úvahu jeho vrozené dispozice. A nejen to. Snaží se porozumět i tomu, jaký dopad mají genetická výbava a životní styl na naše stravovací návyky, výživu a cvičení.

Vědci dokážou přesně zjistit, jak náš organismus zpracovává tuky, sacharidy i bílkoviny, nakolik naše geny ovlivňují vnímání určitých potravin a proč po některých tak toužíme. Ale dovedou rovněž zjistit, jak naše tělo reaguje na určitý typ tělesné zátěže, který druh pohybu je pro nás při hubnutí nejvýhodnější, jestli máme zvýšený sklon k jojo efektu a řadu dalších údajů.

Jedním z odborníků na nutrigenomiku je specialistka na výživu MUDr. Václava Kunová. U svých klientů se nesetkává jen s tím, že efektivněji a snáze hubnou. Podstatné je, že se při tom také dobře cítí a mají víc energie, protože se stravují v souladu se svými geny.

Osmapadesátiletá majitelka mediální agentury už nevěřila, že by mohla trvale zhubnout na nějakou rozumnou hmotnost. Patřila ke klasickým dietářkám, které neustále zkoušejí nějaké metody, díky kterým sice něco shodí, ale kvůli následnému jojo efektu zase všechno naberou zpět, samozřejmě s nějakým tím kilem navíc.

Vážila 118 kilo, i když by vzhledem ke své robustní postavě měla mít optimálně 90 kg.

Nižší váha by zlepšila její choroby – vysoký krevní tlak, cholesterol a vyšší hladinu krevního cukru. Na tyto zdravotní problémy užívala celou řadu léků. Novou metodu se rozhodla vyzkoušet spíš ze zvědavosti. MUDr. Kunová jí udělala vstupní anamnézu a odebrala vzorek slin. Ten poslala do zahraničí k analýze. Vědci při ní zkoumají 75 markerů. Výsledek přišel za čtrnáct dní.

Rozbor ukázal, že navzdory své váze nemá vrozené dispozice k obezitě. Upozornil ji spíš na zajídání stresů a přirozený sklon k nadměrné konzumaci jídel nebo dobrot, které leží na stolech a lákají. Prostě nemá brzdu. Co oči vidí, to i chtějí. Malá schopnost odolat lákavé nabídce jídel je její velká slabost podporovaná geny.

Dalším z problémů jejího způsobu stravování byla velká nepravidelnost a krajnosti. Buď nejedla nic, nebo do sebe naopak natláskala všechno, co potkala. Analýza jejího genomu také ukázala, že by jí při hubnutí pomohlo lehké snížení množství tuků ve stravě a naopak mírné zvýšení příjmu bílkovin i sacharidů. S ohledem na genetickou výbavu má pro ni velký smysl aktivní pohyb nebo cvičení. Výrazně u ní zlepší spalování kalorií. V jejím případě by to měl být pohyb vytrvalostní, třeba rychlá chůze.

Doktorka Kunová jí rozepsala jídelníčky, ve kterých zohlednila doporučení genetiků ohledně optimálního poměru tuků, sacharidů a bílkovin. Měly hodnotu 6000 kJ denně, zatímco normálně by klientka jedla kolem 8000 kJ každý den. „Bylo by samozřejmě možné zredukovat je na 5000 až 4500 kJ, aby shazovala víc a rychleji,“ říká MUDr. Kunová. „Ale tím by se zároveň zvýšilo riziko, že takhle radikální omezení jídla nezvládne. A znovu se večer začne vracet do konejšivé náruče tatarských omáček a majonéz, které miluje.“

Přesvědčila klientku, že musí jíst pravidelně, pomaleji a na jídlo se soustředit. Přirozeně se pak u ní objeví pocit sytosti a nebude se zbytečně přejídat. Podnikatelka si navíc pořídila na doporučení konzultanta přístroj, který simuluje běh na lyžích. Běhala na něm prakticky každý den u televizních zpráv. Odborník jí ukázal, jak se vyvarovat chyb a využít ho co nejefektivněji. Jednou týdně chodila také na relaxační cvičení, které ji zklidnilo a radikálně snížilo její potřebu zajídat stresy.

Za čtyři a půl měsíce shodila 15 kilo, z toho 12 kilo čistého tuku, zbytek byla voda. Za půl roku spálila 14,7 kilo tuku a dostala se na váhu, kterou měla naposledy před 30 roky. Zlepšil se jí krevní tlak, cholesterol i hladina krevního cukru. Jejím cílem je teď oněch optimálních 90 kilo.

Příjemně ji překvapilo, že netrpí pocity hladu, necítí se tolik unavená, naopak má víc energie. Netrápí ji ani její večerní záchvaty, kdy měla mučivou potřebu dopřát si nějakou lahůdku s majonézou. Doktorka Kunová jí vysvětlila, že to je pozitivní efekt jídelníčku, který respektuje její vrozené metabolické zvláštnosti.

Žena si navíc několikrát potvrdila, jak neodolatelně na ni působí stoly plné jídel a dobrot. Na svatbě příbuzné i na rodinné oslavě to dopadlo stejně. Nacpala se jídlem, i když věděla, že to je nesmyslné. Paradoxně jí pomohlo to, když si uvědomila, že nejde o nějakou momentální slabost nebo selhání, ale prostě vrozenou dispozici. A nejde o to nepodlehnout jí nikdy, ale spíš o to, aby se s ní naučila rozumně zacházet a nepodléhala jí pravidelně.

Hodně jí pomohlo, že se s kolegyněmi v práci dohodly a každý den v týdnu uvařila jedna z nich pro všechny ostatní. Strava začala být pestrá, protože každá měla svůj styl, a jednou za týden se časově náročnější vaření dalo zvládnout. Navíc kolegyně respektovaly i její jídelníček.

To jednačtyřicetiletá psycholožka měla jen pár kilo nadváhy, ale málokdo si umí představit, jak velké sebezapření, disciplínu a vůli to vyžadovalo. Nevzít si jídlo, na které měla občas strašnou chuť, pro ni představovalo hotová muka.

Když začala hubnout, nějaká kila shodila, pak se ale vše zastavilo a nebyla schopná dostat se dál, bez ohledu na svou železnou vůli a na to, že trpěla těžko zvladatelnými záchvaty hladu. Genetická analýza ukázala, že má nadprůměrný sklon k obezitě. A nesmí omezovat sacharidy, jak jí ukládaly módní diety, které držela. Naopak, musí jich mít trošku víc. Eliminuje tím záchvaty chuti na sladké, při kterých je schopná spořádat na posezení třeba tabulku čokolády.

Když si upravila jídelníček s ohledem na své genetické dispozice a začala běhat, žádné divoké sprinty, spíš se věnovala vytrvalostnímu běhu, jak jí doporučovala genetická analýza, její hmotnost během čtyř měsíců přirozeně klesla až na optimální váhu. Bez hladovění i záchvatů chuti na sladké, bez toho, že by si odpírala potraviny, které má ráda a bez dalších negativních pocitů. Vůbec k tomu nepotřebovala svoji železnou vůli.

Naopak, užívala si fakt, jak všechno běží přirozeně, bez křečí a jakoby samo.

Potěšilo ji i to, jak dobře se cítí. Navíc se zbavila pocitu provinění, že je neschopná a nedokáže hubnutí zvládnout. Teď už ví, v čem byl problém. Šla proti svým genům.

Nutrigenomických metod existuje víc. Liší se množstvím sledovaných parametrů (2 nebo taky 75), nabízeným servisem, a tedy i cenou (11 až 18 000 Kč).