Jak jsem se odnaučila kouřit aneb Která metoda funguje nejlépe

Většinou bez úspěchu. Nevadí - odvykání kouření je také dobrý byznys a metod, mnohdy i „zázračných“, je nepřeberně. Některé jsem vyzkoušela. Jak to dopadlo?

Přihlásila jsem se do semináře, který sliboval, že mi za sedm hodin instruktorky vysvětlí, jak přestat nadobro kouřit – budu k tomu potřebovat jen vlastní rozhodnutí a jejich know-how. „Sama jsem byla kuřačkou od třinácti, vyzkoušela jsem kde co, abych přestala, ale pomohla mi až kognitivně-behaviorální metoda,“ říká na úvod semináře PhDr. Tereza Vandrovcová ze společnosti Šťastný exkuřák.

Metoda se používá i pro odvykání při závislosti na tvrdých drogách, jako je heroin, nebo při léčbě obezity. Během sedmihodinového semináře bychom se měli opravdu naučit, jak si pokaždé odepřít cigaretu za všech okolností. A to i ve chvílích, kdy máme nepřekonatelnou chuť, jsme ve stresu nebo nám někdo mává cigaretou pod nosem.

„Po dnešku už budete vědět, jak na to,“ slibuje osmadvacetiletá Tereza. Celý princip odvykání zní velmi jednoduše a bezproblémově, jako by seknout s cigaretami byla hračka. Ale není.

Na dnešním semináři se nás sešlo pět, všichni s nepostradatelnou krabičkou cigaret v kapse. Osmačtyřicetiletý Karel kouří třicet let a pětadvacet se pokouší své závislosti zbavit. Prošel si odvykáním pomocí nejrůznějších metod, většina podle něj byla k ničemu.

Na nějakou dobu mu pomohly léky na odvykání kouření, ale po půl roce si zase cigaretu vzal, prý hlavně proto, že začal víc pít. „Jestli mi nepomůže tohle, tak už vážně nic,“ myslí si Karel, který je podle vlastních slov ochoten dát za cigarety cokoliv a zdraví nebo peníze jsou mu určitým způsobem jedno.

Závislost ho ale trápí. Na druhou stranu je jediný, kdo si cigaretu nedá ani během semináře – přestal totiž kouřit už včera. My ostatní jsme vybízeni k tomu, abychom si jednou za čas zapálili. „Kuřáci bez nikotinu neudrží pozornost, takže máme každých pětačtyřicet minut kuřáckou pauzu. Jediné, co chceme, je, aby si účastníci kurzu nepovídali, nebo netěkali myšlenkami, cigaretu vykouřili vědomě a dobře si uvědomili, co jim dává, a co ne.“

S ostatními si na balkóně užíváme svůj zlozvyk s chutí, ale když se u cigarety ničím nerozptyluju, uvědomuji si daleko lépe než jindy, že i když se na jednu stranu cítím fajn, na druhou mi z inhalování kouře zas tak dobře není. Nemám z toho zdaleka tak dobrý pocit jako jindy a v té chvíli mě poprvé napadne, že přestat kouřit by mi opravdu mohlo pomoci cítit se lépe – na chvíli je mi opravdu divné, proč si vlastně každodenně zapaluju skoro každých čtyřicet pět minut…

Za seminář zaplatí zájemci necelých devatenáct set korun, ale pokud do dvou měsíců začnou kouřit znova, společnost Šťastný exkuřák jim vrátí peníze. „Stačí, aby před námi vykouřili jednu celou cigaretu. Kromě vrácení peněz máme i variantu, kdy si nenapravený kuřák seminář zdarma zopakuje a zkusí to znovu,“ říká Tereza.

Tmavovlasá dvaatřicetiletá Lenka už jednou kurz absolvovala a přestala s tabákem na šest měsíců. „Měla jsem velkou radost z toho, že už žiju bez cigaret, že jsem to zvládla a cítila jsem se fakt dobře,“ vzpomíná Lenka. Pak se ale dostala do nepříjemné a stresové situace. „Prohledávali mi kamarádku na hranicích mezi Holandskem a Belgií. Zůstala jsem strašně dlouho sama před celnicí a byla jsem nervózní, vedle mě skupinka lidí pokuřovala, tak jsem šla k nim, dala si jednu cigaretu a vlastně tím začala znova.“

Devatenáct set za pouhých sedm hodin kurzu se leckomu zdá hodně, ale instruktorky mají efektivní metodu, jak nám z našich mínusových rozpočtů udělat výhledové plus – spočítají nám totiž, kolik peněz už za tabákové výrobky neutratíme, pokud přestaneme kouřit právě dnes. Dostanu lísteček, na kterém je napsána více než miliónová částka. K sumě došly propočtem průměrného věku, kterého bych se měla dožít, v kombinaci s počtem cigaret, které vykouřím za den. Působivé.

Pak si s ostatními kuřáky vysvětlujeme, proč potřebujeme cigarety. „Uklidňuje mě to,“ říká Lenka, další odpovědi jsou vesměs v tom smyslu, že kouření zbavuje stresu, pomáhá přemýšlet nebo zahání nudu a zintenzivňuje zážitky, například po jídle.

I když všichni tak trochu jedním okem šilháme po hodinkách a počítáme, kdy už si budeme moci jít zapálit, musíme si připustit, že tak úžasná látka, která by nás zároveň uklidnila při stresu, nabudila při pocitech nudy, zlepšila naši koncentraci a zároveň zintenzivnila prožitek, existuje asi dost těžko. „Všechno tohle nikotin umět nemůže,“ říká Tereza s tím, že některé z těchto stavů si navozujeme podvědomě sami. A sami se s nimi taky tím pádem můžeme poprat.

Pak jdeme konečně kouřit na balkón. Jenže si užiju jen první tři šluky a uvědomím si, že mi cigareta nechutná, akorát se mi z ní motá hlava. Típnu ji v půlce a říkám si, jak jich můžu vlastně vykouřit víc než dvacet denně. A právě poslední cigareta, která mi nijak nechutnala, spolu s radami, které zvlášť po několikahodinovém pečlivém probírání neznějí nijak složitě, by mi měly pomoci stát se nekuřačkou.

Po semináři mířím domů s mírnými obavami, jak to zvládnu. Jakmile za sebou zavřu dveře bytu, dostávám chuť si zapálit. Říkám si ale, že je to jen abstinenční příznak, který nakonec přejde, a odolávám. Za chvíli to na mě přichází znovu, takže si opět opakuji, že to přejde. A tohle dělám tři dny pořád dokola.

Jsem nervózní, snadno se rozčílím a pořád mám pocit, že mi něco chybí. Jsem ale odhodlaná vytrvat. Řídím se přitom radami ze semináře, které se trochu liší od metod odvykání, které jsem dosud znala. Kromě samotného kouření totiž neomezuji a neměním žádné své zvyky spojené s kouřením.

Obvykle se naopak traduje, že si má kuřák především pečlivě vymyslet alternativní program pro chvíle, které má s kouřením spojené. Já však dál ráno pomalu piju kávu, ale nezapálím si k ní. V práci dál chodím na kuřácké pauzy, ale jen si při nich povídám s kolegy. Cigarety se ani nedotknu, i když se s chutí nadechuju a svým kolegům opravdu závidím.

Když dostanu chuť na cigaretu venku na ulici, najdu si lavičku, na pět minut si sednu a relaxuju jen tak. Zajdu si i do klubu, kde si zapaluje kde kdo. Po cigaretách sice pokukuju a říkám si, jak by bylo snadné někoho o jednu požádat, ale neudělám to. Chvílemi jsou to vážně muka, ale zároveň si uvědomuju, o kolik mi je lépe už po týdnu nekouření.

Během tří dnů projdu každou situací, ve které jsem si předtím zapalovala. Potřebu kouřit překonávám dvacetkrát denně, ale čtvrtý den už je nutkání zakouřit si trošku menší a vím, že každým dalším dnem to bude jednodušší.

Překvapivé je, kolik mě podporuje kuřáků. „Tak co?“ ptá se mě po třech týdnech od ukončení kurzu kolegyně, se kterou jsme zbyly jediné dvě kuřačky v kanceláři – a přestože si sama zapálí, má radost, že jsem přestala.

S ostatními ze semináře jsem v kontaktu přes fórum na stránkách exkuraci.cz a kromě Karla, který to už po několikáté vzdal, se zbytek drží a podle chatu jsme na to všichni patřičně hrdí. Ze zkušenosti víme, že přestat kouřit není jen tak.

Zajímá mě ale, jak na to podle jiných metod. Vždycky mě především fascinovali ti, kteří s kouřením sekli sami a vydrželi. Já už to udělala mockrát, bezvýsledně. „Prostě jsem si jednou už nezapálil, ze dne na den. Předtím jsem kouřil pětatřicet let, pak jsem měsíc v práci jedl jedno jablko za druhým, abych odolal, a už deset let jsem bez cigarety,“ říká mi hrdě a s mírným despektem k psychologickým a jiným pomocným metodám kolega v práci.

„Když chceš, tak to dokážeš sama,“ dodává s mírně vyzývavým výrazem. Lehce depresívně si říkám, že takhle pevnou vůli tedy nemám, povzbudí mě ale, když si uvědomím, že v tom s marnými pokusy rozhodně nejsem sama.

Ti, kteří jako já potřebují pomoc, mohou hledat návod třeba na webových stránkách České koalice proti tabáku nebo využít velké množství jiných rad na internetu. V nabídce jsou i přírodní produkty, které by vás alespoň podle informací na letácích měly v odvykání podpořit.

Dále je na českém trhu dostupná hypnoterapie, odvykání pomocí akupunktury nebo biorezonance, která slibuje konec závislosti do hodiny. I léčitelé nabízejí rychlou a bezbolestnou pomoc.

„Asi před osmi lety jsem se dozvěděl o léčiteli, který mi vyšle jakýsi elektrický impuls do určitého místa v uchu a zbaví mě tak cigaret. Zkusil jsem to a nekouřil pět let,“ dělí se se mnou o zkušenosti další kolega během mé obvyklé cigaretové pauzy mezi prací. Já mám v ruce jen šálek kávy, on právě típá cigaretu.

„Stýskalo se mi po tom,“ odpovídá na otázku, proč zase začal kouřit. „S přáteli v restauraci mi to prostě chybělo. Od té doby jsem to s těmi impulsy zkusil ještě dvakrát, vydržel už jen pár měsíců a zase začal. V každém případě to chce vůli,“ tvrdí s tím, že teď už alespoň v běžných situacích kouří jen výjimečně, zato při zábavě s přáteli padne kolikrát i krabička dvě za večer.

„Pokud vám řeknu, abyste se tady postavila na půl hodiny na jednu nohu, protože to pomáhá v odvykání kouření, a vy my uvěříte, tak je tu šance, že přestanete,“ říká doc. MUDr. Eva Králíková, CSc., která je v oboru specialistkou a pracuje pod hlavičkou projektu Centra pro léčbu závislosti na tabáku. „Pracujeme tady s metodami, které jsou založeny na vědeckých důkazech.“

Lékařka je velkou propagátorkou života bez tabáku a média ji označila za nejznámější odnaučenou kuřačku. Na úvod mi doktorka Králíková ukazuje výzkum Masarykovy univerzity, kdy vědci na vzorku jednoho tisíce lidí zkoumali výsledky léčby medikamenty. Některé léky pomohly víc než padesáti procentům kuřáků, což je podle Evy Králíkové velký úspěch.

„To je vysoké číslo. Nikotin je dokonce návykovější droga než heroin,“ vysvětluje lékařka s tím, že jen třem procentům z miliónu Čechů, kteří se alespoň jednou za rok pokusí přestat kouřit vlastními silami, se to opravdu podaří bez odborné pomoci.

Kuřáci, kteří se rozhodnou vyhledat lékařskou pomoc přes Centrum léčby závislosti na tabáku, navštíví lékaře šestkrát během jednoho roku, a pokud po tu dobu vydrží bez tabáku, jsou považováni za odnaučené kuřáky. Za návštěvu v centru zaplatí regulační poplatek a hradí si částečně léky, ty přijdou na několik tisíc korun. „Jenže léčba na den stojí jako krabička cigaret,“ poukazuje doktorka Králíková.

Podle lékařky má každý z klientů dva problémy – psychickou a fyzickou závislost. V centru pracují s obojím. „Při léčbě fyzické závislosti předepisujeme léky, které potlačují abstinenční příznaky, jako je nutkání kouřit, podrážděnost, nesoustředěnost nebo poruchy spánku,“ vyjmenovává doktorka Králíková. Symptomy se objevují na začátku abstinence, protože tělo závislé na nikotinu nedostává svoji látku a mozek nás přestane odměňovat dopaminem za to, že ji dostatečně doplňujeme.

Na stole leží nikotinové žvýkačky, se kterými tu taky spolu s nikotinovými náplastmi pracují. Říkám, že jsem tuhle metodu zkoušela, ale nepomohla mi. Navíc mi připadalo, že je mi po nich nějak divně, až špatně. „A koupila jste si je jen tak v lékárně? Možná jste je neužívala správně ve správném dávkování,“ namítá Eva Králíková. Míra závislosti je věc, kterou pomocí vyšetření lékař zjistí hned na začátku. Odebere vzorky krve, změří dech. Podle toho se odvíjí předepisování léků nebo nikotinových náhražek.

Pak je tu závislost psychická. S tou na startu pomůže dvouhodinové sezení, na kterém se schází vždy několik kuřáků a sestřička jim vysvětluje princip závislosti a připraví klienty na to, jak překonat typické situace, ve kterých si zapalují.

„Při téhle části používáme také prvky kognitivně behaviorální terapie,“ dodává lékařka, podle které je přes všechnu péči nakonec nejdůležitější právě síla rozhodnutí samotného kuřáka zbavit se návyku. „Pokud to s námi klient vydrží celý rok a nezapálí si, můžeme říct, že šance, že už nikdy nezačne kouřit, se výrazně zvýší.“

Po měsíci nekuřáckého života se moje nutkavá potřeba cigaret změnila na občasnou chuť zapálit si a lépe se mi dýchá. Z pěti účastníků kurzu, který jsem absolvovala, vydrželi měsíc nekouřit čtyři. Karel, který se snaží zlozvyku zbavit pětadvacet let, se k cigaretám vrátil už po pár dnech. Jak to bude se mnou? Uvidíme.