Jak bojují s kouřením známé osobnosti

Oblíbený herec přiznává, že s přibývajícími lety v jeho životě došlo k zásadním změnám. Zatímco dříve chodil pozdě spát a pozdě vstával, dnes chodí spát většinou brzy a brzy je vzhůru. „Člověk se zkrátka mění a co platilo dříve, už neplatí, ale v tomhle ohledu rozhodně není čeho litovat. A stejné to je i s cigaretami. Jednoho dne jsem je prostě zahodil a nařídil si doživotní abstinenci,“ vzpomíná Pavel Zedníček.

„Všechno je podle mého názoru v hlavě, a když člověk chce opravdu něčeho dosáhnout a v hlavě si to tak dá, není nic, co by ho zastavilo. Prohulil jsem třicet let, a to už zkrátka stačilo,“ svěřil se.

Přitom ale přiznává, že během oněch tří desetiletí zkoušel s cigaretami přestat dvakrát, ale vždy bez nich vydržel sotva tři měsíce. „Pak jsem si vždycky řekl, že teď už si můžu jednu dát jen tak na chuť, ale tím jsem do toho vlítl znovu. Až jsem se pak jednoho dne pevně rozhodl, že teď už ne. Na kouření jsem úplně přestal myslet, a když mi myšlenka na cigárko přece jen náhodou naskočila, prostě jsem ji zmuchlal a zahodil. Radši jsem si dal třeba banán. Můžu říct, že přestat kouřit lze a žádné prášky ani náplasti nejsou potřeba. Záleží pouze na tom, jestli člověk chce, nebo nechce.“

K tomu ještě dodává, že už ho přestalo bavit i posedávání po hospodách. „Stejně se tam nic nevyřeší. Zjistil jsem, že je spousta jiných zajímavých věcí. Rád si něco přečtu nebo se na něco pěkného podívám a už nechci mrhat časem, protože letí jako splašený.“

Když po mnoha letech konečně přestal kouřit, prohlásil: „Výborně se mi zpívá. Přestal jsem chrchlat, po ránu hned mluvím, zatímco dříve jsem nejdřív dlouho kašlal. Také mám pocit, že můj hlas je mnohem zdravější a čistší, což při zpívání oceňuju. Při tenise mě zase těší lepší dech. Cítím se pořád líp a líp a jsem přesvědčený, že to je hlavně díky tomu, že jsem ta prokletá cigára konečně zahodil. A doma mi to teď navíc ještě krásně voní,“ říká frontman kapely Olympic, jehož největší radostí je dnes kromě hudby také téměř dvouletá dcera Anežka.

Co ho přimělo k rozhodnutí skončit s cigaretami? „Doktor mi řekl, ať se na to vykašlu, že už by to stačilo. Tak jsem ho poslechl. Prostě jsem čekal na to, až mi to řekne nějaká autorita, a doktor pro mě autoritou byl.“

Petr Janda začal koketovat s kouřením už ve svých čtrnácti letech a pak mu holdoval po celý život. Kouřil padesát let krabičku denně a definitivně se s tímto zlozvykem rozloučil teprve před čtyřmi lety, když mu bylo pětašedesát. Dokázal to zcela bez léků a nepotřeboval ani jiné odvykací pomůcky.

„Pouze jednou jsem si dal nikotinovou žvýkačku, ale nechutnala mi. Opravdu jsem přestal sám. Úplně lehké to nebylo, to přiznávám, ale kdo má vůli a rozhodne se, dokáže to. Nejhorší byly první dva roky, ale vydržel jsem a nedal si už ani šluka. Dneska si už skoro nevzpomenu.“

A kdy musel zabojovat nejvíc? „Nejtěžší chvíle byla, když si u nás jednou zapomněla cigarety sestra mojí ženy Alice. Ležely na stolku v obýváku i se zapalovačem a já jsem chodil kolem jako mlsný kocour. Jednu cigaretu jsem dokonce z krabičky i vytáhl, chvíli si s ní hrál, ale pak jsem ji zase vrátil tam, kde byla,“ vypráví.

Během doby, kdy kouřil, což byla celá půlka století, se pokoušel skončit s cigaretami několikrát, ale většinou to vydržel týden, nejdelší pauza byly tři měsíce. Pak si dával různá omezení - jako například to, že bude kouřit pouze odpoledne nebo ke kafi. Ale nic z toho se neosvědčilo. Dnes je přesvědčený, že je třeba přestat s kouřením hned a najednou.

Jak jsem se ještě dozvěděla, v kapele Olympic je dnes poměr kuřáků a nekuřáků padesát na padesát. Dva členové skupiny kouří, dva ne. „Problém s tím není, protože ti dva kluci kouří jenom venku. V šatně nebo v autě to nepřipadá v úvahu. A to je dobře, protože od jisté chvíle mi cigaretový kouř vadí tak, že kvůli němu už nechodím ani do hospody, a dokonce mi to kazí i chvíle u mého oblíbeného mariáše.“

„Kouřila jsem až šedesát denně, ale přestala jsem ze dne na den,“ svěřila se královna českého swingu Eva Pilarová. Stejně silnou vůli prokázala i později, když musela překonat rakovinu. „S kouřením jsem začala zhruba v jedenadvaceti letech, a že jsem na těch šedesát cigaret denně opravdu vytáhla, i když jen občas. Třetí krabička většinou zůstávala nedokouřená - ale dvě mi bohužel nestačily,“ vzpomíná na etapu svého života, kterou má prý už naštěstí za sebou. S kouřením definitivně skončila před třiadvaceti lety. Jak se jí to podařilo?

„V jednu chvíli jsem od svého lékaře dostala otázku, jestli chci raději zpívat, anebo kouřit. Odpověděla jsem, že samozřejmě zpívat. Pak mi bylo řečeno, že to je dobře, protože další otázka by zněla, zda chci raději kouřit, anebo žít. Zabralo to jako nic na světě. Nevím, co bylo v mém případě silnější, jestli vůle, nebo strach, ale pochopila jsem velmi rychle, že kouřit nesmím. A to jsem blondýna! Věřte ale, že to zas tak složité nebylo.“

Eva Pilarová, která nedávno oslavila padesát let na scéně, k tomu ještě dodává, že od té doby, co se rozloučila s cigaretami, je spokojenější a má dobrý pocit, že dělá něco dobrého nejen pro své zdraví, ale i pro zdraví svého okolí.

„Nikoho neotravuju čoudem, i když ostatní od kouření neodrazuju. Nemám ve zvyku plést se lidem do života. Jde o jejich zdraví a jejich volbu. Na každém rohu si můžou přečíst, že je kouření nezdravé. Slyší to i v rádiu, v televizi atd., takže informace mají.

Štve mě jenom, když někdo bezohledně kouří ve společnosti dětí, nekuřáků a zvířat. To se ozvu, a hodně nahlas. Bývá to ale bohužel houby platné a většinou to pouze způsobí zlou krev. Kuřácké restaurace i jakékoli jiné prostory zásadně nenavštěvuji, protože, věřte mi, nebo ne, na cigaretu jsem poté, co jsem zahodila tu poslední, už nikdy nedostala chuť. A z toho mám velkou radost.“

„Kouřit jsem začal ve třiceti letech, z čehož každý snadno usoudí, že jsem i v té době byl ještě nevyzrálý pitomec. I když jsem kouřil zásadně až po obědě a nikdy jsem si nezapálil v autě nebo na ulici, přesto jsem dokázal za noc, když to žilo, vykouřit i tři krabičky červených marlborek,“ vzpomíná Ladislav Štaidl, známý český hudebník, skladatel, textař, zpěvák i podnikatel.

„V dalších dnech mi pak bylo tak strašně, že jsem do bitvy se zlozvykem znovu a znovu posílal nejsilnější zbraně, tedy svou nespolehlivou pevnou vůli a neprokázanou inteligenci.“ Zvítězil až po třiceti letech, kdy do arény samozvaně vstoupil strach, který mu ve spánku předváděl umírání na obstrukční chorobu plicní a na rakovinu plic.

„Podle sebe tedy soudím, že nikdo nepřestane kouřit na základě zdražování kuřiva či militantních honů na kuřáky, ale pouze tehdy, když se znovu zamiluje do života a bude se bát o něj přijít. Mně se to povedlo,“ říká Ladislav Štaidl, z něhož je dnes zapřisáhlý nekuřák. Kromě jiného také potvrdil, že nekuřáctví přispívá u mužů k lepšímu sexuálnímu životu.