Italské bylinky dodávají pokrmům vůni, ale i celou řadu zdravotních benefitů

Přestože za pravlast této byliny s křehkými zelenými listy je považována Indie, před přibližně pěti sty lety zdomácněla i v Evropě, díky své náročnosti na teplo především na jihu. Dokonce tak, že dnes je považována za nejtypičtější italskou bylinku.

Má velmi křehké listy, proto je nejlepší čerstvá, suší se velmi špatně a v sušeném stavu to nikdy není ono. Pokud jí přisoudíme vedle kulinární role i poslání léčivé bylinky, můžeme očekávat zmírnění křečí, lepší trávení, působí proti nadýmání, protizánětlivě i mírně antibioticky.

Pěstují se formy s listy zelené a červené barvy, aroma různých druhů a kultivarů se mnohdy velmi liší.

Zatímco v asijské kuchyni se setkáme s thajskou bazalkou, do italské patří bazalka pravá. A právě ta je tou bylinkou, bez níž se neobejde pizza, carpaccio z rajčat a kozího sýru nebo saláty. Vyzkoušejte také rajčatovou polévku s čerstvými bazalkovými listy.

Pokud jde o pěstování, je oregano mnohem odolnější než třeba bazalka, proto je také rozšířené nejen ve středomořské kuchyni. Jeho český název dobromysl obecná napovídá, že dokáže příznivě ovlivnit psychiku. To ale ze zdravotního hlediska není zdaleka vše, co oregano umí.

Posiluje imunitu, je to poměrně silné antibiotikum chránící tělo proti různým bakteriím, houbám a dalším mikroorganismům, mírní menstruační bolesti. Pomáhá při zánětlivých onemocněních, zlepšuje zažívání. Je také plné antioxidantů, vitaminů A, C, E, K a B6, vlákniny, železa, hořčíku, vápníku, draslíku a v neposlední řadě i kyseliny listové.

Ale přesuňme se z lékárny do kuchyně, kde má oregano také své místo. Výborně se hodí k nakládání masa, ochucení těstovin, pizzy, rajčatových omáček a zeleninových salátů.

V Itálii je velmi oblíbené na jihu, na severu dávají Italové přednost majoránce. Oregano má velmi výraznou chuť, proto je vhodné ho používat úsporně.

Bylina se stříbrošedě zelenými listy je velmi oblíbená jak v Itálii, tak také ve francouzské gastronomii. Recepty se šalvějí byste ale našli i ve starších českých kuchařkách, možná tam bude vystupovat pod názvem babské ucho.

Opět jde o bylinku, která poslouží jako lék i ochucovadlo. Výluh se může používat jako přírodní ústní voda, potlačuje zápach z úst.

Vaří se z ní léčivé čaje proti nechutenství a při potížích s dýchacím ústrojím. Působí i na nervovou soustavu.

Čerstvá i sušená šalvěj se hojně používá na maso a vnitřnosti - hlavně k ochucení jater, ryb, polévek, mletých mas, drůbeže, fazolí či pokrmů s rajčaty.

Další léčivkou i kořením v jednom rostlinném balení a další bylinkou pěstovanou v různých podobách je tymián, který můžete používat jak čerstvý, tak sušený.

Máte kašel? Trápí vás plísně nohou? Potřebujete povzbudit ledviny a močové ústrojí při zadržování vody v těle? Zbavit se aft v ústech? Tymián je připravený vám pomoci.

Využívá se jako čaj, ale ve větším množství neprospívá štítné žláze, proto můžete sáhnout i k silnějšímu nálevu ke kloktání a ke koupelím.

Voňavou, aromatickou přísadu do jídel používali už v antice a dodnes se bez ní neobejdou recepty celého Středomoří.

V Itálii se s tymiánem setkáme velmi často v těstovinách, ochucují se jím ryby, nádivky, saláty i dušená masa včetně zvěřiny a jehněčího.

Pochutnáte si na něm ve tvarohových pomazánkách a je jednou z nejlepších bylinek k ochucení kuřete. U tučnějších jídel plní dvojí úlohu, vyšperkuje jejich chuť a zároveň zlepší stravitelnost.

Za pozornost stojí nejen rozšířený tymián obecný, ale i méně známý, přitom snad ještě lepší citronový tymián.

Může se vám hodit na Seznamu: