Článek
„Pokud se na vás klíště přisaje, je ze všeho nejdůležitější ho co nejdříve, nejlépe do 12 hodin odstranit. Sníží se tak riziko přenosu infekce a nebezpečí komplikací,“ říká neurolog prof. Martin Bojar z Polikliniky na Národní v Praze.
Dodává, že sliny klíštěte přispívají k tomu, že čím později jej budete vytahovat, tím obtížněji to půjde.
Nejenže „zabetonují“ místo, kde se přisálo. S postupující dobou sání se navíc zvyšuje i dávka infekce, kterou klíště předává do organismu člověka, což samozřejmě může ovlivnit následné klinické projevy.
Na encefalitidu není lék
„Virovou klíšťovou meningoencefalitidu považuji za nejzávažnější onemocnění. Dá se však proti ní efektivně očkovat,“ říká neurolog.
„Osobně se přimlouvám za to, aby pediatři zvažovali klady i rizika očkování, a to zejména v rodinách, kde se povakcinační komplikace již objevily. Obezřetnost je namístě například při komplikacích, které se vyskytly u sourozenců a uvážlivý přístup je nezbytný u alergiků,“ dodává.
Dvě fáze nemoci
U klíšťové meningoencefalitidy probíhá onemocnění ve dvou fázích. Počáteční příznaky se často podobají chřipce. Poté přijde úleva. Ta je však jen dočasná, během několika dnů se totiž projeví další komplikace.
Nemocní si stěžují na kruté bolesti hlavy, útlum, který může přejít do bezvědomí, jindy neklid s poruchami chování, rozvíjejí se obrny nervů a postižení dalších orgánů. Při podezření na klíšťovou meningoencefalitidu je vhodná hospitalizace na infekčním oddělení a potvrzení diagnózy.
„Léčba spočívá v podávání léků mírnících chorobné příznaky – důležitá je léčba případného otoku mozku, bolesti, neklidu a péče o vnitřní prostředí. U těžších průběhů mohou být podávány nitrožilně imunoglobuliny. Velmi záleží na stavu pacienta,“ vysvětluje profesor Bojar.
Očkovat je nutné ještě před obdobím, kdy nastává zvýšené riziko přisátí klíšťat. Očkování se doporučuje opakovat po pěti až 10 letech.
Není přenosná
Encefalitida není přenosná z člověka na člověka. Nakazit se můžete pouze přisátím infikovaného klíštěte nebo rizikovou manipulací s klíštětem. Ostražití by měli být rybáři nebo houbaři a rekreační běžci, koupající se u rybníků, v údolí řek a jezer.
Přenašeči nakažených klíšťat jsou také psi a kočky sdílející se svými pány bytové prostory. „Některé studie udávají, že podíl nakažených klíšťat, která přenášejí tato zvířata, je až 20 procent,“ říká profesor.
Virem klíšťové encefalitidy se mohou nakazit také volně se pasoucí kozy, ovce a krávy. Pokud tedy budete konzumovat tepelně nezpracované mléčné výrobky od takto nakažených zvířat, můžete se virovou infekcí též nakazit.
Jestliže klíště ještě nenasálo větší objem krve a je do 24 hodin odstraněno, riziko vzniku infekce je nižší. Ta se rozvíjí do několika týdnů po přisátí, zákusu klíštěte a zhruba u poloviny osob postižených boreliózou dochází na počátku onemocnění k zánětu kůže – erytému.
V následujících týdnech, nejsou-li při typických kožních projevech podána antibiotika a rozvine-li se další fáze boreliózy, mohou se objevit projevy postižení dalších orgánů, například postižení nervového systému, kloubů a svalů či oběhového aparátu.
Léčba antibiotiky
Včasná i dostatečně dlouhá léčba antibiotiky může podstatně snížit riziko vývinu komplikací v pozdějším stádiu onemocnění. Symptomy ovšem mohou přetrvávat i po antibiotické léčbě. Již se nejedná o aktivní infekci, proto je prodlužování léčby antibiotiky nejen neefektivní, ale navíc i nebezpečné.
Tento fakt potvrzuje také neurolog Martin Jan Stránský z Polikliniky na Národní: „Je zarážející, že lékaři předepisují antibiotika proti borelióze různě – na pár dní až na měsíc, někdy i déle. Přitom žádná studie dosud neprokázala, že terapie v délce více než 14 dní má větší efekt na eliminaci borelií v časné fázi.“
