Infekce dýchacích cest mohou být příznakem poruchy imunity

Náš imunitní systém rozpoznává cizorodé látky a následně na ně reaguje. Tělo se jeho prostřednictvím mimo jiné brání proti parazitům, virům a bakteriím. Je-li v pořádku, je náš organismus připraven odpovídajícím způsobem reagovat na kontakt s cizorodou látkou. Jenže současný způsob života naší imunitě dává opravdu zabrat.

Žijeme v permanentním stresu, který je jedním z nepříjemných podrývačů naší imunity. Všechny fyzické i psychické strázně, jež nás dostávají do velkého tlaku (např. od čekání na operaci po rozvod s partnerem), vedou k oslabení imunity. Nejde přitom o nějakou spekulaci: už před sto lety si lékaři všimli, že pokud se lidé nakažení tuberkulózou dostanou do stresu, jejich nemoc se rozvíjí rychleji.

Ani další běžné návyky současnosti nám moc nepomáhají. Místo toho, abychom s nemocemi chodili k lékaři, chřipku či záněty močových cest většinou přecházíme. Jenže ony se začnou opakovaně vracet, takže nakonec skončíme na antibiotikách, která nakonec potřebujeme častěji a častěji. Lékaři navíc musejí předepisovat čím dál silnější léky, protože na ty slabší si bakterie už zvykly.

Zvláště u dětí pak jde o velký problém. „Opakované podávání antibiotik významně mění vlastnosti bakterií, proto je každá další infekce hůře léčebně ovlivnitelná,“ upozorňuje docent Vít Petrů z Centra alergologie a klinické imunologie pražské Nemocnice Na Homolce. Oslabené tělo tak opravdu dostává co proto. A když k tomu přičteme skutečnost, že poruchy imunity mohou způsobit i některé léky, metabolické poruchy, diabetes, nemoci ledvin či ozařování při nádorových chorobách, není divu, že mnoho lidí ji má oslabenou.

Varovným znamením, že my nebo naše dítě může trpět poruchou imunity, je četnost infekcí. U dětí je běžné, že je postihne jednou dvakrát roka, pokud ale kvůli nim několikrát za rok užívají antibiotika, jde velmi pravděpodobně o narušenou obranyschopnost. Praktického lékaře byste o zaslání k imunologovi měli požádat v případě, že dítě prodělá tři infekce během tří měsíců, u dospělých jsou takovou výstrahou dvě infekce za tři měsíce (nebo čtyři za rok).

Častější problémy s obranyschopností mají děti, protože jejich imunitní systém se teprve vyvíjí.

Každý máme část imunity vrozenou a část se postupně učí reagovat na cizorodé látky, s nimiž se dostáváme do kontaktu. S vrozenou poruchou imunity se lékaři setkávají jen málokdy.

„Takto postižené děti se neumí bránit běžným infekcím – pozorujeme u nich opakované záněty dutin, středouší a močových cest a také alergie,“ vypočítává Vít Petrů. Mnohem rozšířenější jsou poruchy získané imunity, která se tvoří až do dospělosti.

„Dítě si již od narození vytváří vlastní protilátky. O imunitní zralosti ale můžeme hovořit až mezi 15. a 18. rokem věku,“ upozorňuje Petrů. Zralost ale v žádném případě neznamená, že v dospělosti nemůže být naše obranyschopnost narušena.

Alergolog/imunolog při vyšetření odebere krev, podle níž se zjistí, zda nedošlo ke snížení některé složky imunity. Pokud ano, podávají se takzvané bakteriální lyzáty (imunomodulátory). Jde o vybrané směsi základních bakterií, které mají znovu nastartovat obranyschopnost. Vlastně jde o princip podobný očkování – bakterie jsou mechanickým či chemickým „rozemletím“ oslabené, takže nemají šanci nás ohrozit, tělo je přesto vnímá jako určité ohrožení a vytváří si příslušné protilátky.

Imunomodulátory se podávají obvykle dvě tři sezóny v průběhu podzimu a zimy. Nemají žádné vedlejší účinky a jsou zvlášť dobré pro prevenci opakovaných infekcí dýchacích cest u dětí, což ocení astmatici.

„Dětem je nejlepší je podávat mezi třetím až šestým rokem věku, kdy nastupují do školky a jejich obranyschopnost může být přechodně zhoršena kontaktem s ostatními dětmi,“ radí Petrů.

Lyzáty lze volně zakoupit v lékárnách, kde se prodávají jako doplňky stravy, ale lepší je dát přednost opravdu spolehlivým lékům na předpis.

Výsledkem léčby trvající několik týdnů až několik měsíců je „nabuzená“ imunita, díky níž si náš organismus bude schopen poradit s běžnými infekcemi, které pak probíhají mírně a krátce a hlavně ne několikrát za rok. Je prokázané, že léčba lyzáty snižuje spotřebu antibiotik a rovněž omezuje počet promaroděných dní. Jejich účinky jsou trvalé, a pokud náhodou někdy dojde opět k oslabení imunity – například vlivem nějaké těžké nemoci – není problém tuto léčbu kdykoliv zopakovat.