Článek
„Víme, že většina lidí ve středním věku pravidelně necvičí, což je vystavuje kromě jiného i zvýšenému riziku výskytu rakoviny. Díky moderním přenositelným přístrojům jsme ale byli schopni zjistit, že i náhodné krátkodobé aktivity, u nichž se zadýcháme a které provozujeme na denní bázi (třeba i nošení těžších nákupů), mohou působit jako prevence,“ uvádí pro server Independent vědecký pracovník Emmanuel Stamatakis z univerzity v australském Sydney.
„Je pozoruhodné, že zvýšení intenzity různých každodenních úkolů na pouhé čtyři až pět minut denně, prováděných klidně i v krátkých dávkách po jedné minutě, je spojeno s celkovým snížením rizika rakoviny až o 18 procent, a až o 32 procent u typů rakoviny spojených přímo s fyzickou aktivitou,“ dodal odborník.
Typy rakoviny propojené přímo s fyzickou aktivitou jsou ty, u kterých nedostatečné cvičení zvyšuje úměrně riziko výskytu (tím, že člověk kvůli nedostatku pohybu častěji přibírá na váze) – jako příklad uvádějí odborníci rakovinu jater, plic, ledvin, močového měchýře, prsu či jícnu.
Zapomeňte na hodiny v posilovně. I pár minut lehčího cvičení dělá divy
Studie uveřejněná v časopise Jama Oncology porovnávala data z nositelných zařízení zjišťující denní aktivitu u více než 22 tisíc lidí v průměrném věku 62 let, kteří pravidelně necvičili. Specificky nikdo z nich nepodnikal ani žádné volnočasové cvičení, případně ani třeba pravidelné rekreační procházky.
U stejné skupiny lidí pak vědci sledovali po dobu téměř sedmi let zdravotní záznamy, aby zjistili výskyt rakoviny (v uvedeném počtu dobrovolníků odhalili 2356 nových případů rakoviny, z toho 1084 případů rakoviny související s fyzickou aktivitou).
Jak již bylo uvedeno, z dat vysledovali, že i pouhých 4 až 5 minut denně velmi krátké, ale intenzivní fyzické aktivity (hraní s dětmi třeba na honěnou, intenzivní domácí práce, nošení těžkého nákupu nebo i namáhavější výstup při běžné chůzi) je spojeno s nižším rizikem výskytu rakoviny.
„Uvedená velmi krátká, ale intenzivní fyzická aktivita by se dala přirovnat k principům vysoce intenzivního tréninku (HIIT). Naše zjišťovaná aktivita je ale opravdu krátká, nárazová, na denní bázi, a většinou ji lidé dělají dobrovolně a mnohdy i rádi,“ vysvětluje Stamatakis.
Až donedávna přitom odborníci nebyli schopni přesně změřit dopad méně strukturovaných forem intenzivní fyzické aktivity.