Článek
Lidské tělo je stvořeno k tomu, aby se pohybovalo. Naše tělo se nijak nezměnilo od doby kamenné, kdy naši předkové celý den běhali po lese, aby ulovili večeři, tím méně od středověku, kdy do úmoru těžce pracovali na poli, aby uživili rodinu. Nezměnilo se naše tělo, změnil se jen náš způsob života. Tato změna s sebou přinesla řadu neduhů, označovaných někdy jako civilizační nemoci - nemoci z nedostatku pohybu a z nadbytku jídla.
Pohyb a sport pomáhají člověku naší doby nacházet ztracenou rovnováhu mezi příjmem a výdejem energie, mezi rozvojem tělesných a duševních schopností, přinášejí uvolnění a uspokojení. Patří tedy do života současného člověka bez ohledu na to, zda má či nemá diabetes.
Sport je nutné zvažovat
Jediný rozdíl mezi člověkem s diabetem a člověkem bez diabetu je v tom, že při diabetu musí člověk o pohybu a sportu více přemýšlet, protože tělesný pohyb ovlivňuje glykémii.
Při pohybu potřebujeme energii. Tuto energii obvykle získáváme spalováním glukózy. Pohyb tedy vede ke spotřebě glukózy a ke snížení glykémie.
Výjimkou je situace, kdy nemáme v těle dostatek inzulinu a naše glykémie je vysoká, obvykle více než 17 mmol/l. V tomto případě tělo neumí spalování glukózy zvýšit. Vinou poplašných reakcí se však vlivem pohybu uvolní do krve glukóza z jater a dojde ke zvýšení glykémie a mohou se objevit i ketolátky. Při vysoké glykémii nebudeme tedy se sportem začínat a počkáme, než glykémie klesne.
Intenzita pohybu
Při přemýšlení o sportu a pohybu musíme uvažovat o dvou věcech: o intenzitě pohybu a o době trvání pohybu.
Ujdeme-li svižným krokem za hodinu sedm kilometrů, je pohyb intenzivnější než klidná hodinová procházka rychlostí 4 km/h. Ještě intenzivnější pohyb vykonává běžec na trati maratonského běhu a nejintenzivnější, i když krátkodobý, pohyb sprintér na trati 100 metrů. Ujedeme-li na kole za hodinu 20 kilometrů, byl náš pohyb intenzivnější než jízda, při které jsme na témž terénu ujeli za hodinu 10 kilometrů. Cyklista, který při silničním závodě dosáhl průměrné rychlosti 40 kilometrů za hodinu, předčil intenzitou svého pohybu oba předešlé.
Doba trvání pohybu se dá vyjádřit v minutách nebo v hodinách. Sprinter na trati 100 metrů uběhl svoji trať za 10 sekund. Naše procházka trvala dvě hodiny.
Tělo některých zvířat, např. šelem, je uzpůsobeno ke krátkodobému intenzivnímu pohybu. Zvířata potřebují takový pohyb při lovení kořisti. Pro tělo člověka je přirozený dlouhodobější pohyb s nižší či střední intenzitou. Ten nejlépe prospívá harmonickému rozvoji naší tělesné schránky i základním dějům v našem organismu. Nejlepší je takový pohyb, při kterém se ještě nezadýcháváme a který trvá alespoň 20 až 30 minut. Většina míčových her, jízda na kole, pěší turistika, jízda na koni, turistika na lyžích a řada dalších sportovních odvětví tyto předpoklady splňují.
Při intenzivním pohybu s krátkým trváním se uvolňuje zásobní glukóza z jater, kde se odštěpuje z glykogenu. Při dlouhodobějším pohybu, trvajícím přes 20 minut, se začnou spalovat tukové zásoby. Člověk spotřebuje více energie při dlouhodobějším pohybu s mírnější intenzitou než při pohybu několikaminutovém, velmi intenzivním.
Materiál převzat z publikace: Abeceda diabetu: Lebl J., Průhová Š. a kol. 2. vydání, nakladatelství Maxdorf.
