Hořčík je klíčovým minerálem pro dobré zdraví i duševní pohodu

Tělo obsahuje zhruba 25 gramů hořčíku. Asi 60 procent se ho nachází v kostech, zubech a zbylých 40 procent ve svalech, tkáních a tekutinách. Vzhledem k tomu, že se hořčík podílí na mnoha procesech, včetně tvorby energie, stabilizace membrán a produkce bílkovin, jeho nedostatek má na organismus skutečně velký dopad.

V kostech se hořčík podílí na budování jejich struktury a díky vlivu na kostní buňky ovlivňuje i jejich optimální mineralizaci. Velmi důležitý je hořčík také pro svalovou tkáň. „Každý z více než 600 svalů v těle, včetně srdce, je závislý na hořčíku. Pokud je hořčíku nedostatek, buňky hladkého svalstva zaplavuje vápník, což způsobuje křeče. Dochází také ke zúžení krevních cév a vyššímu krevnímu tlaku, arteriálním křečím, angině, nebo dokonce i infarktu,“ vysvětluje lékařka Carolyn Deanová ve své knize Zázrak jménem hořčík.

Magnézium kromě jiného pomáhá s uvolněním svalového napětí a zmírněním úzkostí, což také vede i k lepšímu spánku.

Většina dospělých mužů potřebuje 400 až 420 mg hořčíku denně; ženy pak 310 a 360 mg.

Starší jedinci a ti, kteří se léčí na cukrovku, srdeční choroby a pálení žáhy, někdy potřebují přijmout hořčíku v potravě více, protože léky na tyto zdravotní problémy často minimalizují zásoby hořčíku v těle.

„Na dostatečný příjem hořčíku by se měli zaměřit i lidé s náročným a stresujícím povoláním, úzkostnější lidé a samozřejmě i sportovci,“ upozorňuje trenérka Tereza Kompánková z Fitness Clubu Contours.

Pokud je hořčíku v těle málo, může to vést i ke zhoršení zánětlivých procesů v těle, důsledkem čehož se u těchto lidí zvyšuje riziko rakoviny, mrtvice či cukrovky druhého typu. Podle vědců může hořčík pomoci zlepšit citlivost našich buněk na inzulin, a tím pomoci snížit hladinu cukru v krvi.

Mezi potraviny bohaté na hořčík patří mléčné výrobky, mořské ryby, brambory, listová zelenina (včetně špenátu), brokolice, banány, celozrnné výrobky, hnědá rýže, ořechy, semínka a luštěniny. Dobrým zdrojem hořčíku může být i minerální voda.

Vstřebávání hořčíku z potravin bohužel ovlivňuje celá řada faktorů. „Ve střevě se totiž nevstřebává hořčík jen samovolně, ale aktivně ho vychytávají přenašeče. Pokud je ale hořčík podáván dohromady s jinými minerály, zjednodušeně řečeno tyto přenašeče „nestíhají“. Není proto třeba vhodné jej podávat společně s železem. Také pokud je podáván hořčík dohromady s vápníkem, je potřeba udržet vzájemný poměr minerálů vápníku a hořčíku přibližně mezi 2:1 až 1:1,“ upozorňují farmaceuti z lékárny Dr. Max.

Hořčík je ve skutečnosti reaktivní kov, a aby byl dobře vstřebatelný, musí být vždy navázán na nějaký nosič, který vytváří tzv. chelát nebo hořečnatou sůl. Na trhu je tak k dostání hned několik forem hořčíku (anorganická, organická a chelatotvorná), přičemž každá z nich se vyznačuje jinými přednostmi a naopak nevýhodami.

Anorganické typy hořčíku mají malé molekuly, tudíž v malém množství této látky je poměrně hodně samotného hořčíku a relativně málo nosiče. Řadí se sem oxid hořečnatý, chlorid hořečnatý, hydroxid hořečnatý nebo uhličitan hořečnatý. Jejich předností je vyšší obsah elementárního magnézia a naopak nevýhodou nižší rozpustnost, a tedy špatná vstřebatelnost. Navíc hořčík, který se nevstřebá, na sebe v trávicím traktu může navázat vodu a způsobit tak mírný projímavý efekt.

Anorganickou solí hořčíku je také síran hořečnatý, který obsahují minerální vody s projímavým účinkem. Tato sůl hořčíku se totiž nevstřebává a ve střevech na sebe váže vodu. Naopak dobře vstřebatelný je pak askorbát hořečnatý.

Organické typy hořčíku

Obsahují sice málo elementárního hořčíku, ale jsou mnohem lépe vstřebatelné a také šetrnější k zažívacímu traktu. Patří mezi ně magnézium citrát, magnézium acetát nebo magnézium laktát.

Cheláty

Magnézium chelát je hořčík vázaný k aminokyselině. Patří mezi nejlépe vstřebatelné hořčíky. Např. magnézium treonát nebo také magnézium L-threonate rychle dodají hodně hořčíku do krevního oběhu, skrz který se snadno dostává do centrálního nervového systému.

U chelátů mají velmi zajímavé vlastnosti i samotné nosiče. „Např. magnézium bisglycinát má za nosič dvě molekuly aminokyseliny glycinu, kterou tělo dále využívá pro syntézu proteinů (například kolagenu), budování svalové hmoty nebo na výrobu antioxidačního peptidu glutathionu či některých neurotransmiterů. Do této skupiny patří ještě kromě magnézia glycinátu a treonátu také hořčík malát nebo magnézium orotát,“ dodávají lékárníci.

Může se vám hodit na Zboží.cz: Vitamíny a minerály, hořčík