Faktory, které mohou zvyšovat riziko dlouhého covidu

Dlouhý covid, nebo také postcovidový syndrom, je stav, kdy některé lidi i dlouho po rekonvalescenci trápí zdravotní potíže, spojené právě s proděláním nemoci. Může jít o dýchací, nervové, ale třeba i duševní potíže, různé metabolické či kardiovaskulární choroby. Běžně se pak hovoří i o příznacích, které provázejí samotnou nákazu covidem, jako je únava, bolesti hlavy, dušnost, ztráta čichu apod.

Jak zjistila jedna z nedávných studií, existují možné biologické faktory, které mohou zvyšovat u některých lidí právě riziko dlouhého covidu.

Tým odborníků sledoval více než dvě stovky pacientů po dobu tří měsíců poté, co jim byl diagnostikován covid-19. Během té doby vědci zjistili, že určité biologické faktory mají možnou spojitost právě s dlouhodobým covidem. Podle jejich tvrzení to je tak první krok k tomu, jak předcházet, případně jak léčit některé pacienty trpící vleklými potížemi po covidu.

Studie publikovaná v časopise Cell naznačuje, že jednou ze společných vlastností byla vysoká hladina RNA v krvi pacientů v raných stádiích onemocnění, což ukazuje na vysokou virovou zátěž.

Dalším faktorem může být i přítomnost protilátek, které jsou příznačné pro určitá autoimunitní onemocnění a které napadají vlastní imunitní systém těla.

Třetí v pořadí je pak anamnéza tzv. viru Epsteina-Barrové (EB virus), jenž je známý jako lidský herpesvirus 4, který stojí za infekční mononukleózou.

Posledním z faktorů byla cukrovka 2. typu. Nejen u ní je ale třeba ještě dalších studií, které by prokázaly, že nejen ona může být jedním z mnoha zdravotních rizik, která vedou k dlouhodobému covidu.

Doktor Jim Heath z Institutu pro systémovou biologii v americkém Seattlu uvedl, že výzkum především „zdůrazňuje důležitost měření jednotlivých specifik již v rané fázi onemocnění, aby se zjistilo, jak s jednotlivými pacienty zacházet“.

„Provedli jsem tuto analýzu z jednoduchého důvodu. Víme, že spousta lidí následně přijde k lékaři s tím, že jsou neustále unavení či cokoli dalšího z uvedených příznaků, a často dostanou jen odpověď typu, že mají více odpočívat,“ cituje server Independent, což podle Jima Heatha nic neřeší.

Do studie se zapojily desítky odborníků z různých institucí a zkoumali všechny pacienty, kteří hlásili některé z 20 nejčastějších příznaků dlouhého covidu, jako je únava, mozková mlha (horší soustředění, pomalejší reakce atd.) nebo třeba dušnost.

Podle doktora Heatha hlásilo 37 procent pacientů tři nebo více příznaků i tři měsíce po nákaze koronavirem. Dalších 24 procent pak uvádělo nejčastěji jen jeden nebo dva příznaky, zbylých 39 procent pak bylo bez příznaků.

U těch, kteří hlásili tři a více příznaků, pak byl v 95 procentech již v počátcích nákazy zjištěn alespoň jeden ze čtveřice uvedených rizikových faktorů.

Podle Úřadu pro národní statistiku může riziko dlouhého covidu výrazně snížit očkování. U vakcín od Pfizeru a Moderny je až o 41 procent nižší riziko, že budou pacienti hlásit uvedené příznaky i tři měsíce po pozitivním testu. U AstraZeneky je to 37,7 procenta.