Článek
Dodnes se traduje, že jedovaté houby lze rozpoznat podle toho, že nejsou červivé, nerostou na pařezech, nejsou okousané živočichy. K těmto pověrám také patří, že houby přestanou být jedovaté, když jsou dobře uvařené, v octě naložené a s rourkami vespod. Nic z toho neplatí, žádný zázračný a jednoduchý způsob, jak snadno rozlišit jedlé od jedovatých neexistuje.
Někteří lidé zase zkouší houby ochutnat. Ve snaze, aby zjistili, zda nalezená houba není jedovatá, si ji kousek ukousnou. Na výsledek se vůbec nedá spoléhat a rozhodně je lepší to ani nezkoušet. Pouze u hřibovitých to můžeme beztrestně udělat, ale zjistíme tím jen, zda hříbek není palčivý či hořký. Je pouze jediná možnost, jak houby dobře poznat, a to podle botanických znaků.
Znalosti se vyplatí
"Sbíráme jen druhy, které opravdu známe. Pokud si chceme jejich znalost rozšiřovat, je dobré obrátit se na odborníky. Určitou možností, jak se s nimi seznámit jsou pravidelné mykologické přednášky, které pořádá buď Mykologická společnost nebo Česká vědecká společnost pro mykologii. Jinak se to podle mého názoru nedá dobře naučit.
Hlavně bych se nespoléhal na atlasy hub či informace z internetu, dají se použít jen orientačně, protože houby jsou tvarově i barevně velmi variabilní a odchylky jsou velmi jemné.
Najdeme zde většinou pouze jednu fotografii plodnice houby, která proto není příliš spolehlivá. Zachycují ji v jednom jediném okamžiku, nikoli v celé proměnlivosti. Představují také jen nepatrnou část druhového bohatství, takže záměna je velmi snadná. Navíc o houbách a jejich sběru píše a fotografuje je dnes už snad "každý", uvádí RNDr. Mgr. Jaroslav Klán, CSc. z Ústavu pro toxikologii a soudní chemii.
Zacházíme s nimi jako s masem
Houby nemusíme zpracovat hned po příchodu z lesa. V zásadě bychom s nimi měli zacházet stejně jako s masem. Klidně je můžeme uložit do chladničky a krájet či připravit je až druhý den. Můžeme je také uschovat v mrazničce, kde mohou být třeba i půl roku.
Velmi důležité je ale vědět, že i jedlá houba se může špatným skladováním změnit a chovat se jako jedovatá. K tomu dojde tehdy, když se začnou rozkládat houbové bílkoviny.
Kde nesbírat
"Houby mnohdy najdeme i na místech, kde bychom je vůbec nečekali, třeba v městském parku. Ve městech, stejně jako v okolí továren, skládek, podél silnic a dálnic je životní prostředí takové, že bych tam houby rozhodně nesbíral. Platí to také pro chemicky ošetřované nebo hnojené oblasti. Plodnice mohou být kontaminované, protože kumulují škodliviny, např. těžké kovy, radionuklidy," vysvětluje dr. Klán.
| Potížím lze předejít |
| * Každý má sbírat jen to, co opravdu dobře zná, např. rozeznat muchomůrku zelenou od citrónové je velké umění, dají se samozřejmě lehce zaměnit, a to může mít tragické důsledky. |
| * Syrové houby nejíme, ani ty, které se přidávají do asijských zeleninových salátů. |
| * Každou houbu je třeba dobře uvařit, doba varu musí být alespoň 15 minut. Platí to i pro přípravu řízku či steaků z hub, které je nezbytné dobře propéci. Pokud nedodržíme dobu přípravy a zaměníme třeba pravý hřib s kolodějem, prozvracíme celou noc. Také václavky se musejí dlouho vařit. |
| * Dětem do 7 let a starým či nemocným dáme ochutnat jen pár lžic nebo je podáváme jako přílohu. Rozhodně ne jako hlavní jídlo. Pro malé děti jsou nebezpečné s ohledem na možnou záměnu a pro seniory jsou těžko stravitelné. |
| * Houby jsou lepší jen jako příloha, kterou připravíme ze směsi různých druhů, mají lepší chuť i konzistenci. |
Pít či nepít alkohol
Dlouhou dobu se tradovalo, že houby se s alkoholem příliš nesnášejí.
Dobrou houbu lze zapít čímkoli, podle toho nač máme chuť - tvrdým alkoholem, vínem, pivem. Záleží opravdu jen na chuti konzumenta. Jsou ovšem výjimky s alkoholem nelze kombinovat, např. hnojník inkoustový.
Kdy je průběh lehčí
K otravě dojde záměnou, nepozorností, přeceňováním znalostí, sbíráním neznámých druhů. "Existuje minimálně deset druhů houbových toxinů a každý z nich se projevuje jinou dobou latence - bezpříznakové období. Bývá to zhruba od 30 minut až do tří dnů. Stává se proto, že člověk je sice již otráven, ale účinky zatím nepociťuje. Každý člověk, který houby snědl a začne mít nějaké zdravotní potíže, měl by v první řadě v tomto časovém rozmezí myslet na otravu. Je také zcela zbytečné pít v případě otravy nebo při podezření na otravu houbami mléko, nemá to vůbec žádný smysl," dodává dr. Klán.
I když by jistě bylo ideální, kdybychom si pro tento případ v ledničce ponechali malý vzorek z jídla, zbytky hub apod. nikdo to samozřejmě nedělá. Lékařům při stanovení diagnózy totiž pomůže cokoli, stačí i mikroskopické výtrusy, které se najdou ve zvratcích či stolici.
| První pomoc |
| * Pokud si nejsme jisti, zda snědené houby byly v pořádku, je lepší se vyzvracet. To ale má smysl pouze do čtyř hodin po jejich konzumaci. |
| * Organismus potřebuje co nejvíce tekutin. Ideální je hořký zelený čaj (katechinové polyfenoly "tanin" mohou vázat některé toxiny) s co největším množstvím živočišného uhlí. Podle doporučení Světové zdravotnické organizace je to jeden gram uhlí na jeden kilogram hmotnosti. Při včasném podání živočišného uhlí se uplatňuje nejen jeho absorpční vlastnost, ale navíc jemný film, který se utvoří uvnitř trávicí trubice, brání vstřebávání toxinů. |
| * Co nejdříve vyhledat lékaře. |