Článek
Poprvé rodiče Honzíka zaznamenali, že s ním není něco v pořádku, v roce a půl. Vždy se na několik minut zahleděl do prostoru, znehybněl a na nikoho nereagoval. Dětská lékařka ho proto poslala na dětskou neurologickou kliniku, kde mu lékaři po sérii vyšetření stanovili diagnózu epilepsie a ihned mu i nasadili léky, které ale nefungovaly okamžitě.
Téměř rok trvalo, než lékaři našli ideální kombinaci léků, díky které úplně přestal mít záchvaty. V pěti letech mu tak lékaři léky vysadili, a protože se záchvaty nevrátily, rodiče měli za to, že je Honza zdravý, a začali ho více vést ke sportu. Jezdil na kole, lyžoval, hrál tenis a florbal, volný čas trávil hrami se svou sestrou a kamarády. V jedenácti letech ale dostal další záchvat a vše začalo nanovo.
Lékaři znovu zkoušeli různé kombinace léků, ale tentokrát už nic nezabíralo, záchvaty v podobě absencí se neustále opakovaly. Jelikož při záchvatu Honza vždy přestal vnímat, rodiče trnuli hrůzou, že jej dostane při sportu a zraní se. Postupně tak Honza přestal jezdit na kole a sjezdové lyže vyměnil za běžky a snowboard. Přestože mu čas od času sport vyvolal záchvat, nikdy se jej zcela nevzdal. Dokonce si splnil sen a doběhl závod Spartan Race, ovšem společně s kamarádkou, která ho měla neustále na očích, aby v případě nouze pomohla.
Epileptický záchvat prodělá do 15 let věku každé dvacáté dítě
Změna lékaře a operace
Když bylo Honzovi 15 let, rodiče se rozhodli, že zkusí změnit lékaře, a obrátili se na odborníky ve FN v Motole. Tamní lékaři po sérii vyšetření usoudili, že je Honza kandidátem na chirurgický zákrok, kterým mu z mozku odstraní ložisko – zdroj epileptických záchvatů. „Musel jsem na dvě operace za sebou, nejdřív mi lékaři do mozku voperovali sondy, které snímaly jeho činnost, pak mi teprve mohli odstranit ložisko. Bylo to pro mě několikatýdenní peklo. Musel jsem jenom ležet a skoro se nehýbat, z hlavy mi trčely dráty, které byly připojené na počítač,“ vzpomíná Honza.
Operace se zdařila a lékaři poměrně rozsáhlé ložisko odstranili. „První dny po operaci to bylo hodně psychicky náročné, Honza byl apatický, zmatený, smutný a téměř nemluvil. Oproti tomu, jak je normálně živý a komunikativní, to byla děsivá změna, ale naštěstí se po pár dnech vše vrátilo do normálu,“ popisuje maminka a dodává: „Měsíc a půl po operaci měl jeden záchvat, ale podle lékařů se to stává. Od té doby už je tři měsíce bez záchvatu.“
V letošním školním roce bude Honza maturovat, kromě sportu ho baví jazyky a začal spolupracovat se Společností E, se kterou jezdí po školách na besedy o epilepsii. Sportovním aktivitám se Honza zatím nevěnuje naplno, začíná se ke sportu vracet pozvolna. „Učím se, jak sportovat správně, jak dobře dýchat, abych tělo nevystavoval náhlému stresu, což je ale s mou soutěživou povahou docela oříšek,“ vysvětluje Honza.
Letos se proto ještě aktivně nezúčastní tradičního EPPI vodáckého triatlonu, na kterém se potkávají nemocní s epilepsií a zdraví sportovci a jenž se koná již tento víkend 28. září 2019 na Veselské pískovně. Ale příští rok už snad ano.
